Go Home [Niall Horan, CZ]

Go home - 8. díl

,,Víš, když se Niall s Rebekou vrátili z líbánek, tak za mnou Rebeka přišla.

A oznámila mi, že je v jiném stavu.'' řekla pomalu a čekala na moji reakci. Zakuckala jsem se. Co, že řekla? Těhotná?

,,No.. no páni. To je skvělý.'' řekla jsem koktavě, a zvedla se, a pomalou chůzí odešla z pokoje.

,,Kate? Je ti dobře?'' ptala se starostlivě za mnou Emy.

,,Nic mi není, jen se mi udělalo trochu nevolno, půjdu na vzduch.'' řekla jsem tiše.

Šla jsem na zahradu, sedla si na lavičku a koukala do stromu. Emy přiběhla za mnou. Nic neřekla a sedla si vedle mě. Ticho po chvilce nakonec prolomila ona. ,,Taky mě to nejdřív zaskočilo. Vzali to hopem.'' šeptla.

Já ji neodpovídala a dál se tupě dívala do stromu. Nevěděla jsem, že mě tato zpráva tak zaskočí.

,,Vůbec by mě nenapadlo že..'' zakroutila jsem hlavou.

,,Já vím. Je to pořádná novinka.'' řekla Emy, a objala mě kolem ramen a zkoumavě se na mě dívala.

,,To je asi definitivní konec, že?'' spíš to bylo konstatování než otázka.

,,Ráda bych ti řekla, že je to vtip.'' řekla.

,,Emy, jak to mám udělat? Jak se mám přes to přenést? Mám pocit, že už to nevydržím!'' pustila jsem nervy z řetězu a rozplakala se.

Emy mě k sobě stiskla a hladila mě po zádech.

,,Nesmíš si to tak brát. Tak strašně ráda bych ti pomohla.'' trápila se se mnou. ,,Děkuju Emy. Ty jsi opravdu nejlepší kamarádka.'' objala jsem ji.

Ten večer jsem nemohla spát. Stále jsem nad tím musela přemýšlet. Dostala jsem se až k tomu, jestli to bude holka nebo kluk. Už jsem si připadala jako blázen. Tak moc bych chtěla být na místě Niallovy ženy.

Další den ráno, 9:00 hodin, sobota

,,Máš na dnešní den nějaký program?'' zeptala se mě Emy u snídaně. Kousla jsem do rohlíku a podívala se na ni.

,,Ne, proč?'' zeptala jsem se jí s plnou pusou.

,,Dlouho jsme nebyli jezdit. Co kdybychom vysedly do sedla? Aspoň bys přišla na lepší myšlenky.'' usmála se na mě a mazala si už druhou vánočku marmeládou.

,,To není špatný nápad. Tak po obědě?'' plánovala jsem.

,,Dobře.'' usmála se.

Po obědě jsem se šla převléct do černých dlouhých legín, holínek, šedé vesty a červeného svetru.

Nálada se mi zlepšila, když jsme s Emy přijely na jeden statek za městem. Poprvé jsme tu byli jen my dvě. Vždy s námi chodil i Niall, ale ten má teď jiné starosti.

Zakázala jsem si na něho myslet. Vypla jsem myšlenkový pochod a šla s Emy do stáje. Ona si vzala svého oblíbeného hřebce Eda a já klisnu Fionu. Když jsme koně připravovaly k jízdě, někdo mi zaklepal na rameno. Otočila jsem se a uviděla Thomase.

,,Zdravím, dlouho jsem vás tu neviděl.'' zazubil se na mě a já ho s úsměvem objala.

,,Ahoj Thomasi!'' pozdravily jsme ho s Emy zároveň.

S Thomasem jsme se znaly už dlouho. Vypomáhá tady na statku. Je to třiadvacetiletý modrooký vysoký kluk s blonďatými vlasy.

Kdyby nebylo Nialla, asi bychom byli spolu, protože on mě vždy bral více než jen jako kamarádku. Dokonce mi jednou vyznal lásku, jenže já ho odmítla. Je tomu už ale dávno.