Friday 13th

Psycho v tělocvičně...

,,Viděla jsem..." Řekla Ketty a z očí se ji vyvalily malinkaté slzičky. Všichni jsme zaraženě koukali a mlčeli. Po chvíli v tichu zazněla otázka ,,Tak co jsi teda viděla ?" Anetka se zeptala a pomalu se k ni přibližovala. ,,Já..Já" koktala a nemohla se vymáčknout. ,,Tak nám to ukaž!" otráveně řekl Honza. Všichni jsme se na ráz na něj otočili a věnovali mu pohled, jako kdyby jsme chtěli říct, jestli se náhodou úplně nezbláznil. ,,Vážně tam chceš?! Vážně to chceš vidět?!" podrážděně mu Ketrin odpověděla. ,,Docela i jo, to nás tam snad něco sežere nebo co?!" flegmaticky řekl Honza s domněním, že to bylo vtipné. ,,Fajn" naštvaně se Ketty otočila ke dveřím a řekla ,,Pojďte za mnou, ale připravte se na nejhorší" ,,Cože?!" všichni jsme vyděšeně zakřičeli. Odemkla dveře a vyběhla ven, ale my jsme pořád stáli ve výtvarně jako tvrdé Y. 

,,Ketty já nikam nejdu, nás honila po škole postava v černém! Nikam nejdu! " 

,,Vážně myslíš, že jste to měli horší než já ? Vy jste neviděli to co jsem viděla já !"

,,Tak co jsi sakra viděla?!" 

,,Chtěla jsem vám to říct, ale Mr. Honza mě přerušil! Tak si to pojďte zkusit na vlastní kůži, když jste takový hrdinové, co Honzo?!" 

,,Tak počkat! Přestaňte se hádat!" utišila jsem hádku mezi Ketty a Jirkou.

 Vystoupila jsem z výtvarny a se slovy ,,Neodcházím ven kvůli tomu místu...Odcházím, protože nemůžeme být celou dobu zavřený tam, sám ten dotyčný napsal, že si nás najde, takhle máme alespoň možnost utéct" dořekla jsem a mířila i s Anet a Gabi ven za Kettrin. Deila s Jirkou na sebe hodili zamyšlený pohled ,,Jestli přežijeme tohle, tak už snad všechno." řekli a přidali se k nám. Všichni jsme se zasmáli a šli směr tělocvična kam nás Ketty vedla. Celkem se divím, že se tam potom všem co nám řekla chtěla vrátit, ale když někdo někoho vyhecuje, jde všechno. Do naší tělocvičny vedou tři vchody... 

1. vchod vede z prvního stupně po velkých schodech dolů.

2. vchod je z druhého patra prvního stupně, horem po schodech a musíte projít proskleným můstkem z kterého je vidět ven.

3. vchod, tím se dostanete jen dveřmi z venku školy.

Naše cesta vedla proskleným můstkem. Když jsme došli na místo, byla tu příšerná tma, takže jsem viděla úplné prd a radši se držela Anetky za ruku. "Cvak" někdo rozsvítil. Stáli jsme v houfu s Ketrin v čele,,Jdeme" zavelila Gabča a nabrala její rychlí krok. Otevřela dveře a všichni jsme vlezli dovnitř ,,O můj bože!!! " zařvala jsem při pohledu na podlahu plnou krve. Krev nesnáším, takže jsem myslela, že sebou fláknu na zem. ,,Přece nás nezastaví kapka krve" řekla Anet, která se taky málem složila.  ,,No promiň, ale tohle je trošičku větší kapka" řekla jsem a zasmála se. Pokračovali jsme v chůzi, ale v tom se zhaslo. ,,To snad nééé, už zase !" vykřikla Gabča a všichni jsme se začali smát, i když to v téhle chvíli nebylo moc vhodné. "Vrrrrrrr" zaznělo celou místností a že nebyla zrovna malá. ,,Co to sakra je !"zařvala Gábi s Deilou. Zvuk se přibližoval blíž a blíž, znělo to jako motorová pila. Všichni jsme zmlkli a okamžitě utíkali.  Zvuk pili byl za námi slyšet víc,  jako by nám běžel v patách. Rozrazili jsme dveře a rozsvítili. Ale Ketty a Jirka byli pryč ,,Co to sakra bylo a kde je Kett s Jirkou!!!" ustrašeně jsem se slzami v očích zašeptala...no dobře nebylo to šeptání, dost jsem to zařvala. V tom se otevřeli dveře a v nich se objevila postava v černém s motorovou pilou v ruce. ,,Utíkejte!" zařvala Anetka. Holky s Honzou se rozeběhli a já za nimi, ale v tom jsem cítila dotek něčí ruky na mám kotníku...chytl mě za nohu. ,,Holky! Holky! Pomoc!!" křičela jsem z plných plic a zároveň brečela.