Teri Blitzen

13.kapitola

Brobouzím se. Jsem bílá jako stěna. Převlékám se, jdu se umýt, nalíčit a jdu pryč. Nemůžu tu být už ani minutu! Musím ihned do nemocnice! Zdálo se mi několik nočních můr, zkrz Martina. Musím se podívat jak na tom je. Vyrážím, bez ohledu na to, že je teprve osm hodin ráno. Vešla jsem do nemocnice, šla jsem až dozadu za Martinem, otevřela jsem dveře, a Martin ležel. Ještě spal, a tak jsem ho tedy nechala. Sedla jsem si k němu, opatrně, abych ho neprobudila. Chvíli jsem tam jen seděla a koukala. Ale potom jsem vzala jeho ruku a začala jsem si vyčítat, že jsem byla na něho hnusná, když jsem ho viděla s Gabčou. Ale co jsem v tu chvíli měla dělat? Projít a líbat jí nohy za to, že mi ,,ukradla" kluka? Musela jsem prostě něco udělat. Pořád jsem držela Martinovo ruku a začala jsem brečet.

,,Martine, já jsem trubka. Kdyby si věděl, jak mi je. Ale musím se ti k něčemu přiznat. Sice tě neustále miluju, ale," pauza.. ,,cítím něco ke Kovymu. Tohle bych ti do očí neřekla, říkám to jen teď, když spíš a nevnímáš mě. Snad budeš v pohodě. Musíš bojovat, chápeš?"

V tu chvíli přišel Kovy. 

,,Co? Ty ke mě něco cítíš?"

,,Ne. Já, ani nevím proč jsem to řekla. Promiň." ukecala jsem to.

,,A ty si, ty si milovala Martina?"

,,Nikomu to neříkej."

,,Ale on chodí s Gabčou."

,,Hele," postavila jsem se a pak jsem dodala: ,,teď není vhodná doba, aby jsme se bavili o tomhle." pustila jsem Martina, vzala jsem si kabelku a šla jsem ke Kovymu.

,,Teri, je mi to líto."

,,Kovy ale já se nechci bavit o mém vztahu! Nechci se bavit o ničem! Já ani nevím co sama chci! Chce se mi brečet a v jednu chvíli zase smát chápeš?" 

,,Musíme jít, Martin za chvíli půjde na operaci."

,,Slib mi, že s tou nohou nic mít nebude."

,,Nic s ní mít nebude, slyšíš?"

Odešla jsem z Martinova pokoje a šla jsem k hlavním dveřím nemocnice, abych vyšla ven. Ale já jsem si prostě musela sednout. Poblíž nebyli žádný sedačky nic, a tak jsem si sedla na zem. Seděla jsem opřená o červenobílou zeď, začala jsem brečet a pak ke mě přišel Kovy, sedl si ke mě a začal mě utišovat. Oba jsme seděli, a já jsem si položila hlavu na jeho rameno a začala jsem mu vyprávět, co se mezi mnou a Martinem stalo, jak to začalo a jak to je teď. Že bych to nejradši vrátila zpět ten den, kdy jsme měli natáčet. Pomohl mi vstát, a řekl: ,,Teri, dolíhá to na tebe až moc, měla by sis vyjít do kina, nebo na nákupy. Hlavně na něho nemysli. Ať se stane co se stane, užívej si."

Jak mohl být v tu chvíli takový? Jak to do háje mohl říct! Měla jsem na něho takový nervy! A najednou se všichni doktoři začli schromažďovat u hlavních dveří. Na takovým ,,lehátku" ležela paní, která byla po bouračce. Kovy mě vzal a běžel se mnou domů. Na ulici jsem nestrpila, jak mě táhne za sebou a tak jsem řekla: ,,Můžeš mě nechat?"

,,Viděl jsem, jak to na tebe všechno spadlo. Proč si se ptala, co se jí stalo?"

,,Tušila jsem že je po bouračce."

,,A jak?"

,,Nech mě! Nech mě být, nemluv na mě!"

,,Přestaň! Nejsi na tom špatně jenom Ty! Teri on byl můj kámoš, taky se cítím špatně."

,,Ale já jsem k němu cítila něco víc, než jenom kamarádství!"