Závidíš, Potterová? [Fred Weasley; Harry Potter]

K A P I T O L A 3 7

/30. října, 1995/

,,Vy nevíte, jaké to je."

Ticho v místnosti bylo neskutečné. Tara hleděla na své kozačky, protože nevěděla, jak zareagovat. Harryho proslov jí dojal. Cítila, jak Fred stiskl její ruku, a aniž by se na něj podívala, jeho gesto oplatila. Ze své druhé strany slyšela vzlyky, které přicházely od Kat - Tara si byla vědoma, že jí se pořád po Cedricovi stýská.

Nakonec vzhlédla, a spatřila Harryho, jak si se zničeným výrazem v očích sedá na své místo, Rona jak si mne ruce, a Hermionu, která vypadala dojatá a zároveň smutná, stejně jako většina lidí v místnosti.

,,Máš pravdu, Harry," řekla nakonec Tara a většina očí se na ní nyní otočilo. ,,Nevíme. Proto potřebujeme někoho, jako jsi ty, abys nás učil. Jsi ten ideální člověk, nevzdáváš se... Nikdo z nás tady neví, jaké to je, prožít si tolika věcmi. Nikdo z nás nezabil Baziliška, neprošel až ke Kameni mudrců, porazil stovky mozkomorů nebo viděl Cedrica zemřít nebo viděl vrátit se... Voldemorta. A skoro nikdo z nás..." Podívala se mu přímo do očí. ,,Téměř nikdo z nás neztartil rodiče."

Opět nastalo ticho.

,,Děkuji, Taro," ozvala se nakonec slabě Hermiona. ,,No... Jde o to, že pokud se chcete přidat..." Vytáhla odněkud pergamen a na něm byla napsaná tři jména - její, Harryho a Rona. ,,Podepište se. Ale potřebujeme jméno."

Zatímco se všichni začali zvedat a šli se podepsat na pergamen, Tara slyšela Ginny, jak povídá, ,,Brumbálova armáda. Je to ideální, BA."

Tara se musela v duchu zasmát. Brumbálova armáda... Znělo to, jako kdyby bojovali za Brumbála, ale svým způsobem to dělali. Byli proti Umbridgeové, ta byla přeci z ministerstva.

Tara se nakonec připojila ke Kat a Talii. Kat pořád měla červené oči z toho, že brečela, ale Talia vypadala klidně, jako vždycky. ,,Pořád nedokážu uvěřit," začala Tara a šťouchla Kat do ramene. ,,Že primuska tohoto ročníku se připojuje k něčemu takovému. Nemáš dávat pozor a zabraňovat takovým věcem?"

Kat se zasmála a otřela si poslední slzy, než na Talii vyplázla jazyk. ,,To je jedno. To řekni svému přítelovi."

Talia se začervenala. ,,Carter není můj přítel! Jen dobrý kamarád. A já nemůžu za to, že on je taky primus. A hlavně nemǔžu za to, že neměl čas a šel někam jinam a nepřišel sem!"

Tara protočila očima. ,,No tak, hádáte se jak báby na trhu."

,,My se nehádáme!" ozvalo se dvakrát, a pak zmovu vybouchly smíchy.

,,Tohle mi chybělo," zašeptala si sama k sobě Tara, než vyšla za oběma ven do již mrazivého zimního vzduchu.

*

/13. listopadu, 1995/

,,Taro! Počkej! A vy dvě vedle ní taky!"

Tara se otočila a málem vrazila do Harryho, který k ní rychle běžel. Vlasy měl rozcuchané, brýle na nose položené trochu nakřivo, černý hábit s Nebelvírským logem vlál rychle za ním, jak se za ní hnal přes bůh ví kolik částí školy.

Talia s Kat se také otočily, a ty vypadaly překvapeně. Harry je pobídl, ať jdou za ním, a nakonec se našli v nějaké temnější chodbičce, která vedla ke sklepení.

,,Komnata nejvyšší potřeby," vychrlil rychle Harry, a Tara si ta slova musela v hlavě několikrát zopakovat, než si uvědomila, o čem mluví. Byl tá však jediný problém. Tara neměla jediné tušení, o čem se tady mluvilo.

,,Cože?" Dostala ze sebe Tařiny myšlenky Talia. ,,Komnata čeho?"

,,Nejvyšší potřeby," rěkla Kat a plácla se na čele. ,,Jak jsem mohla být tak hloupá? Četla jsem o tom!"

,,Tam se koná první schůzka Brumbálovy armády. Dneska. Přijďte tak kolem půl osmé." řekl rychle Harry a pak zase zmizel.

,,Komnata nejvyšší potřeby." zopakovala zhypnotizovaně Talia. ,,Komnata nejvyšší potřeby. Komnata nejvyšší potřeby. Komnata... Proboha, co to kecám? A to nám toho moc neřekl! Kde tahle komnata vůbec je? Jak se do ní dostat? Co si máme vzít? Co budeme dělat?"

,,Je to nahoře." řekla Kat a opět se vydala směrem na hodinu Přeměňování, ale když řekla slovo 'nahoře', ukázala ukazováčkem směrem na strop. ,,Myslísm, že je to u té tapisérie, té divné, jak tam ten divnej chlápek učí trolly tancovatbalet... Nebo něco takového."

Tara protočila očima. ,,Proč se vůbec bavím s pošukama jako jste vy dvě? Nepřijde vám to divné?"

Kat se začala smát, zatímco Talia po Taře střelila vražedný pohles. ,,Možná proto, že jsi stokrát horší."

Teď se začala smát i Tara a Kat Talii napodobila: ,,Možná proto, že jsi stokrát horší. Probůh, měly by ses slyšet! Zněla jsi tak legračně!"

Talia se tvářila uraženě, ale nakonec se začala taky smát. ,,Proboha, co jsem to za člověka," zasmála se sama sobě a začala poskakovat chodbama směrem k učebně.

*

/13. listopadu, 1995/

,,Expelliarmus!"

Tara se nadšeně usmála, když viděla Fredovu hůlku vylétnout mu z ruky. Když se rozhlédla kolem, zjistila, že ne mnoho lidí bylo úspěšných. To pro ní bylo překvapující. Myslela, že tak základní kouzlo by měl zvládat každý.

,,Tady máš," řekla Tara a Fredovi jeho hůlku podala. ,,Teď to zkus ty."

Fred ale byl stejně jako ona úspěšný. ,,Trapný, Tari." ušklíbl se na ní a Tara cítila, jak se červená. ,,Moje bylo určitě stokrát efektivnější."

Harry zrovna kolem nich procházel a kontroloval, jak to komu jde, a zaslechl jejich rozhovor. ,,Hele, vy dva." začal a ruce si složil přes hruď. ,,Jste tady na menší veřejnosti, takže žádné flirtování. Na to máte spoustu dalšího času."

Přestože se Fred začal smát, Tara zahlédla na jeho tváři néjaký ten lehký odstín růžové.

Nemohla tomu uvěřit. Fred se přece nikdy nečervenal!

To přimělo i jí se zasmát.

Harry zase odešel, ale Fred s Tarou na sebe pořád nesměle hleděli, jen tak. Nakonec k ní Fred přešel a vrátil jí její hůlku. Tara ji ihned stiskla v ruce, ale pak se natáhla na špičky a Fredovi vtiskla lehkou pusu na tvář. ,,Víš," zašeptala potichu. ,,Kdo říká, že pošťuchování není dovoleno?"

Autorka:

Tak trochu nudnější a kratší kapitola, ale doufám, že to stačí :-) A 4K HVĚZDIČEK PROBOHA PROBOHA PROBOHA! TO JE NEUVĚŘITELNÉ! NEJSOU TO ANI DVA TÝDNY, CO JSME SPOLEČNĚ S TOUTO KNIHOU DOSÁHLI 3K!

STRAŠNĚ DĚKUJI! <3

Tahle kapitola je asi nudnější, ale prostě mě poslední dobou stresuje hodně škola...
Ale díky, že se mnou neustále držíte <3 :3

~Ami