Go Home [Niall Horan, CZ]

Go home - 7. díl

Celý zbytek dne jsem proležela. Nebylo mi stále dobře a tak jsem jen spala nebo si četla. A taky se mi stýskalo. Stýskalo se mi po starých časech. Kdy jsem byla s Niallem každičký den. Chodili jsme na procházky do parku, do kina nebo do klubu.

Ale teď? Teď se naše životy změnily. On je ženatý a má jiné povinnosti. Já tu jen truchlím a nudím se. Nemůžu přece jen tak sedět doma. Musím někam ven. Podívat se do světa nebo tak. Už dlouho jsem neviděla své rodiče. Nebylo by špatné na nějakou dobu zmizet z města.

Vstala jsem z postele a šla ke své skříni. Vytáhla jsem z ní velký béžovo-modrý kufr. Už dlouho se někam nepodíval, stejně jako já. Zabalila jsem si jen ty nejnutnější věci.

Oblékla jsem na sebe bílé tílko, přes něj fialový svetřík, černé kraťasy a fialové tenisky. Moji hřívu jsem nějak zkrotila do velkého drdolu.

Když jsem byla hotová, vzala jsem kufr a malou cestovní tašku do rukou a odtáhla je do předsíně. Emy byla v obývacím pokoji a dívala se na nějaký film. Když mě uviděla s kufrem, vstala a šla za mnou.

,,Chystáš se někam?'' zeptala se a opřela se bokem o zeď.

,,Jedu navštívit rodiče.'' kývla jsem hlavou a přitom si brala klíče.

,,Počkej, a co tvoje práce? A na jak dlouho odjíždíš?'' vyzvídala dál.

,,Volala jsem do práce, že si beru na měsíc dovolenou.'' odpověděla jsem.

,,Co? Měsíc? Vždyť to ani nejde. Vyhodí tě.'' mračila se na mě.

,,Nevyhodí, mám na to nárok. A kdy přijedu? Nevím. Prostě chci teď vypadnout. Od všeho, co nějakou souvisí s Niallem a Rebekou.

Až se uvidíš s Mikem tak ho pozdravuj. A neboj, napíšu, až dorazím.'' objala jsem ji a pak tahala kufr ven, z domu.

Emy na mě jen s údivem hleděla.

Když taxík, který jsem si zavolala, přijel, koukla jsem ještě ke dveřím domu. Emy tam stála a mávala mi. Taky jsem ji zamávala, a potom jsem jen naložila věci do auta a vyjela směr letiště.

Na letišti jsem zavolala mámě, že letím domů. Byla tak nadšená. Aspoň nějaký čas strávím se svou rodinou. Letadlo Dublin-Bristol mělo startovat za půl hodiny. Měla jsem štěstí, že jsem sehnala poslední místo.

Když jsem přiletěla, do Bristolu táta na mě už čekal na letišti.

,,Ahoj zlatíčko! Pojď sem, ať tě můžu obejmout.'' usmíval se a já ho s radostí objala.

,,Ahoj tati! Tak ráda tě vidím. Kde máš mámu?'' zeptala jsem se.

,,Peče doma bábovku. Ukaž, pomůžu ti.'' zasmál se.

Pak mi vzal kufr a mířili jsme si to směr parkoviště.

Cestou jsme probrali všechno možné. Jak se mám, co dělám, jak mi jde práce, co Emy. A taky přišla řeč i na Nialla. Byl překvapený, když se dozvěděl, že se oženil.

,,Páni. A jaká je jeho nastávající?'' zeptal se.

,,Ze začátku jsem ji moc nemusela, ale teď celkem ujde.'' pohodila jsem hlavou a koukala z okna. Pochopil, že se o tom moc bavit nechci a tak změnil téma na mámu, a jak si teď žijí lépe, když dostal novou práci.

Když jsme přijeli, s tátou domu čekala na nás už máma s bábovkou.

,,Ahoj zlatíčko! Tak ráda tě vidím! Tak moc jsi mi chyběla! A jak se máš? Holčičko, ty nám jen kveteš.'' zářila štěstím.

,,Ahoj mami. Taky jsi mi moc chyběla. Já se mám dobře.'' usmívala jsem se na ní.

Pořád mě objímala a vyptávala se na všechno jako táta.

Po přivítání jsem si šla vybalit a zavolat Emy, že jsem už doma. Byla jsem z letu unavená a tak jsem brzo zalehla.

V dalších dnech jsem vyrazila se starými kamarády na nákupy a různě po městě. Chvíli jsem si myslela, že bude lepší, když odjedu, ale pletla jsem se. Na Nialla jsem myslela ještě víc.

Copak je to možné? Proč musím pořád dokola myslet jen na něj? Nechápala jsem to. Ať jsem dělala cokoliv, byla kdekoliv, myšlenky jsem z hlavy nevyhnala.

Po 3 týdnech strávených s mými rodiči, jsem se rozhodla, že je načase vrátit se opět za Emy. Rodiče mě však přemlouvali, abych zůstala déle, ale už byl nejvyšší čas se vrátit.

,,Kdy tě zas uvidím broučku?'' ptala se smutně mamka, když jsem si balila poslední věci.

,,Určitě brzo, neboj se. Příště můžete s tátou přiletět za mnou vy. Emy by vás taky ráda viděla.'' usmála jsem se na ní a zavřela svůj kufr.

,,Pozdravuj ji ode mě.'' dodala a objala mě.

,,Pozdravím, neboj. Ale už mě pusť nebo mi uletí letadlo.'' zasmála jsem se.

Táta mě zavezl na letiště a rozloučil se mnou.

,,Měj se holčičko dobře. A dávej na sebe pozor.'' usmál se.

,,Už nejsem malá tati.'' zakoulela jsem očima.

,,Ale pro mě budeš vždy malá holčička.'' mrkl na mě.

Naposledy jsem ho objala a dala mu pusu na líčko.

Když jsem přiletěla do Dublinu, byla jsem ráda, že se zase uvidím se svou nejlepší kamarádkou.

,,Ahoj, tolik jsi mi chyběla!'' vítala mě Emy.

,,Ty mi taky. Všichni tě pozdravují. A tady něco pro tebe mám.'' zasmála jsem se a vytáhla z kufru zabalený dárek ve fialovém obalu.

,,Je to měkké, to se mi líbí.'' zasmála se a papír roztrhla.

,,Páni Kate, ty jsou tak nádherné. Děkuju!'' skákala radostí a v rukou svírala bleděmodré šaty s volánky.

Měla ráda takovou módu a tak jsem ji něco musela přivést.

,,Nemáš zač. Mimochodem, máma mi nabalila jídlo na týden, takže nemusíme vařit.'' zasmála jsem se.

,,Po těch jejích dobrotách se mi už dlouho stýskalo.'' zasmála se taky.

Když jsem si vybalila a osprchovala se, šla jsem za Emy do pokoje. Sedly jsme si na její postel a povídaly si. U toho jsme se cpaly vším, co mi máma zabalila.

,,No a ještě jsi mi neřekla, co je tady nového. Stále mluvím jenom já.'' usmívala jsem se.

Emyin výraz ve tváři najednou ztuhl. Povzdychla si.

,,Nic nového se neudálo, snad jen..'' sklopila oči.

,,Povídej!'' pobízela jsem ji.

Zvedla oči a smutně se na mě podívala.