Living With Bad Guys #(Mafiánův Zajatec)

Odpuštění?

Nemohla jsem to vydržet.
Pořád jsem měla před očima toho muže celého od krve a jak se jeho oči dívali do neznáma a neměly ani špetku života. A na Nicka, který držel v ruce zbraň a stiskl spoušť.
Nevím jestli to tu dál zvládnu.
Co když se něco zvrtne, nebo řeknou že už jsem k ničemu a zabijí mě taky.
Ne, ne, ne, ne, ne! Nemysli na to Mio! Neřeš to! Říkala jsem si v duchu pořád dokola, skoro celou noc.
Nemohla jsem spát. Spala jsem přibližně jenom 2-3 hodiny a jsem dost unavená a vyčerpaná.
No bezva. Kdy se už konečně pořádně vyspím? Dobře se mi nespalo už nějakou chvíli. Chtěla bych si lehnout a na chvíli zapomenout na realitu.
Už jsem toho měla plné zuby. Nemohla jsem usnout a tak jsem vylezla z postele a šla si vzít něco do kuchyně.
Chtěla jsem si udělat toasty, ale něco mě vyrušilo. Nějaké bouchnutí a šlo to slyšet z Nickovy pracovny.
Chtěla jsem se dozvědět co se tam děje a tak jsem šla.
Byly pootevřené dveře, ale i tak jsem toho moc neviděla, ale to co jsem slyšela mi stačilo.
Slyšela jsem Nickův hlas a ještě něčí.
Byl to ženský hlas. Ale bylo to jako hlas starší ženy. Trochu jsem otevřela dveře a nakoukla dovnitř. Měla jsem pravdu. Vedle Nicka stála postarší žena. Řekla bych kolem 60ti let.
"To snad nemyslíš vážně." uslyšela jsem Nicka. "Ano myslím, už se do toho začíná plést a je jen otázka času, kdy na to dojde." ozvala se zase ona.
Nick si hluboce povzdychl a viděla jsem jak si promnul oči.
"Fajn, zatím tak ještě chvíli vydrž a já něco vymyslím. Přijď zase za 5 dní Lucy." řekl Nick a Lucy jen přikývla a mířila ke dveřím směrem ke mě.
Rychle jsem se poupravila a nastavila ruku ke dveřím, tak aby to vypadalo že jsem zrovna chtěla zaťukat.
Lucy otevřela dveře a jen strnula, když mě uviděla. Otočila se na Nicka, který byl zády k nám a myslel si že je už Lucy dávno pryč. "Nicku máš tu společnost." ozvala se Lucy. Na to že je postarší, tak se chová jako kdyby měla 30 let.
Nick se rychle otočil a zadíval se na nás dvě.
Lucy nečekala na žádnou reakci a hned odešla.
Nastalo trapné ticho.
"Ehm.." začala jsem. " Neruším?" trapná otázka..
"Ne, ne! To je v pohodě nerušíš. Já.. Už jsem dořešil poslední věc, takže co potřebuješ?" zeptal se.
"Ani nevím, já jen jsem slyšela divný hluk, tak jsem se šla podívát. Jinak nic nepotřebuju, ale díky." trochu jsem se usmála, ale jen tak letmo. Byla jsem dost unavená na to abych se nějak moc vybavovala.
"Teď když máš všechno vyřešené, půjdeš si už lehnout?" tiše jsem se zeptala. Nechápavě se na mě podíval.
"Myslel jsem si že chceš být sama."
Ano to byla pravda, ale nechci tam byt sama. Přijde mi to tam divný bez Nicka. Už spím sama v posteli několik dní a už mi to vadí. Ani nevím proč.
"To ano, ale nemužu usnout. Příjde mo to tam moc prázdné.." nevěděla jsem jak to mám říct. Prostě jsem chtěla po dlouhé době spát s ním v jedné posteli. Ale kdyby se o něco pokusil, tak má smůlu. A to kvůli tomu že zabil chlapa přímo přede mnou a taky že z něho mám i trochu strach. Dobře trochu víc.
"No.. Tak dobře." řekl jenom a zvedl se ze židle. Šel směrem ke mě a já se otočila a šla směr schody.
Po celou tu dobu jsme neprohodili ani jedno slovo.
V pokoji mi ještě Nick řekl že se půjde rychle osprchovat a já jsem si mezitím lehla do postele a čekala.

Po chvíli se otevřely dveře od koupelny a z tama vyšel Nick s holím hrudníkem a s nočními kalhoty.
Byla rozsvícená lampička na nočním stolku, takže jsem na něho perfektně viděla.
Nick si lehl vedle mě a přivinul si mě k sobě. To jsem neprotestovala, bylo mi to spíše příjemné. Asi jsem úplně blbá, ale mám z něho strach a zároveň mě uklidňuje jeho přítomnost.
Už jsem začínala usínat, než se mě Nick na něco zeptal. "Mio, vím že to bude těžké, ale odpustíš mi?"
Jeho otázka mě trochu zarazila. Já sama nevěděla jestli bych mu dokázala odpustit.
Nejen za to že zabil chlapa přímo přede mnou, ale taky proto že mě unesl a věznil mě.
Trochu jsem popřemýšlela a nakonec řekla "doufám."
A propadla jsem náhlé únavě.

***

Další díl doufám že jste spokojení;)
Omlouvám se že to tak trvalo.

*annyy:*