Osudové lásky

21.Část

Takže po menší pauze jsme zpět. Popravdě teď momentálně jsem vůbec neměla náladu na psaní a kdyby mě kamarádka nedokopala k tomu, abych konečně něco napsala, tak tady ta část nebude snad nikdy. Čímž samozřejmě neříkám, že mě nebaví psát. To baví, a dost, ale jen jsem prostě potřebovala pauzu... Je toho na mě teď moc. Škola, do toho jsem začala tančit... Musím cvičit, plus se učit a jsem ráda, že o víkendu mám aspoň chvíli klid. Nicméně jsem si trochu odpočinula a můžu se vrátit ke psaní. Podobně je na tom i Eliss, se kterou tento příběh píšeme. Takže se omlouváme, ale teď se budeme snažit zase psát. Nebudou části tak často, jako o prázdninách, ale snad se nám podaří psát častěji. A tady máte jako omluvu a bonus i pohledy kluku :D -Marťa :)

-Martin-

Se zařizováním Nikiiných narozenin jsem si dal opravdu práci. Přece jenom bude jí dvacet a moje princezna bude mít prostě ty nejlepší narozeniny. Takže v poslední době jsem trávil hodně času s Míšou a všechno jsme zařizovali a plánovali. Sice měla Míša nejspíš pravdu s tím, že si Niki musí myslet bůh ví co, když vůbec nejsem s ní a jsem jen s Míšou, ještě k tomu když mi Míša sdělila, co jí Niki řekla. Tak jsem to sice nechtěl, ale já jí to všechno vynahradím...

Momentálně sedíme všichni v pronajatých prostorách, kde jsme již všechno připravili na oslavu a už jen čekáme, kdy Míša přiveze Niki. Bylo tu zhasnuto a my jen čekali, než příjde Niki a rozsvítí, abychom zařvali "Všechno nejlepší!" Čím víc se vše blíží, tím víc začínám být nervózní. Ano, mám v plánu požádat Niki o ruku a jedinej, kdo to ví je Míša a ta tu teď není, abych si s ní mohl veřejně popovídat. Takže musím všechny svoje pocity dusit v sobě. Z ničeho nic se ozvalo přijíždějící auto a já jsem znervózněl ještě víc, což překvapilo i mě samotného, jelikož to už podle mě ani víc už nejde. Otevřely se dveře a rozsvítilo se světlo a my zařvali "Všechno nejlepší!" Měl jsem radost, když jsem viděl jak je Niki dojatá..Šel jsem směrem k ní a když jsem k ní přišel tak jsem jí pozdravil a rovnou jsem jí dal letmou pusu. Když pak vešla do místnosti Míša, tak jsem na ní jen mrkl a naznačil rty "Děkuju", na což mi odpověděla úsměvem a kejvnutím a pak už jsem se věnoval jen mé princezně. Když pak přišla chvíle, kdy jsem jí měl požádat o ruku, tak ze mě nějak ta nervozita opadla, jelikož jsem si byl jistý tím, že dělám správnou věc, ale nebudu lhát, maličko nervózní jsem byl, jelikož jsem se bál, že řekne ne, což nejen že by byl trapas před všema lidma, ale bylo by mi to hodně líto... Zařval jsem do mikrofonu, aby všichni byli ticho. Pak jsem si kleknul na jedno koleno a požádla jsem jí o ruku... Odpověděla ANO a přísahám, že kdybychom byli ve videoklipu od Katty Perry, tak by bylo vidět, jak ze mě tryská ten ohňostroj... Byl jsem ten nejšťastnější člověk na světě... Pak už jsem si celej večer jen povídali, tancovali a užívali si té krásné chvíle.

-Pohled Péťi-

Šel jsem na oslavu, na kterou jsem byl pozvanej, ale vlastně jsem ani onu Niki moc neznal, jen z vyprávění od Martina, přesto jsem ale přišel,  jelikož zaprvé je to neslušné nepřijít a zadruhé se alspoň uvidím s lidma, se kterýma jsem se dlouho neviděl a poznám tu Martinovu Niki. Když jsem dorazil na tu oslavu, tak mi byli řečeny pokyny, že musíme počkat než přijede Niki s Míšou a pak zařveme "Všechno nejlepší!". Zařadil jsem se tedy do davu a čekal..

Když už byla zábava v plném proudu, tak jsem si řekl, že se pujdu něčeho trochu napít. Když jsem ale šel, tak jsem po cestě potkal Míšu, myslím. Ondra mi o ní něco málo už říkal a navíc přijela s Niki a Martin říkal, že musíme počkat než přijede Míša s Niki, takže z toho soudím, že je to Míša. Zrovna koukala dotelefonu a vypadala dost naštvaně. "Ahoj" řekl jsem, když jsem k ní přišel blíž. "Jé, ahoj Péťo." Pozdravila mě nazpět, když se otočila. Dobře ví, kdo jsem, takže jí nejspíš o mě něco už Ondra říkal. "Můžu tě pozvat na drink?" Zeptal jsem se a nahodil úsměv. "Víš, dneska i možná jo." Řekla a kouzelně se usmála.. Je o mnohem hezčí, než ji Ondra popisoval... Sakra, nad čím tady přemejšlím, vždyť je to holka mého kamaráda... Řekl jsem si v duchu. "Tak pojďmě k baru" Řekl jsem a vedl jsem ji směrem k takovému menšímu baru, co tu byl. Objednali jsem si rum s colou a užasně jsem se bavili. Hrozně jsem si rozuměli. Míša je fakt super, máme tolik společných zájmů... Pak se omluvila a šla Niki předat dárek. Když se Míša vrátila zpět, tak jí zapípal telefon, přečetla SMS a když to dočetla, tak hodila s telefonem o bar a objednala si vodku. Vím, že by se to nemělo, ale koukal jsem se jí trochu přes rameno a zvládl jsem přečíst, že ta SMS byla od Ondry, takže mají nejspíš nějaké problémy. Což mě opravdu mrzí. "Hele, seš si jistá, že chceš pít?? Nechceš si o všem radši promluvit?" zeptal jsem se jí. "Ne, děkuju moc, nebudu tě zatěžovat svejma problémama..." Odpověděla a mírně se usmála. Neobtěžovalo by mě to, ale nejspíš o tom nechce mluvit a já ji nutit nebudu. "Pojďmě si radši povidat o zajímavějších věcech." Řekla ale v tu chvíli nas přerušil Martin, který nás poprosil abychom byli chvíli ticho a pak požádal Niki o ruku. Bylo to hezké, přál jsem jim to, moc jim to spolu slušelo a bylo vidět, jak jeden druhého milují. Když jsem se pak podíval na Míšu tak ta plakala. "Neplakej, jednou tě taky ten tvuj princ požádá o ruku." řekl jsem a utřel jsem jí slzy z tváře. "No, já brečim, protože mě to dojmulo... Niki je moje nejlepší kamarádka a Martin nejlepší kamarád, je to krásný je tak vidět.. Ale já moc dobře vím, že já nejspíš takové štěstí mít nebudu... Kdyby mě ten můj, jak ty říkáš princ, chtěl požádat o ruku, tak to by do mě musel bejt nejdřív zamilovanej, o čemž dost silně pochybuju, jelikož by tu jinak seděl místo tebe on..." řekla Míša a mně v tu chvíli tak nějak docházelo, proč je tak naštvaná. Bylo mi jí líto... Jak si Ondra nemůže vážit něčeho tak úžasného jako je ona? Bože, znám ji jeden večer a chovám se jak kdybych ji znal věčnost. Ano, párkrát jsme se potkali na akcích, ale to bylo jen letmo... Ale já mám vážně pocit, jako bych ji znal věčnost. No pak do sebe ale Míša vyklopila toho panáka vodky, kterého v ruce držela už delší dobu."Takže on se na tebe vykašlal a rozešli jste se?" Zkusil jsem se zeptat. "Ehm... Zatím jsme se nerozešli, ale už měsíc jsme se neviděli, protože na mě nemá čas a mě už to prostě nebaví... Chápu, že musí natáčet videa, ale on si za celej ten měsíc nenašel jeden jedinej den, kdy by mohl být se mnou... Ale to je jedno... Vážně se omlouvám, nechci ti tu vyprávět o svejch problémech, vím, že tě to nezajímá." Řekla a mě jí bylo ještě víc líto. Když to dořekla, tak sklopila hlavu. "Hlavu vzhůru, princezno, padá ti korunka" Řekl jsem sice dost profláklou větu, ale myslím že v tuhle chvíli se hodila."Hele, mně to nevadí a já se ptal, ale pojď si se mnou radši zatancovat... Nebudeme si kazit večer, kterej se dá ještě zachránit..."řekl jsem podal ji ruku a Míša ji přijala. Zrovna hráli ploužák, což mi krásně hrálo do karet. Chvíli jsem tancovali a pak mi Míša omylem stoupla na nohu. Hned se začala omlouvat, ale já jsem jí přerušil s tím že se nic nestalo a že je to v pořádku... Pak se mi Míša poprvé za celý večer podívala zpříma do očí a já  jsem se od nich nemohl odtrhnout, nejspíš stejně jako ona od těch mejch. Měla úžasné nádherné zelenohnědé oči. Už jsem to prostě nevydržel a musel jsem jí políbit i přes to, že vím, že nedělám dobře, jelikož je to stále holka mého kamaráda, ale já jsem si prostě nemohl pomoct. Přejel jsem ji jazykem po spodním rtu, čímž jsem is vyžádal vstup do jejich úst kterej mi hned dala. Zhruba po dvou minutách se odtáhla a začala se zmateně rozhlížet kolem sebe. "Udělal jsem něco špatně?" zeptal jsem se. "Ne, ty jsi neudělal vůbec nic špatně... Vůbec za nic nemůžeš, jen jsem si uvědomila, že... No, to je jedno..." Zkoušel jsem se jí omluvit, ale ona byla myšlenkama úplně někde jinde.. "Hej, posloucháš mě?" zeptal jsem se ji "Ne, promiň co jsi říkal?" zeptala se s omluvným pohledem. "Jestli jsi v pohodě a že se omlouvám." řekl jsem. "Prosimtě, neomlouvej se, už jednou jsem říkala, že za nic nemůžeš. Spíš ti děkuju, žes mi konečně otevřel oči... Jo a v pohodě jsem..." Řekla a slabě se usmála. Já jsem se na ní též povzbudivě usmál. Nejsem si jistej, jestli je to možné, ale já si nemůžu pomoc, ta holka je prostě užasná... Pak ale udělala něco, co jsem opravdu nečekal. Stoupla si na špičky a políbila mě. Samozřejmě jsem spolupracoval, ale trochu mě to zaskočilo. No pak už jsme celej večer jen protančili a šli jsme spát, jelikož v prostorách, které byly pronajaté byly i pokoje, takže jsme nemuseli jezdit domů...

Chtěly bychom Vám hrozně poděkovat. Už se blížímě k 1000 reads, což je úplně úžasné a ani ve snu by nás nenapadlo, že vás  bude tolik. Je to úžasné... Ale i přes to jsme Vás chtěly poprosit, jestli byste nám občas nemohli nechat na nějaké té části komentář. Nám jako autorkám to hodně pomůže... Chtěly bychom od Vás nějakou odezvu... Berem i kritiku... Napište, co se Vám líbí a nelíbí... Budeme rádi za každý názor. Protože když píšeme story a nejsou žádné komenty, tak my ani nevíme, jestli máme pokračovat, jestli vás to baví a tak... To už bude asi všechno... Děkjem moc. :) Doufám, že se část líbila a pokusíme se brzo přidat další. :)