První paprsky prodírající se přes zaprášené žaluzie ozařovaly drobnou dívku zabalenou v silné peřině.
Kouzelné a příjemné ráno se okamžitě rozpadlo jako domeček z kostiček, když zazněly první nepříjemné tóny budíku. Neochotně se překulila na druhý bok k vypnutí ohlušujícího alarmu. Posadila se do tureckého sedu a prohrábla si své vlasy. Přivřela oči k obraně proti sluníčku snažejíc se jí propálit rozespalé oči.
Spustila nohy z postele a vyšla na pospas studné podlaze do koupelny. Lehce se u toho klimbala. Opřela se o okraj umyvadla. S velikým zívnutím pootočila kohoutkem a kapičky vody se začaly obouchávat o stěny umyvadla. S údivem sledovala jejich závodění mezi sebou o to, která se dřív dostane do odtoku. Pohlédla na sebe do zrcadla. Uviděla v něm dívku s vlasy trčícími na každou stranu a s cestičkou od slin u koutku úst. Také si nemohla nevšimnout jejích tmavých kruhů pod očima. I když jí pohled na ní nebyl nějak moc příjemný, pousmála se na svůj odraz, který jí v mžiku napodobil.
Z koupelny vycházela jako civilitovaný člověk a teď už jenom stačilo popadnout svůj mobil a sluchátka a seběhnout do přízemního patra. Čím blíž byla u kuchyně, tím víc nasávala omamující vůně čerstvě udělaných vaflí. Rozzářili se jí oči. Zrychlila krok, aby byla tomu lahodnému pokušení co nejblíže. U kuchyňské linky zahlédla svého otce, jak zdobí jeho ranní výtvor. ,,Dobré ráno" pozdravila ho s úsměvem na tváři. Muž zabranný do práce se lehce vylekal, ale hned se otočil za hlasem a jako každé ráno, tak i tohle Bethany pozdravil také. ,,Dobré ráno, princezno" rychle promluvil.
Bethany se mezitím posadila za kulatý stůl a nandala si snídani. Nenechala si od táty ani nalít čaj a už se do toho pustila. ,,Nemlaskej, prase!" okřikl jí přichazející sourozenec. Ignorovala ho. Jako pokaždé, když se jí snažil nějak sesunout.
**
Kroky jí nesly po té samé cestě jako pokaždé, do kavárny, která patřila jejímu strýčkovi. V oné kavárně začala pracovat hned po tom, co ukončila střední školu.
Listí jí šustělo o potrhané tenisky. Pozorovala barevnost každičkého listu. Rozhazovala nohama, aby listy vzlétly a poposunuly se o pár centimentrů dál. Procházela mezi zamračenými lidmi, kteří si přáli jediné - vrátit se do vyhřátého domova.
Chůze se jí konečně zastavila před skleněnou výlohou, za kterou se ukrývalo její potěšení. Joseph's Café, opět si přečetla název napsaný nad výlohou. S úsměvem na rtech a s tichým doprovodem zvonku vešla do kavárny a do nosu jí udeřila vůně čerstvě uvařené kávy. Od pultu už jí mával strýček. ,,Jak se dneska máš, Beth?" podal jí každodenní frázi a přehodil si utěrku přes rameno. ,,Jako vždycky, dobře." usmála se na něj a odešla do šatny pro svoji zástěru. Z rána do kavárny moc lidi nechodilo a toho využila tím, že si mohla nahlas pustit rádio a pozpěvovat si. Postupem času přicházeli i ostatní zaměstatci a každý Bethany vítal s jiskřičkami v očích. Tohle byl její druhý domov.
V čas oběda poprvé zazvonil zvoneček se vstupem prvního zákazníka. Bethany rychle zbystřila a připravila si papír a tužku. ,,Jako vždy?" zeptala se stálého zákazníka a ten jí pouze přikývl.
,,Jednoho turka" podala objednávku Louise, která hned nalila do hrnečku ještě vařící vodu.
Bethany tuhle práci milovala. Poznávat nové a nové lidi, nebo se setkávat s těma stálými. S každým si prohodit pár slov a doufat, že jim tak mohla zlepšit den. Ale ten na koho tu každý den čekala nepřicházel.
________
Hope you enjoyed it! :)
-Terri♥
