Same but still different..

2. Díl

Po několika mesicich další díl a slibuju, že se nudu snažit přidávat častěji.
Doufám, že se bude díl líbit a užijte si čtení! :)

..Slzy jsem si rychle otřela do rukávu a raději jsem se soustředila na Rasscala..
Po 10ti minutách jsem ho vzala do stáje. Odsedlala jsem, dala na něj odpocku a šla odnést věci. Pak jsem se v klubovně rychle převlékla, dala si sprchu a šla na autobus. Mít koně v luxusní stáji přináší pohodlí nejen vašemu koni, ale i vám. Přecejenom, kdybyste měli koně někde na pastevku, těžko se tam osprchujete.
Další den bylo pondělí, což znamenalo školu. Další věc, kterou o mně nejspíš nevíte je, že jsme se na konci minulého školního roku přestěhovali. Přes polovinu republiky, takže jsem tady nikoho neznala a pořád moc neznám. Jediná pozitivní věc je, že jsme se díky tátově práci, za kterou se stěhujeme, mohli dovolit dům a koně. Znám jen lidi ze třídy, ze stáje a to je tak nějak všechno. Abych dokázala do školy vstát, šla jsem raději spát už kolem 10.. Vždycky zaspím, tak se pokusím jednou přijít včas.

*další den*

...Bezhlavě se řítím dolů, dolů z prudkého kopce, směrem k silnici.. Držím se zuby nehty hřívy, modlím se ke všem bohům, aby se zastavila.. Větev mě silně udeří do obličeje a já padám. Padám do temnoty a poslední co slyším jsou výkřiky a škřípění brzd...

Otevřu oči, po tváři mi stékají slzy, cítím jak mi buší srdce a snažím se uklidnit sama sebe. Byl to jen sen. Jenže skutečný sen. Mé snahy jsou k ničemu, nekontrolovatelně se rozbrečím a sama sebe dokola ptám, proč? Proč zrovna ona?
_________________________________