Já Lenka, Michal a Patrik jsme na procházce v Hutích pod Třemšínem. Jdeme po lesní cestě a povídáme si. Najednou něco spatříme. Vypadá to jako tábor. Letní dětský tábor, kde nikdo už dlouho nebyl. Vejdeme brankou a začneme prozkoumávat každý kout. Hned na začátku je nějaká velká budova. Oknem vidíme stoly. Asi tu byla jídelna. A taky kuchyně. Je tu základní vybavení a také rozházené nádobí, ale přes vrstvu prachu a další bordel není moc poznat co je co. Vydáme se dál. Další dveře, které tu jsou, vedou ke sprchám. Nic zajímavého. Jdeme k chatičkám. První chatička, u které jsme, má číslo 40. Nejvyšší číslo ze všech. Takže 40 chatiček po 4. Mohlo sem jezdit až 160 lidí.
Najdeme chatičku bez dveří. Vevnitř jsou dvě palandy a dvě vyšší skříně. Přesně takové, jak se dělali kdysi. Je v dobrém stavu, až na to, že je vyvýšená podlaha. A jsou tam ptačí bobky, ale to jen proto, že tu nejsou dveře a ptáci se sem můžou normálně dostat. Pokračujeme a hledáme jinou chatku, do které by jsme viděli, pro porovnání. Najdeme chatičku číslo 32. Na ní chybí sklo u okna na dveřích. Vypadá děsivěji. Na postelích jsou složené deky, a taky polštáře bez povlaků. Vypadá to jako kdyby sem měl přijet další běh.
Zastavíme se u zděné budovy. Moc se nepřibližujeme, protože odtamtud slyšíme netopýry. Ale přes rozbité okno vidíme záchody. Jsou tam dvoje dveře. Na jedněch je značka holčičí WC a na druhých klučičí, i když jsou po těch letech zničené.
Dojdeme k něčemu, čemu se možná říkalo bazén, i když tam je napsáno POŽÁRNÍ NÁDRŽ, KOUPÁNÍ NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ.
Poslední věc, u které se zastavujeme je chatka číslo 10. Nakoukneme dovnitř. Je tam jiné uspořádání. Palandy jsou sešoupnuté k sobě a kromě skříní tam jsou ještě dvě křesla. Myslíme si, za tady bydleli vedoucí.
Potom už jdeme mlčky zpátky do chaty.
