Příběh knihomolky

Part 2

Byl další den, zvonil mi budík jako každé všední ráno v 6:00. Když jsem se probudila, už domem voněli tousty, které mamka dělá ke snídani každý den. Přišla jsem do kuchyně "Dobré ráno zlatíčko, kolik si dáš toustů dnes?"řekla mamka s úsměvem "Dám si 2, prosím" odpověděla jsem jí a oplatila její úsměv. Tousty byli vynikající jako vždy, když jsem dojedla šla jsem si dát rychlou sprchu, vyčistila si zuby, oblékla jsem se a sčesala si vlasy do culíku. Rozloučila jsem se s mamkou, která mi popřála hezký den ve škole, obula jsem si boty a vyrazila jsem do školy. Většinou chodím do školy pěšky, protože mám ráda ranní Paříž, ulice plné lidí, kteří spěchají do práce, dětí které se prohánějí po chodníku a hrají si na babu cestou do školy, maminky s kočárky na ranní procházce. Dala jsem si do uší sluchátka, ponořila jsem se do hudby a prostě se jen dívala kolem sebe. Dnešní cesta do školy byla kratší než jsem si myslela a tak jsem byla ve třídě jako první, ale mě to nevadilo, vytáhla jsem svojí oblíbenou knížku a četla jsem si. Chvíli jsem si četla a pak přišel do třídy Daniel, tiše pozdravil a šel si sednout na své obvyklé místo v poslední lavici. Byla jsem překvapená, že pozdravil, protože to nikdy neudělal, ale přešla jsem to a četla dál. Když jsem se podívala přes rameno na Daniela abych zjistila co dělá, zvedl hlavu a já viděla do jeho očí. Nikdy jsem se mu do očí nedívala a nevěděla jsem že je má tak jasně modré, ale pak jsem se rychle podívala zase do své knížky a cítila jsem jak se mi nahrnula krev do tváří. Pak se stalo něco co jsem nečekala. "Co čteš za knížku? " zeptal se Daniel. Zmateně jsem se na něj podívala pohledem "to jako mluvíš na mě?" , ale pak jsem mu odpověděla "Romea a Julii, nic co by tě zajímalo", nečekala jsem že mi na to ještě něco řekne. "Klasika? To bych do tebe neřekl." řekl a já se jen tupě zachichotala a otočila se zpátky, protože už tak jsem byla v rozpacích jen z toho že na mě promluvil a pak, ty jeho modré oči. Vyučování utíkalo pomaleji než obvykle, ale když skončilo, rychle jsem si sbalila věci a šla domů. Když jsem přišla domů mamka tam nebyla, ale nechala mi vzkaz na kterém stálo :

Šla jsem s Mariou do kavárny a do centra, nechala jsem ti oběd na stole. Vrátím se kolem sedmé večer. S láskou, máma.

Maria je mámina dobrá kamarádka, seznámili se na střední, je fajn, ale malinko ztřeštěná a proto si s mamkou asi tak rozumí. Šla jsem do kuchyně a na stole byli moje oblíbené lasagne. Jídlo bylo ještě teplé takže nemůže být pryč moc dlouho. Slyšela jsem bouchnout dveře, mamka. Asi jsem při čtení ztratila pojem o čase. "Ahoj zlatíčko" řekla mamka a obejmula mě. "Jak ses s Mariou bavila a jak se vlastně má? " zeptala jsem se mamky a ta mi začala líčit co dělali a co je u Marii nového. K večeři jsme si udělali omeletu. Když jsem dojedla šla jsem se osprchovat převléct do pyžama a sedla jsem si k mamce na pohovku, kde sledovala nějaký film, který mě nebavil a tak jsem jí popřála dobrou noc a šla si lehnout do svého pokoje s knížkou jako obvykle.