Závidíš, Potterová? [Fred Weasley; Harry Potter]

K A P I T O L A 3 8

/27. května, 1996/

,,Musíte mít v hlavě nějakou silnou vzpomínku."  upozornil Harry. ,,Nějakou, která ve vás vyvolá radost."

To Taře nemusel říkat dvakrát. Hned se jí v hlavě objevila vzpomínka na její a Fredovu první pusu, ve čtvrtém ročníku, dole v knihovně. Začala se usmívat, když si na to vzpomněla. Bylo to už tak dávno...

,,Expecto Patronum!" vyřkla, ale z její hůlky vylétl pouze malý pramínek stříbřité barvy.

Tara k sobě pevně stiskla rty. Když to kouzlo vyvolal Harry, společně se svým patronem, vypadalo to lehce. Teď na sebe byla Tara naštvaná, že si něco takového myslela. Bylo to mnohem těžší než si myslela, a věděla, že tohle bude nějaký ten čas trénovat.

Zkoušela to dál, ale většina výsledků se podobaly tomu prvnímu. Až nakonec, když silně mávla rukou, myslela na Freda víc než kdy jindy a kouzlo vyřkla hlasitěji a smysluplněji, ze štříbřitých pramínku se začal tvořit obrys: obrys nějakého zvířete.

Tara to sledovala s nakloněnou hlavou. Byla nesmírně zvdavá, jakou formu nabere její patron. Neustále se soustředila na svou myšlenku, a sledovala, jak bylo zvíře najednou mnohem lépe vidět - čtyři nohy, dlouhý ocas a čumák, spoustu srsti.

Patronus se rozběhl po místnosti a běhel pod nohama ostatních studentů, a Tara pomalu uviděla zvíře v normální podobě: liška.

Tara se začala smát, když liška vyskočila do vzduchu a začala poskakovat kolem ní. Chtěla se jí dotknout, ale její ruka projela skrz hlavu lišky.

Pak lišku zaujalo něco jiného za Tarou a Tara se otočila, aby to spatřila.

Fred se tam hlasitě smál a s Georgem si ukazovali na své patrony. Tara z nich rozpoznala kojota a hyenu.

Pak se otočila i druhým směrem, a spatřila Talii, která se hlasitě smála své vážce a Kat pohybem hůlky ovládala cestu svého motýla. Pro Taru to byl neuvěřitelný pohled, když se rozhlédla po místnosti. Všichni si užívali pohled na své patrony, smáli se hlasitě a užívali si čas, který trávili tady, v Komnatě nejvyšší potřeby.

Tařin patron odeběhl od Freda a George a stoupla si před Taru, jako kdyby ji bránila. Pak Tara slyšela malý výbuch. Liška najednou zmizela, stejně jako většina patronů v komnatě. Všichni se vystrašeně obrátili ke dveřím a očekávali, co se bude dít.

Harry a jeden mladší kluk, Nigel, se šli podívat, co se stalo, a vypadalo to, jako kdyby se skrz něco dívali. Pak Harry rychle odtáhl Nigela pryč.

,,...Bombardo Maxima!" slyšela Tara, než cítila Freda, jak ji chytá za ruku a tahá k zemi. Tara mu za to byla vděčná, protože by ji jinak trefil jeden z kamenů, které odlétávaly ode dveří.

Nakonec se zvedla a podívala se směrem k východu, odkud se na ně falešně usmívala růžová ropucha, společně s Filchem, nějakými lidmi ze Zmijozelu a - Cho Changovou.

Taře překvapením spadla čelist, ale pak jen cítila, jak ji někdo odvádí pryč a směrem do kabinetu profesorky Umbridgeové. 

*

/16. června, 1996/

,,Tari, poslouchej mě. Já si nedělám legraci."

Taře strnul obličej. ,,Ty... tys to myslel vážně? Vy opravdu... vy to chcete udělat?"

Fred přikývl a zhluboka se nadechl. ,,Jo. S Georgem jsme se rozhodli, že to bude nejlepší. Nechceme tady trpět s ní... a navíc máme peníze a můžeme si pronajmout dům v Příčné ulici. Komu záleží na tom, jestli složíme O.V.C.E.? Nepotřebujeme to. A prostě máme potřebu odejít."

Tara přikývla. ,,Jasně. Chápu."

Fred jí ale neuvěřil. Natáhl ruku a pohladil její tvář. ,,Neboj, je to jen půl měsíce, ne? Stejně píšeš zkoušky zítra, a to chceme odejít. Neboj. Budu ti psát. A ty mě taky, doufám."

Tara se lehce usmála. ,,Ale o prázdninách se můžu přijít podívat na ten váš obchod, ne?"

Fred se zasmál a vlepil jí malou pusu na čelo. ,,Jasně. Možná, kdybys chtěla, bychom ti mohli dát i nějaké ty poukázky na cokoliv v obchodě zdarma."

Rusovláska se začervenala a tentokrát to byla ona, kdo Freda políbil. Ztratila se v jeho objetí, jak ji pevně držel kolem pasu, cítila, jak ji pročesává vlasy a co pro něj znamená. 

Když se od sebe odtáhli, Tara se začervenala. ,,Ale opravdu, budeš mi chybět. Stačí, že mi chybíš o prázdninách, a i tak ti nedokážu psát méně než jednou do týdne. Půl měsíce... asi je to málo, ale i tak! Bradavice tu budou nudné bez vašich šprýmků!"

Fred se ušklíbl. ,,No, proto si taky chceme otevřít obchod plný šprýmařských věcí, ne?"

Tara se také zasmála, a ještě mu dala pusu na tvář. ,,Ty jsi neuvěřitelný."

*

/17. června, 1996/

Tara zrovna dopsala písemku a mířila směrem ven, když zaslechla z chodeb zámků výbuchy. Otočila se na podpatku bot a běžela zase zpátky do hradu.

,,Kat, Talio!" vykřikla a obě dvě dívky, které mluvily o písemkách, se za ní rychle otočily. ,,Pojďte!"

Tak za ní šly, přestože se jim moc nechtělo. Tara však věděla, o co se jedná. Chtěla vidět, co si Weasleyovic dvojčata pro školu čar a kouzel v Bradavicích připravili, aby oslavili jejich odlet do Londýna a pryč ze školy.

Jakmile vběhla do Vstupní síně, viděla profesorku Umbridgeovou, jak zrovna vychází z Hlavní síně, kde psali N.K.Ú. studenti pátého ročníku a otáčeli se, aby na tu růžovku viděli. Ta se rozhlížela ze dveří na bě strany, a hledala to, co způsobilo výbuch. 

A pak je spatřila: vletěli do Velké síně na svých košťatech, v rukou spoustu rachejtlí a ohňostrojů. Nechali všechny písemky vylétnout do vzduchu, ohňostroje vyhodili směrem ke stropu a začali hlasitě jásat. Kat s Talií Taru dohnaly a s pokleslými čelistmi koukaly na to, co ti dva prováděli - Talia spíše nadšeně, Kat vyděšeně. 

,,To je úžasný!" zaječela Talia a začala se smát.

,,To je strašidelné!" vykřikla Kat. ,,Co to proboha dělají?"

,,To je jedno, ne?" zasmála se Tara a sledovala, jak ohromný drak honí Umbridgeovou směrem k nim. Všechny vyvěšené tabulky na zdi se rozbili, a pak se jen Tara nechala unášet davem studentů ven na nádvoří hradu. Sledovala Freda, a zkoušela, jestli si jí všimne.

Začala tleskat a jásat, jako ostatní. Bylo to opravdu neuvěřitelné! 

Pak, Tara přísahala, že zatímco se George chystal odlést pryč a dál na jih, Fred se trochu zastavil a pootočil na Taru. Cítila, jak rudne, když měla pocit, že se na ní usmál, mrkl, a poslal vzdušný polibek.

A pak byli oba pryč, a za sebou nechali jen velké zářivé W, které se ještě několik minut lesklo na obloze.

Autorka:

Další kapitolka! Tak, příští kapitola už se bude odehrávat mimo Bradavice, protože Tara oficiálně dokončila školu! Hurá!

Tak jo, jak se líbilo? :-) strašně děkuji všem, kteří hlasovali pro tenhle příběh! Už jsme u třicáté deváté části! Došli jsme takhle daleko! Opravdu všem moc děkuji, protože jste opravdu ti nejlepší fanoušci, jaké si můžu přát :-)

~Ami