Další test byl možná snadnější než byli ty předchozí. Vždycky jsem spíše využíval chytrost než sílu a to se mi při třetím úkolu hodilo. Znovu jsem byl první a Derek možná i projevil nějaké to procento nadšení. O včerejší noci, nebo spíše ránu, jsme spolu nemluvili. Odpoledne nás navštívil Aaron. Mluvil o oslavě která se bude konat večer a o spoustě dalších věcech, které mi šli převážně jedním uchem tam a druhým ven. ,,Měli by jste se jít připravit.. Je tři čtvrtě na sedm takže vám moc času nezbývá. Je tu šatna. Pokoj číslo 288, každý tam máte připravené věci na večer. Přesně v osm se všichni sejdeme dole v hale." Derek si nás všechny prohlédl, jeho oči spočinuly nejdéle na mé maličkosti.. ,,Přesně."
Aaron si šatnu nevymýšlel. Byla to místnost snad třikrát větší než můj pokoj celá posetá skříněmi a šuplíky s danými jmény. Své jsem našel snadno a společně s Benem se jím začal prohrabovat. ,,Džíny a košile. Nic se tím nezkazí ale žádná formální záležitost to asi nebude." Ben se smál a já byl rád že tam na mně nečeká třeba oblek. Červeno modrá košile a tmavé džíny se jevili jako ideální obleček. ,,Bene ? Nepřijde ti to tady divný ?." ,,Divný ?.." na chvilku se zamyslel než odpověděl. ,,Něco nám sice pořád tají...ale jinak mi to tu přijde super. To hledání sebe. Proč se ptáš ?." ,,Ale...jen tak." jeho nadšení jsem prostě nemohl jen tak zkazit.
,,Oficiálně vás všechny vítám na oslavě nováčků !." Aaron do všeho vkládal možná až moc velké nadšení. Derek za ním koulil očima a já se mu za to smál. Byl to jakýsi rituál kdy nás tři...tedy mne, Bena a Patricka přijali do kruhu vůdců. Byli tam i ostatní, ne všichni ale většina. ,,Tři hlavní etapy jste zvládli a teď začne ten pravý trénink a výcvik." ,,Cože ? To to nestačilo ?.." sykl Ben a Patrick mu luskl pohlavek. ,,Ty to přece zvládneš Beníku. Dneska se trošku opijeme a pak to všechno půjde jak po másle." A měl pravdu...Protože na oslavách se vždycky hodně pije. Jen Aaron domluvil ,hlasitá hudba mi skoro protrhala bubínky a Patrick byl víc, než jen nadšený. Možná jsem byl pro ostatní jen zvláštní jedinec ale můj cíl byl vyhledat přiměřeně tišší místo. Někdo by řekl, že je to nemožné a já bych mu ,po půl hodině marného hledání ,dal za pravdu. ,,Dej si ! Je to oslava na vás !." Kohokoliv jsem potkal, řekl mi to samé a já si s ním musel alespoň jednou skleničkou připít. Seznámil jsem se s klukem co mu ostatní říkali "Háček" a já se marně snažil přijít na to proč. Jména dalších kluků jsem si nepamatoval a během pár chvil měl v hlavě nesnesitelný guláš. Všude blikala nejrůznější světélka a celková dekorace byla značně přehnaná. Od stropu dolů vyseli barevné blýskající se závěsy z proužků materiálu, který jsem nedokázal správně identifikovat a DJ byl nejspíš úplný šílenec. Všude se ozývaly nejrůznější výkřiky veselí a euforie, díky klesající hladině alkoholu v láhvích a stoupajícího alkoholu v krvi. ,,Jedéém !." Myslím že tahle partička lidí byla rozjetá nejvíc. Nejspíš si ani nevšimli, že tam stojím a díky jejich rozjařenosti jsem skončil kdesi za oným barevným závěsem na zemi. ,,Bože...Jak strašně nesnáším oslavy." sykl jsem mezi zuby a zvedal se z podlahy. ,,Já je zase miluju.!" Jak by to mohl být někdo jiný než on. ,,Dereku ?." Byl to on. Zalezlý za závěsem bez jakékoliv společnosti s lahví co si asi sám ukořistil. Nejspíš byl hodně opilý. ,,Jsi v pohodě ?" ,,Na plech." ,,Ah.." pokýval jsem hlavou a on poklepal na místo na zemi vedle něj. ,,Teď už tak nějak začínám toužit po společnosti." zasmál se. Vždycky se smál jen vlastním vtipům. Posadil jsem se na zem vedle něj a prohlížel si ho. Ani na oslavu se neoholil, vlasy hozené do toho rozcuchu co mu...slušel. ,,Můžu se tě na něco zeptat ? Mám strašně moc otázek kolem toho co...- ,,Pane bože Dylane... Ty jsi zabíječ atmosféry...Hel--..le otázky ,otázky, otázky, otááázky." ze slova "otázka" složil jakousi opileckou píseň a já si řekl že s opilým Derekem nemá cenu ztrácet čas. ,,Tak promiň. Prostě se jen snažím přijít na to, proč jsem společností definovanej jako ten bez srdce. Mám srdce." zvedl jsem se a nechápal jak jsem vůbec mohl myslet že mně pochopí. ,,Hey...hey, hey to není pravda...Oni...Mají strach chápeš ? Jsme mnohem mocnější než si myslíš. A oni to ví. A bojí se." ,,Kdo ?." ,,Ti kdo nás svrhly. A nikdy neříkej že nemáme srdce..." poslední slova už zašeptal. Nestihl jsem zaregistrovat kdy mne chytl za ruce. Držel je teď ve svých dlaních. Velkých a hřejivých. Stál tak blízko...Musel jsem lehce zaklonit hlavu abych na něj lépe viděl. Jeho oči byli modřejší než jindy, jakoby zářili a měnili se v průzračné studánky. Sledoval jsem jeho ústa. Jak spodní ret jemně vsál dovnitř a přejel po něm jazykem... Zajel mi rukou kolem krku a palcem lehce pohladil rty. Slyšel jsem své srdce, tlukoucí jako o závod, jakoby se snažilo vyskočit z hrudního koše. ,,To pak bolí.." trochu se sklonil, cítil jsem na své tváři jeho dech, cítil jsem jak hezky voněl... Jakoby mne svými rty jen lehce pohladil, sotva se mne dotkl... Zamotala se mi hlava a kdyby mne nedržel skončil bych znovu na zemi. Podíval se mi do očí jakoby se v nich snažil číst... a pak mne políbil úplně. Dlouze a hluboce, pevně mne objal, jeho ruce obepínající se kolem pasu a jeho rty...Chutnající po jahodách a tak krásné, plné, měkké a roztoužené. Tiše jsem zakňučel když mne pustil. Znovu se na mne zadíval a pak sklopil pohled k zemi. ,,První myšlenka je nejlepší."
,,Ty už jsi tady ? Myslel jsem že já jsem ten looser co opouští párty jako první." Ben vešel do pokoje a natáhl se na svou postel. Společný pokoj patřil k životu nováčka. Nechápal jsem jaký to má smysl. Byl to ten stejný pokoj, stejné okno a stejně blbě postavené zrcadlo...jen o postel a nějaký ten metr navíc. ,,Proč se tak blbě usmíváš ?." naklepával polštář do správné polohy aby si s ním mohl podložit hlavu. Myslím že to byl tip člověka co si dokázal dlouhou dobu vystačit sám se sebou, protože než jsem mu stačil odpovědět zahrnul mne miliony dalších otázek. Jen si dál povídej Bene ať se zas můžu ponořit do víru vlastních myšlenek. A pak.. ,,Bene ?." napadla mne otázka na kterou bych se ho rád zeptal. ,,Nic z toho tady ti vážně nepřijde zvláštní ?." ,,Proč se na to pořád ptáš ?.",,Já nevím... nikdo nám ani neřekl kdo doopravdy jsme a co po nás chtějí." podrbal jsem se na čele a Ben se začal smát. ,,Děláš si srandu viď ? Všichni to ví, že jsme vlastně ty špatný. Démoni nebo padlí, je na tobě jak tomu chceš říkat. Byli jsme v tom vychovávání už od malička, tím že jsi sem přišel měli se ti vybavit vzpomínky. Ten dům je spouští...je to nejspíš nějaká základna. Cílem je dostat se zpátky, zničit desku." ,,Desku ?." ,,Ta která udává pravidla." Ben se znovu smál. ,,Jsi legrační." Pak se jen otočil a nejspíš se rozhodl, že mluvení bylo pro dnešek dost a dost. Proč jsem byl já ten jediný kterému všechno utíkalo..
To bylo snad první ráno kdy nás probudil ptačí zpěv. ,,Co se děje ? To se všechna příroda zbláznila ?." Ben si dával polštář přes hlavu a já se mu smál. Na rozdíl od něj jsem měl totiž náladu výbornou. ,,Jak to že nás nikdo nevzbudil ?." ,,Ještě si stěžuj...A vzhledem k včerejší noci...nevím jestli je dneska vůbec někdo na nějaký cvičení ready." trochu se uchechtl a přetočil se na druhý bok. Chtěl jsem ho následovat ale můj plán mi zkazil gong. ,,Nee..proč zrovna teď ?." Ben se zvedal a snažil se rychle obléknout. Když zazněl gong, měli jsme být nejdéle za pět minut v hale. Všichni do jednoho.
Kromě mně, Bena a Patricka tu bylo nováčků hned několik, nejspíš objevili jinou skrytou schopnost jak jsem věděl od Aarona...Ne každý z nás uměl vytvářet aury, někdo měl schopnost léčit a jiní zase ovládali živly. Asi jsem se pořád nemohl srovnat s tím, kdo vlastně jsem. Možná trochu ale ne úplně. Theo, jak se nám jeden z vůdců představil, stál na stupínku, bylo to poprvé co tam stál on a ne Aaron. Kluk, který sem nevěděl jak se jmenuje ani do jaké skupiny patří, nám rozdal zbraně. Nikdy jsem nic takového v ruce nedržel a Ben zase vypadal nadšeně. ,,Gabe co se tak tváříš ? Potřebuješ snad kurz jak zacházet se zbraněmi ? Kdo si myslí ,že na to nemá může odejít hned." Theo se s ostatními nepáral. ,,Úkol je jednoduchý. Dostat se z bodu A do bodu B ,v určitém časovém úseku. Ale nebude to jednoduché. Zbraně máte na to aby jste se mohli chránit, nejsou pravé ale je v nich zařízení které navodí pocit opravdové bolesti při postřelení. Proti vám bude druhá skupina, která se naopak snaží aby jste se k cíli nedostali. Mapy s vyznačeným cílem vám dám. Hraje se na skupiny, ne na jedince, takže tu jde o týmovou práci. Doufám že tomu všichni rozumíte."
ČTEŠ
Codes.
ФанфикKdyž jsem sem přišel cosi se změnilo. Všechno mi přišlo zvláštní a pokud jsem si byl něčím jistý byly to jen velmi výjimečně chvilky. Patřil jsem sem a zároveň si přišel o tolik jiný.
