Painful

Prologue

"Jak jsi mi to mohl udělat?! Jak jsi mi mohl celou tu dobu takhle lhát?"

Nikdy v životě jsem se necítila tak bezradně  a potupeně. Zrovna z jeho strany bych takový podraz vážně nečekala. Proč by to dělal? Měl k tomu snad nějaký důvod?

"Neměl jsem na výběr, jasný? Nemohl jsem ti to říct!" vykřikl. Z jeho hlasu byl slyšet hněv. On je naštvaný? To já tu mám být naštvaná!

"Řekni mi jeden dobrý důvod proč!" Byla jsem už nepříčetná. On mi to nemohl říct? To je nějaký špatný vtip? Z mých myšlenek mě vytrhl prudkým vyhozením rukou do vzduchu.

"Třeba proto, že jsem tě nechtěl dostat do nebezpečí?! Jsi tak zasraně dokonalá, že v tvojí blízkosti nedokážu logicky uvažovat. Jsi tak nevinná, nikdo by neváhal se tě dotknout. Viděla jsi, co se stalo! Chtěla bys být toho součástí?" Jeho oči mě doslova prosily, abych mu porozuměla.

To, co mi říkal, mi lichotilo, ale zároveň se ve mně něco pohnulo. Pár věcí jsem si uvědomila. Už nechci být jen ta hezká holka, co se pořád snaží o dobré známky. Už nechci být tak nevinná a zranitelná. Nechci se pořád bát.

Všechny tyhle věci mě dovedly k jednomu názoru.

"Chci se přidat." řekla jsem potichu. V jeho tváři se odrazilo zděšení, což znamenalo, že mě asi slyšel.

Zmenšil tu velkou vzdálenost mezi námi a přešel ke mně blíž. Jeho svaly byly napnuté. Jeho čelist byla zaťatá. Zuřil. Jakmile se tyčil přede mnou, otevřela jsem pusu, abych něco řekla, ale přerušil mě.

"Zbláznila jsi se?! Nikdy! To neudělám."

"Ale Lacey jste vzali." podotkla jsem.

"Lacey je s námi už odjakživa. Navíc je trénovaná, ty ne."

"Však mě můžeš trénovat. Jí taky někdo musel trénovat. Pochop mě, nechci pořád jen stát bokem a sledovat, co se kolem mě děje. Taky chci něco dělat. Navíc nejsi můj otec, takže nevím, proč bych tě měla poslouchat." řekla jsem mírně podrážděně.

"Protože tě miluju kurva!"