Jejich očima

2.

S nožem v ruce vyjdu schody. Už se vzbudila. Pousměji se. Rozrazím dveře. Ječí. Hystericky ječí. Je na mě moc slabá. Nemůže se bránit a po pár bodnutích je mrtvá. Stojím v kaluži krve a směji se. Dlouho.

Se smíchem se vzbudím. Co se to děje?! Stojí u mě máma. "Jsi v pořádku?" zeptá se. "Ehmmm. Asi jo." odpovím nepřesvědčivě. "Jenom noční můra." dodám. Uf, alespoň je sobota. Musím se uklidnit. Vstanu a vezmu si župan. Je mi zima. To jsem jako nemocná a blouzním z horečky? Každopádně mám hlad. Jdu do kuchyně a otevřu ledničku. Vytáhnu borůvkový jogurt. Mňam. Potřebuji se uvolnit. Svalím se na gauč a zapnu zprávy. Poslouchám nějáký blábol o dálnicích, když v tom se ozve hlasatelka a svým klidným hlasem prohlásí: "Právě nám přišla nová informace. Přímo ve svém domě byla brutálně zavražděna dvaadvacetiletá dívka. Byla ubodána nožem ve své ložnici..." Víc jsem neslyšela, protože jsem začala hystericky ječet. Máma ke mně přiběhla a začala mě uklidňovat. Určitě si myslela, že jsem jenom vyděšená, že někdo zmasakroval mladou dívku. Kdyby věděla. Ale to je přece hloupost. Je to náhoda. Ale stejně se nemůžu přestat klepat. Bože! Co se to děje? Mamka je naštěstí chápavá a uloží mě do postele a donese mi čaj. Černý s mlékem... Připadám si zase jako malá. Chce se mi spát. Ale nemůžu. Co když se zase něco stane? Ale moje tělo neposlouchá. Padám do hlubin spánku...

Schovávám se v lese za stromem. Slyším kroky. Shodím batoh z ramen. Trochu ho prohrabu a nahmatám to. Pistole. Udělá se mi zle. Co, co?! Motá se mi hlava. Zlomím se v nohou a padám...