Living with monster

He ( doesn't) know me

Už mi nezbýval čas, a tak jsem vyrazila do školy. Na schodech jsem potkala moji domácí.
,,Sarang, za týden se platí nájem. Doufám že s tím počítáš, už mi dlužíš nájem za dva měsíce."
Na sucho jsem polkla. Jasně že jsem o tom věděla, ale jestli na tom mám, to už je jiná věc. Přikývla jsem a omluvila se že pospíchám. Vyběhla jsem na ulici a dala se cestou ke škole. Bylo to trochu zruky, ale moje situace je taková, že šetřím každý cent. Prošla jsem parkem, což byla taková moje zkratka. Ještě pár bloků a stala jsem před bránou školy. K ní neustále přijížděli nová auta. Některé byli luxusní sporťáky, něco byli limuzíny a jiné připomínaly obrněné auta ve kterých by se nebála ani prezidentka Koreje. Vždycky bylo pro mě těžké dostat se na školní pozemek, jelikož nikoho ani nenapadlo udělat něco jako chodník. Na co?
Prolezla jsem mezi auty a dostala se na cestu ke škole. Tam stál on a vesele na mě mával. Věděla jsem že je to na mě, ale byla jsem jediná.
*flashback
Učitel mě vedl chodbou.
,,Omlouvám se, že jste musela odejít z hodiny, ale jste školní prémiantka. Pokuď to má někdo udělat, tak jen vy. Ostatní by toho jen zneužili." řekl učitel, mezi tím co mě vedl směrem ke sborově.
,,Můžu se zeptat, co vlastně potřebujete?" zeptala jsem se, když už jsme stáli před sborovnou.
,,Uvidíš." řekl a otevřel dveře. Za nima stál kluk. Byl opravdu krásný, ale to mě ještě víc vyděsilo. Učitel k němu přišel.
,,Promiňte že jste musel čekat pane Kim. Tohle je slečna Park Sarang, vaše budoucí spolužačka a vaše dnešní průvodkyně po škole. Je to prémiantka třídy, takže by neměl být problém. I tak si na mě můžete vždy obrátit." přerušil ho zvonek.
,,No vypadá to že musím jít, takže vy můžete vyrazit.Slečno Prak, pane Kim." uklonil se a usmál se na nás. Po tom odešel. Ten kluk se na mě otočil a uklonil se.
,,Já jsem Kim TaeHyung, ale všichni mi říkají V." Ukázal mi jeho usměv. Byl to jeden z nejsladších věcí které jsem kdy viděla, ale tomu se nesmím poddat. Určitě bude stejný jako ostatní.
Uklonila jsem se a představila se :,,Já jsem Park Sarang. Proč ti říkají V?"
,,Protože na každé fotce dělám V." na to dal prsty do v a zakřenil se, jakoby ho někdo fotil. To mě rozesmálo. Vypadal celkem sympaticky. Možná bych mu měla dát šanci. Stejnak nemám co ztratit, jakmile zjistí jaká je moje popularita na téhle škole, bude dělat že mě nikdy neviděl.
,,Tak pojď, a dávej pozor, v téhle škole je lehké se ztratit." a vyrazili jsme.
Postupně jsem mu ukázala celou školu. Učebny, kabinety, jídelnu a tělocvičnu. Pak jsme přešli do oborových učeben. Ukázala jsem mu počítačovou učebnu, dílny, ateliér, fotokomoru (už začínáte chápat proč sem každý chce?), posilovnu, laboratoř, knihovnu a konečně jsme přišli do mé nejoblíbenější místnosti.
,,Tak tady je náš taneční sál!" vydechla jsem. Milovala jsem to místo. Měla jsem vytypované kdy tam někdo byl a kdy ne. A dokázala jsem toho perfektně využít.
V si asi všimnul mého výrazu a usmál se.
,,Ráda tancuješ?"
,,Celkem ano."
,,Já taky!"
Otočila jsem se na něj:,,Vážně?"
,,Jop. Chceš něco ukázat?" radostně jsem zakývala hlavou. Hrozně ráda jsem někoho pozorovala když tančil. V vzal mobil a pustil tam něco, co znělo jako remix Dirty Vibe (CLxGDxSkrillex). A začal se do rytmu pohybovat. Nejdřív pomalejší ale pak rychlejš a rychlejš. Tupě jsem na něj zírala. Jeho pohyby byli dokonalé sladěné a vyvážené, a přitom tak rychlé. Když skončil, ještě půl minuty jsem na něj zírala s otevřenou pusou.
,,Líbilo se ti to?"
,,J-jo... " vydechla jsem;,,Bylo to dokonalé."
,,Jestli chceš, mužem tančit spolu? Rád tančím s někým, ale tady nikoho neznám."
Hrozně ráda bych s ním tančila, tak moc. Ale nemůžu. Zničila bych mu tím jakoukoliv možnou popularitu na téhle škole.
,,Víš...to není dobrý nápad."
,,Proč? Nelíbilo se ti něco? Nebo jsem něco řek?" díval se na mě smutnýma očima. Znáte to, jako když se na vás dívá váš domácí mazlíček, zrovna když si něco jíte. Nemohla jsem mu říct ne, ale ani ano.
,,Víš já..." vyrušili mé hlasy na chodbě. Už podle hlasu jsem tu krávu poznala.
Šla jsem až k TaeHyungovi, a naklonila se k němu.
,,Ať se stane cokoliv nevycházej." řekla jsem slabým hlasem, a odešla ze sálu. Postavila sem se před dveře jakoby nic. JiHyo zrovna procházela chodbou s těma dvouma poskokama, SoJin a HyeMin, které jí něco šeptaly. Zaslechla jsem jen slovo děvka, a bylo mi jasné že hledají mě. Když mě uviděli, div se ke mě nerozběhli. Takovou radost z ničení mého života měli. Došli ke mě a JiHyo do mě hned strčila.
,,Kde je ten nový kluk, šlapko? Stálé nemůžu pochopit proč vybral učitel zrovna tebe!"
Mlčela jsem. Vždycky mlčím, ozvu se jen když se mi chce.
,,Neumíš mluvit?" strčila do mě SoJin.
,,Měla by ses nám klanět, socko!" přidala se HyeMin.
Stále jsem mlčela. Nemělo cenu odpovídat na tak stupidní dotazy.
,,Ale no tak holky. Buďme na naší milovanou Sarang hodní. Ona nám určitě řekne kde ten kluk je že ano?"
,,Jestli chceš někoho zase ojet, měla by jsi ho hledat někde jinde než na škole. Nebo se ti líbí když každej vidí tvoje nahé fotky?"
Vrazila mi facku. Chytla jsem se za tvář, pálilo to jak čert, ale snažila jsem se nedávat na sobě nic znát. Navíc jsem to čekala. JiHyo totiž naposledy chodila s někým že čtvrťáku. Když se s ním rozešla, poslal všem jejich nahé fotky. No prostě trapas a JiHyo zničila každého kdo se otočil tom jen zmínil.
,,Tohle si přehnala ty malá štětko!" Chytla mě za ruku HyeMin a strhla mě na zem.
,,Aspoň se nešoustám za prachy." kopla do mě JiHyo.
,,My totiž nějaké máme." flusla na mě SoJin. A pak to začalo. Jako obvykle, kopali do mě, tahali mě za vlasy, fackovali. Najednou se ozvala velká rána, jako kdyby někdo praštil s židli. Všechny tři vyjekli a utekli pryč. Doplazila jsem se ke zdi a z hluboka oddychovala. Najednou se ke mě někdo sklonil. TaeHyung.
,,Seš v pořádku?" prohlížel si mojí zranění. Nebylo to moc příjemné.
,,Jo, jsem zvyklá."
,,Co to bylo za krávy?"
,,Tvoje budoucí spolužačky."
,,No to mě podrž!" vykřikl a já se lehce usmála.
,,Promiň že jsem ti pomohl jen schozením té židle." Podíval se na mě jeho upřímnýma očima a poté mi odhrnul vlasy z čela:,,Příště budu rychlejší!"
,,Ne! Nesmíš mi pomoct! Nikdy!"
On si na mě překvapeně podíval.
,,P-proč?"
,,Nesmíš mi pomáhat, nesmíš semnou tancovat, nesmíš semnou mluvit! Ty jsi to neviděl? Takhle můžeš dopadnout i ty. V téhle škole nejde jen o nějaký tři holky, jde tu o celou školu!"
,,Vážně se s tebou nemůžu bavit?"
,,Ne, promiň, ale dělám to hlavně pro tebe!"
,,A co kompromis?" naskočil mu najednou usměv na tváři.
,,Kompromis?" nechápala jsem co tím myslí.
,,Ve škole tě znát nebudu, ale všude jinde seš má nejlepší kamarádka. Jasný?"
Radostně jsem přikývla a on my pomohl vstát.
Poté jsme s zavřeli v dílnách a vyprávěli si o sobě. A od té doby jsme tajná nerozlučná dvojka.
*end of flashback
Prošla jsem kolem něj. Stále mával ale teď už jen předstíral. Otočila jsem se, byla jsem zvědavá na koho jakoby mává. Když jsem ho uviděla, krev mi stuhla v žilách. Otočila jsem se a přidala do kroku. Byl to Namjoon. Stále nechápu proč se V kamarádí s tímhle debilem.
*pohled Sarang z blízké budoucnosti
Kdyby si jen věděla co tě čeká. Počkej ještě chvilku a tenhle debil bude tvůj ,,ochránce"...

______________________
Yo guyzz! I am back!
Nová kapitola, v hlavní roli V, je venku. Příště už tam bude hlavně náš (hlavně můj) milášek RapMon. A co myslíte? Proč Sarang tak nesnáší Namjoona? A.co má znamenat vzkaz od Sarang z budoucnosti?
Opět budu ráda za jakoukoliv reakci a vote.
Love ya ♥ ♥ ♥