Complication ( CZ )

Sbohem

Další pohřeb blízkého člověka za velmi krátkou dobu. Smutné na tom je, že na tomhle pohřbu nás je jen 5. Já, Niall, Zayn, Louis a Harry. Žádná blízká rodina nebo další přátelé. Jen my. Li, tak moc mi tu chybíš bráško. Poslední dny jsi byl jako má spřízněná duše. Tolik jsi mi pomohl a vyslechl mě. Snad jsi tam nahoře našel svou rodinu a přítelkyni. A jestli uvidíš Lili, řekni jí, že na ní moc myslím a chybí mi. Po tvářích mi sjíždějí slané slzy. Tolik slz, co jsem vybrečela za poslední půl rok, jsem nevybrečela za celý svůj život.

Přitáhnu si kabát více k tělu, protože počasí je už dost chladné. Můj pohled přejíždí z jednoho kluka na druhého. Nikdo nic neříká. Každý se loučí v duchu, tak jako jsem to udělala před chvilkou já.

Poslední rozloučení a odcházíme.

" Chtělo by to panáka."

Nechápavě kouknu po Harrym. Opravdu se chce zrovna teď jít opít?

" Myslím, že to není nejlepší nápad."

" No tak Ness, už je po všem."

" Možná pro tebe."

Neměla jsem chuť v tuhle chvíli poslouchat takovýhle řeči. Otočila jsem se o odcházela k autu. Ještě, že mě napadlo přijet vlastním autem. Těsně před tím, než jsem otevřela dveře u řidiče, doběhl ke mě Zayn. Jeho tvář zdobilo několika denní strniště a pod očima měl kruhy. 

" Sakra Ness, přestaň se mi vyhýbat. Co mám udělat pro to, aby jsi se mnou strávila alespoň skurvenou chvilku?"

Bolelo mě se na něj dívat. A ještě víc mě bolelo, že už ho nikdy neuvidím. Přišla jsem k němu blíž a vzala jeho hlavu do dlaní. Zadívala jsem se mu do jeho touhou a smutkem volajících očí. Přiblížila jsem se ještě blíž a lehce se dotkla jeho rtů. Byl to jen jemný polibek na rozloučenou.

" Zayne, odpust mi to, bude pro všechny lepší, když vše zůstane tady. Pohřbené jako naši blízcí."

Nechápavě na mě koukal. Odvrátila jsem hlavu a všimla si, že nás celou dobu pozoruje Niall.  Tolik utrpení, co měl v očích mi trhalo srdce na kousky. Musel slyšet, co jsem před chvilkou řekla.  Jen jsem mu ústy naznačila promiň a nasedla jsem do auta. Rychle jsem nastartovala a vyjela domu, kde už jsem měla přichystané kufry. Musím to stihnout dřív, než je napadne, aby jeli za mnou. 

Ani jsem se pořádně nerozkoukala a už jsem dávala do auta poslední kufr.

" Někam se chystáš?"

S úlekem jsem se otočila. Čelila jsem naštvanému Niallovi. Jestli jsem si myslela, že to už nemůže být horší, tak jsem se šeredně pletla. Neměla jsem slov. Chtěla jsem promluvit, ale slova se mi zadrhávaly v krku.

" Utíkáš? Po tom všem?"

" Nialle prosím."

Chtělo se mi strašně moc brečet. Tomuhle jsem se chtěla vyhnout. Doufala jsem, že odjedu a vyhnu se jakémukoliv vysvětlování. Co mu mám říct? 

" Řekni mi jenom proč?"

" Musím."

" Musíš, aha. Takže jsi nás jen sprostě využila a teď se vypaříš?"

To už jsem nevydržela. Po tvářích mi sjížděly první slzy.

" Tohle si opravdu myslíš? Myslíš, že jsem vás jen využila?"

" Tak, co si mám do háje myslet? Tak mi to vysvětli."

" Ni bude to pro všechny lepší?"

" Pro všechny nebo pro tebe? Jsi tak sobecká."

Má pravdu, jsem sobecká. Jenže kdybych nebyla, tak se z toho nevymotám. Musím teď myslet na sebe. Bolí mě to strašně moc, ale musím. Musím.

" Snad mi to jednou odpustíš."

" Řekni mi jedno. Cítila jsi k nám někdy něco?"

" Ano Nialle. Cítila a cítím. Proto musím odejít. Nedokázala bych si vybrat a ublížit tomu druhému."

" Jasně, tak ublížíš nám oběma."

Jen, co to dořekl, odešel. Stála jsem tam a koukala, jak se vzdaluje. Moje srdce se rozbilo na milion kousků. Tak strašně moc bych ho chtěla obejmout a políbit. Říct mu, že to tak není a zůstat tu. Místo toho jsem nasedla do auta a za skoro hysterického pláče nastartovala. Naposledy jsem se podívala na dům naproti.

" Sbohem."

***

" Mami tati neloučíme se navždy. Přijedu za vámi nebo můžete navštívit vy mě."

Už půl hodiny se loučím s rodiči. Když se dozvěděli, že chci odcestovat až do Ameriky, byli v šoku. Najednou se jim jejich malá holčička vzdálí ještě víc. Samozřejmě jsem jim pravý důvod mého odjezdu neřekla. Bohatě si vystačí s tím, když si myslí, že chci v životě něco dokázat a to tady v Anglii se nestane. Po srdcervoucím objetí jsem se vydala na cestu na letiště. S rodiči jsem byla dohodnutá, že auto potom vyzvednou, prodají a peníze mi pošlou na účet. 

Teď sedím v letadle a zbývá pár minut do startu. Přede mnou je nový začátek. 

Sbohem starý živote.

***

A máme tu poslední díl první série. Trošku kratší, ale jinak to nešlo :-)

Co si myslíte? Těšíte se na novou sérii a na další zápletky?

Dám vám sem odkaz na trailer. Tak se koukněte, ať se aspoň něco dozvíte.

Ještě to nemám úplně promyšlené. A hlavně pořád nevím, jak bych chtěla, aby to s Ness dopadlo. Tak tady máte odkaz

https://www.youtube.com/watch?v=uXNbnGXphSs

Ještě vám ho dám do komentářů.

A od vás čekám, aby jste mi napsali, jaký máte pocit z tohodle příběhu.

Miluji vás :-*