Amanda

1. Kapitola

Slzy se jí hrnuly do očí. Nevěděla, co má dělat. Nechtělo se jí nic. Chtěla umřít.

--------------------

Viděla, jak její matka leží na zemi. Připoutaná na řetězech, celá špinavá, u úst kočičí výkaly. Byla to její jediná potrava v tomto vězení. Na sobě měla jen nějaké otrhané kusy hadrů, tělo celé zjizvené a pokryté modřinami. Její dlouhé černé vlasy jí padaly do půvabné, ale špinavé a uslzené tváře. Najednou se v té malé místnosti otevřely dveře a vyběhlo odtud asi šedesát koček. Šedesát hladových, rozzuřených, malých monster. Sběhli se k ženě a začali ji zaživa žrát. Žena nejdřív křičela a vzpouzela se, ale po chvíli boje, bezmocná, unavená a vykrvácená, zemřela. Kočky následně rozcupovali její tělo na kousky masa, mezi kterými se volně povalovaly vnitřnosti. Některé byly v celku, jiné však rozkousané. Maso i vnitřnosti byly kočkami rozneseny po celé místnosti a na místě, kde žena ležela, zbyla jen hromada hmoty.

Amanda musela toto všechno sledovat přes sklo. Matka ji neviděla, ale ona ji ano a moc dobře. Musela se na celou tuto situaci dívat, musela to poslouchat a nesměla ani na chvilku odvrátit pohled. Pokud by tak učinila, kulka ze zbraně jejího otce by jí prolétla hlavou.

----------------------

Rakev pomalu klesá. Má v očích slzy, řasenku rozmazanou. Devatenácté narozeniny si představovala jinak, než na pohřbu své babičky, která se jí ujala po tom, co utekla otci. Vychovávala jí čtrnáct let, byla pro ni matkou, byla pro ni opatrovnicí, byla pro ni vším a teď už tu nebude. Ale Amanda má jasno. Co musí udělat, to ví.

----------------------

Potichu odemknula dveře bytu. Otevřela a poslouchala, jestli je někdo doma. Slyšela jen hlasité chrápání v ložnici. To přesně potřebovala. Vešla do ložnice a viděla vraha. Vraha její matky. Vraha, kterému se musí pomstít. Na stůl vedle postele si potichu položila tašku. Z tašky vzala gumičku a svázala si své hnědé, rovné, dlouhé vlasy, aby jí nezavazely. Byla tak půvabná, jako její matka. Měla velké, modré oči, malý nosík nahoru a plné rty. Málokdy se usmívala, ale to jí na kráse neubralo. Její bolestný výraz teď spočinul na spícím muži. Chvíli se na něj jen tak koukala. Měl na sobě jen trenky. Vytáhla z tašky čtvery pouta a připoutala ho k posteli. Potom vzala žiletku a začala ho řezat. Nejdřív na hrudi a poté na celém těle. To ho samozřejmě probudilo. Začal po Amandě křičet. „ty kurvo, co mi to děláš? Ty děvko vyjebaná, mrcho. Kurva seš, jako tvoje matka byla. Kurev plnej barák." Amanda zachovala klid a omráčila ho pánví, která ležela pod postelí. Netušila, kde se tam ta pánev vzala, ale přišla vhod. Nejspíš proto, že její otec na pořádek nikdy moc nedbal. Byl to těžký alkoholik. A teď byl zticha. Amanda uchopila jeho rty a postupně, hezky jeden po druhém je podélně několikrát rozřízla. Po prstech jí tekla krev. Otřela ji do povlečení. Krev tekla všude z ran po jeho těle. Svlékla mu trenky a do rukou, na které natáhla gumové rukavice, kvůli otiskům, uchopila jeho penis. Pak vzala nůž a nemilosrdně ho uřízla. Muže to samozřejmě velmi bolelo, proto se probudil, ale přes pořezané a stále krvácející rty nemohl nic říci. Amanda toto ohyzdné, nepříliš velké nádobíčko přes zakrvené rty nacpala muži až do krku. Nedbala na jeho dávicí reflex ani na to, že se to snažil vyplivnout. Ihned jak to tam nacpala, vzala zavírací špendlíky ze své tašky a sepnula jimi ústa. Poté vzala lahvičku. Podívala se na toho vraha, na člověka, který ji vzal matku, člověka, který ji chtěl zabít, člověka, který ji bil a který ji znásilnil. Kyselinu z lahvičky mu vylila na ruce a nohy, poté vzala velký kuchyňský nůž, s kterým odřezávala před chvílí jeho přirození a několikrát ho bodla.

�?