Velkolepé století z pohledu Alexandry II.

Prolog

Bože,cos mi to udělal ! Jak to že jsem na této lodi !

Oni mně chtějí prodat Osmanské říši,za otrokyni !

Až teprve teď mi to došlo. Já a pár dívek,které tady pláčí jsme na lodi.

Moji rodiče !Má rodina ! Sestra,snoubenec Leo ......oni jsou zavražděni !

Nač zbytečně truchlit,já se pomstím !

Já všem ukážu,že jsem Alexandra La Rosa a nikdo mi nebude poroučet,já se nikomu podřizovat nebudu......!

Tato loď je příšerná,ale už přišel barbar naší Říše a hlásí,,Hej,vy,vystupovat !"potom mně zatáhli za prameny vlasů a vlekli mně k východu,jenže já jsem se nedala. Pro mé povzbuzení i pro povzbuzení mých společnic jsem vyhlásila

,,Já jsem Alexandra La Rosa !!!" Barbar se jenom zachechtal a řekl,,Ty ?? Ty jsi jenom pouhá malá zmije !" A potom jsem trucovala a říkala jim,že já nevystupuju,že nejsem jejich otrokyně.

Oni se poté zas uchechtli,a dali mi facku.Já jsem se svalila na zem,a jednoho jsem kopla do nohy.

Pak jsem se trochu zasmála ale to nevydrželo na dlouho.

On se naštval,můj smích i lehké kopnutí do nohy bral jako urážku.

Vzal plechový kbelík,naklonil se k moři a nabral do kbelíku studenou vodu a vyrazil zpět za mnou na palubu.

Ja jsem chtěla říct,ať se raději ke mně ani nepřiblíží,ale neříkám nic.

Mlčím,neboť vím,že bych si zhoršila naše vztahy.

Ten ubožák se ke mně přibližuje,já se zleknu a přitisknu se ke zdi.

On nic nenemítal,kbelík otočil směrem k mé tváři,já vykřiknu a v cukuletu jsem mokrá.

Vstávám a pozvednu hlavu. Podívám se z palubního okénka a vidím krásu.

Přesto nikdy nebudu otrokyně ! Já se nevzdám,ani kdybych měla zaplatit cenu života......!

Já jsem věrná Ruská vdova a ne nějaká otrokyně !

Když jsme vystoupily z podpalubí,čekal tam největší Barbar.

Měl hnědé vousy po krk,vlasy hnědé a oči modré,tak pohledné.....

Nemůžu odolat jeho pohledným očím,snad jsem se zamilovala........

Probůh ! Ještě to tak ! Alexandro,nehloupni !