S čím Severus Snape nepočítal..

1.Remember me!

Byla šťastná. Ležela vedle něj v posteli v komnatě nejvyšší potřeby a nikdo kromě její nejlepší kamarádky Ginny o tom neměl ani nejmenší tušení. Cítila jeho horký dech i jeho ruku obtočenou kolem jejího pasu. Opatrně ji nadzvedla, aby mohla proklouznout zpátky do dívčích ložnic.

Bledý blonďatý chlapec jen něco nesmyslně zavrčel. Pobaveně se zasmála a začala pátrat po svém oblečení. Oblékla se a spěchala za svými přáteli.

A takhle to chodilo už celých šest měsíců. Na chodbách se uráželi a navzájem se schazovali. Když ale došlo na setkání v komnatě, nebo na astronomické věži, milovali se. Svými polibky ji prosil o odpuštění za každou nadávku a z její strany to bylo úplně stejné. Dnes se ale mělo všechno změnit. Ještě dnes jak Dracovi tak Hermioně ve stejný čas přišla sova se vzkazem, že se tak jako vždy sejdou ve dvě hodiny na astronomické věži.

Ona mu chtěla sdělit něco, co jí přinášelo tu největší radost, ale i trápení celé dva měsíce a on naopak měl zničit všechno. Nechtěl, ale musel a to jen proto, aby uchránil to jediné, co skutečně miloval.

Vyběhla poslední schody, které ji od něj dělily, ale už když vstoupila, věděla, že se něco děje. Neusmíval se jako pokaždé, když ji viděl. Jeho oči byly chladné a ledově šedé.

Šla tedy pomalu..

,,Ahoj Draco!" Řekla a chtěla mu vlepit pusu na tvář tak, jak to na přivítanou dělala vždycky. Mladík s ledovou maskou ale před něžným polibkem uhnul. Už teď mohla cítit, jak ji začínají pálet oči.

,,Co se děje?" Zeptala se nejistě. Neodpovídal jí. Netušila, jaký boj vedl uvnitř sebe a jak to pro něj bylo těžké. Tak moc ji miloval a musel se jí vzdát. Nadechla se a chtěla mu to říct přímo.

,,Draco, já jsem t-"

,,Na ničem už nezáleží. Nemůžeme být spolu." Řekl skoro neslyšně. Teď už její slzy z očí začaly rychle utíkat.

,,Co to pov.. Vždyť ještě včera.. říkal si, že.." Koktala. Nevěděla co říct, tak z jejich úst vycházely nesmysly.

,,Nemůžu s tebou být Grangerová!Prostě to nejde!"

,,Oh." Vydechla jen. Už celého půl roku ji neoslovil příjmením. Jedině na chodbách, v krajních případech, kdy situace vážně vyžadovala oslovení.

,,Máš pravdu. Nemůžeme být spolu. Musíme být spolu!" Vzlykala a jejím slovům šlo jen stěží rozumět.

,,Musím tě chránit, rozumíš?!" Chytila ho za levé zápěstí a prudce s ním škubla.

,,A já zase musím být s tebou! Miluju tě a jsem-" Najednou ji začaly pálet bříška prstů a teprve pak jí to došlo. Vyhrnula mu rukáv černého hábitu a na jeho levém předloktí se vlnilo znamení Zla.Na sucho polkla.

,,Ne, to není možný, toho bych si všimla.." Zašeptala. Chytil ji za bradu, aby jí naposledy mohl pohlédnout do tváře. Okamžitě sklopila zrak.Usmál se.

,,Podívej se na mě." Požádal ji a svým palcem na její bradě jí k tomu opět pomohl.

,,Chci si tě zapamatovat." Zvedla oči od země a naposledy se utápěla v jeho šedomodrých očích.Po jeho tváři sklouzla jedna jediná slza.

,,Sbohem princezno." Řekl a políbil ji na nos, tak jako pokaždé. Pak se otočil a mířil pryč.

S hlasitými vzlyky tvrdě dopadla na kolena.

,,Vrať se mi..prosím." Šeptla a ruku položila na své bříško.

,,Vrať se nám." Řekla naposledy, zavřela oči a nechala si zdát o svém kouzelném zmijozelském princi. O princi, který ji vysvobodil z věže plné knih. Naučil ji žít. Byl to jediný člověk, kterého skutečně milovala.

Samozřejmě tady byl Ron a Harry, ale ty milovala úplně jinak. On ji ukázal něco, co ještě nikdo jiný před ním.

Lásku.

Skutečnou lásku..