Domov za mořem

1.

  Varování: Tato kapitola je napsaná dost špatně a nezáživně. V budoucnu bude opravena. :c Pokuste se ji prosím přetrpět, potom už to není snad až tak hrozné... Kuju. :)

Byl konec léta, vlastně skoro podzim, škola jela v plném proudu a já už teď tesknila po prázdinách. Ačkoliv ty letní nebyly tak dobré, ani jsem se nehla z Londýna a jedinou vzrušující akcí byly máminy narozeniny. A dokonce ani ty nevyšly tak, jak jsem si přála. Chtěla jsem mámě upéct klasický český medovník, co jsem se ho učila péct když jsem byla naposledy na návštěvě v Čechách, ale nepovedl se tak jak měl. Vlastně nebyl ani k jídlu.

S povzdechem jsem si znovu prohlédla obrázek, který jsem už přes hodinu kreslila a snažila jsem se odolat pokušení ho zmačkat a začít znovu. S výsledkem jsem nebyla ani trochu spokojená, vždyť Rexovy uši byly mnohem více do špičku a jeho v realitě mlsný výraz působil na papíře jako by kousl do okurky. A to dost kyselé.

Nebylo divu, že jsem nedokázala tak dokonale vykreslit deatily, když jsem Rexe přes rok a půl neviděla. Ani babičku. Ani dědu. A ani Čechy a tátovo rodné Znojmo.

Byla to doba, co jsem naposledy vysedla z letadla a rozhlédla se po slunné krajině, která je v Londýně vzácná.

Netuším proč, ale vždy jsem byla více Češka než Angličanka. Teda ano, v rodném listě jsem měla zapsanou jako státní příslušnost Velkou Británii, ale srdcem mě to více táhlo k drobnému státu ve středu Evropy. Snad pro jeho malebnou přírodu, milé lidi a osobitý smysl pro humor. Nebo jednoduše pro jeho jazyk, který mi učaroval a který jsem neustále používala. Jop, už to štvalo i Amandu.

Amanda byla má spolužačka a dobrá kamarádka, ale na nějaké "best fu*king friend" jsme si nehrály. Mohly jsme si cokoliv říct, společně nás nic nenudilo a jestli jsme se neviděly víc jak pár hodin, smrtelně jsme si chyběly. Prostě jsme byly úplně obyčejné dobré kamarádky.

Každopádně naše povahy se hodně lišily. Zatímco Amanda přirozeným šarmem okouzlila většinu mužského osazenstva, já se cítila jako duch. Mandy byla vždy ta průbojná a drzá, ona mě pokaždé protlačila ve frontě dopředu.

A já? Občas mě přepadl pocit, že mě nikdo nevidí. Byla jsem odjakživa tichý snílek a knihomol, vděčný strávník a "vzorné dítě." S tím posledním jsem nesouhlasila, ale tvrdili to všichni mamčini zákazníci.

Máma byla jen tak mimochodem kadeřnice, jedna z těch dražších a luxusnějších, se salónem ve středu Londýna a kupou práce každý den. Ale v práci jí to bavilo, slušně si vydělala a to bylo hlavní.

Jako rozená Londýňanka v tom uměla chodit. Vyznala se v ruchu velkoměsta, ve kterém se na rozdíl od táty narodila.

"Marry! Za pár minut máš být u Amandy!" křikla na mě máma z koupelny, kterou už dobrou půl hodinu sabotovala.

Vždycky mě zaráželo s jakou přesností si máma pamatovala mé schůzky a kroužky, protože ona sama často zapomínala. Ale to, že s Mandy chodíme každé úterý do bazénu, to si pamatovala obzvlášť dobře.

Zvedla jsem se od stolu, jednou rukou jsem odstrčila nepovedenou kresbu a přešla jsem ke skříni, abych si nachystala plavky a ručník. Vzhledem k tomu, že my ony plavky byly už menší doufala jsem, že nenarazíme na kluky ze třídy. Ti idioti by si ze mě jen utahovali. Jeden by nevěřil, že je jim šestnáct. Polovina se chovala jako malí kluci, polovina jako největší borci. Otázka, kteří byli horší.

Snad nejprotivnější byl Sam, vytáhlý frajírek s rozcuchanými vlasy, kvůli kterému jsem měla nejednou průšvih. Z nějakého neznámého důvodu se mnou neustále flirtoval, ostatně flirtoval se všema holkama v našem okolí, a já jsem ho vždy nějak odbyla. Většinou to zašlo tak daleko, že jsem na něj křičela a nebo mu vlepila facku. Za obojí už jsem byla trestaná.

Vyhrabala jsem z pod postele sportovní tašku a hodila jsem do ní plavky s ručníkem. Sprchový gel a šampon brala vždy Mandy, takže jsem se s nimi nezdržovala.

V rychlosti jsem otevřela skříň, abych vyměnila tepláky za něco víc stylového a do očí mě udeřily černé legíny. Byly už otrhané od suchého zipu mé tašky, ale já je milovala. Proto mi rozhodování ani chvilku netrvalo a zatímco jsem se do nich soukala, mé oči hledaly přijatelné triko.

Ze strojení mě vyrušil můj mobil. Přesněji zvuk oznamující příchod zprávy. Otráveně jsem proto přeběhla znovu ke stolu, nedbajíc na to, že mám na sobě jen podprsenku a tahem prstu jsem odemkla svůj milovaný LG.

Pohneš konečně tím svým zadkem a nebo tady budu čekat věky?

Jak jinak než zpráva od Amandy. Byla to vlastně celkem ironie vzhledem k tomu, že určitě ještě sama nevyšla z domu. Znala jsem její výhružné zprávy, protože mi je posílala každý týden bez vyjimky a přitom jsem na bazén dorazila první já.

Vrátila jsem se proto ke skříni, ve které se toho vlastně moc nenacházelo, nicméně jsem popadla světlý krémový svetřík s kulatým výstřihem a bez dalšího zdržování jsem si ho oblékla.

S taškou a mobilem s připravenými sluchátky jsem opustila svůj útulný podkrovní pokoj a automaticky zamířila ke schodišti.

Náš dům stál na předměstí Londýna a patřil k těm menším. Když se rodiče vzali a nastěhovali se sem, měl jen přízemí, tři místnosti a půdu. To táta přestavil temnou půdu na můj pokoj a malou koupelnu. A byl to taky on, kdo opravil přízemí, kde se teď nacházela velká koupelna, kuchyň spojená s obyvákem a ložnice.

Z té právě vyšel onen zmiňovaný a při pohledu na mě se usmál. "Pozdravuj Mandy. Už dlouho tady nebyla přes noc, nechutnaly jí snad mé snídaňové palačinky?"

Musela jsem se jeho skleslému ůsměvu zasmát. Táta vždy přišel s nějakým originálním jídlem, ale někdy potřeboval čas, aby si ho osvojil. Proto jsme byly s mamkou, někdy i Amandou, nuceny jeho medovo-jogurtové palačinky ochutnávat tak dlouho, dokud nebyly podle táty dokonalé.

"Ne tati, Mandy měla závody," vysvětlovala jsem mu, zatímco jsem si vázala tkaničky od kecek.

"Takže je můžu zase udělat? Přeci jen chutnají už skvěle, samy jste to tvrdily."

Vyskočila jsem na nohy. "Neeeee..." protáhla jsem se smíchem a lípla tátovi na tvář pusu. Potom se za mnou zavřely dveře.

Se sluchátky v uších a tolik milovanou hudbou jsem vyrazila na cestu a nemohla jsem nemyslet na tátovy palačinky. Už sice byly dobré, ale když se jich jednou tolik přejíte...

_____________________
Uhm, dobře. :D Tak tady je první kapitola, jen taková vstupní. Má pouhých 1000 slov a tak to asi bude bývat. :)
Za chyby se omlouvám. :D

Tessie