Závidíš, Potterová? [Fred Weasley; Harry Potter]

K A P I T O L A 3 9

Pro tuhle kapitolu dělejme, že Smrtijedi napadli Doupě až po Vánocích :-)

/24. srpna, 1996/

Obchod překypoval zákazníky. Tara pořád nechápala, proč se na tuhle brigádu dala.

,,Vzdovolením!" řekla a protáhla se kolem dalších lidí, kteří se koukali na nejnovější rachejtle od Weasleyových. ,,Prosím, nechte mě projít!"

,,Tari, tady jsi!" usmál se Fred a přiběhl k Taře a přebral si všechny krabice, které nesla. ,,Výborně, na tohle jsme čekali! Konečně přivezli ty skleničky na novou sadu nápojů lásky!"

Tara na krabice podezíravě koukla. ,,Tak proto je na nich napsané, že je to křehké. Byla jsem zvědavá, co jste si zase vy dva vymysleli."

Fred protočil očima. ,,No co, ženský po tomhle hrozně pálí! Bude to vyprodané rychle!"

Tara mu předala poslední krabici a oddychla si. Z džín si otřela prach a opět se narovnala. ,,Ale i tak... Všechny ty vaše dávivé dortíčky a jiné dobroty... Vsadím se, že až na to v Bradavicích přijdou, budou to mít zakázáno přinášet nebo vůbec propašovávat do školy."

Fred se zašklebil. ,,Proto jsem tu já s Georgem, ne? My jsme mistři v propašovávání! Díky nám se tam tyhle naše jiné dobroty budou moct rozmnožit cuby dup!"

Tentokrát Tara protočila očima a její pohled se obrátil ke dveřím. Zrovna do obchodu vstoupili Harry, Ron, Hermiona a zbytek Weasleyových. Překvapeně se kolem rozhlíželi a pohled na Fredův a Georgeův obchod přímo hltali.

George se najednou objevil vedle Freda a Tara chvíli nedokázala poznat, kdo je kdo - šli přivítat své nové zákazníky.

Tara zamávala na Harryho; ten její gesto zopakoval a pak se k ní kolem ostatních zákazníků protlačil směrem k ní. Celé léto se neviděli, a Tara musela přiznat, že její malý bratříček vyrostl. Byl už asi o pouhé tři centimetry nižší, pokud se nepočítaly její podpatky, postavou už nebyl tak hubený. Bylo vidět, že stárnul, že už to nebyl ten malý chlapec, kterého nesnášela.

,,Ahoj," řekla a přitáhla si ho k sobě. Pevně ho objala. ,,Jak se máš?"

Harry se lehce usmál. ,,Jde to. A co ty? Ve svých dopisech ses nezmiňovala o tvých výsledcích z O.V.C.E! A co ty články? Už jsi začala psát do Denního věštce?"

Tara se zasmála. ,,Hele, uklidni se. Ano, jsem v pohodě. Ne, ještě nepíšu do novin, ale koukají na mé práce, aby zjistili, jestli se na tu práci hodím. A z testů jsem dostala nejlepší známku téměř ze všeho! Jen jsem pokazila pár překladů ze Starodávných run."

Harry se ještě více usmál. ,,Výborný. To je výborný, opravdu. Blahopřeji."

,,Díky, brácho."

,,Tak já..." Harry ukázal palcem někam za sebe, což Tara zaregistrovala směrem k Ronovi a Hermioně. ,,Tak já půjdu. Ale rád jsem tě viděl, Taro. Doufám, že se uvidíme ještě během prázdnin, nebo o Vánocích."

Tara přikývla a nechala ho jít.

Koutkem oka zahlédla nějakou osobu v černém obleku před sklem Weasleyovic obchodu. Tara tu osobu nepoznala, ale byla povědomá. Ten někdo vypadal vystrašeně, a rychlými kroky mířil směrem k uličce, která vedla do temnějších oblast kolem Příčné ulice.

Tara tu myšlenku i scénu vyndala z hlavy - nemělo smysl něco takového řešit.

*

/25. prosince, 1996/

Tara běžela rychle otevřít dveře svého bytu v Londýně. Když je otevřela, spatřila usmívající se tváře pana a paní Toppingsových.

,,Mami, tati!" zajásala nadšeně a oba dva je objala. ,,Tak ráda vás vidím! Jsem nadšená, že jste souhlasili!"

Paní Toppingsová se zasmála - narozdíl od Harryho se téměř vůbec nezměnila.

,,Také tě ráda vidím, Taro. Vyrostla jsi! Jak je to možné? A moc ti to sluší! Páni, ty snad rosteš jen do krásy!"

Pan Toppings se na svou manželku podíval. ,,Ale no tak, Lucy, mě připadá pořád stejná. Ale je pravda, že vypadá krásně."

Tara se začervenala a vpustila je do bytu. ,,Za chvíli se vydáme na cestu. Chcete kafe, čaj? Nebo nějakou dýňovou šťávu? Nebo nějaké sušenky? Včera jsem je upekla. Počkejte, dejte sem ty vaše věci..."

Tara jejich kufry vtáhla do bytu, ale nechala je poblíž dveří. 

,,Hm, množnábych si dal čaj, děkuji." usmál se pan Toppings a sedl si na jednu ze židlí v kuchyni a rozhlédl se. ,,Máš to tu vcelku hezké... jak dlouho už tu bydlíš?"

,,Od konce prázdnin. Vlastně od té doby, co jsem si začala pořádně vydělávat na ministerstvu a nechala brigádu za sebou."

Paní Toppingsová postupně proběhla celou kuchyni a koukala, kde co je. Otevřela několik šuplíků, nahlédla do ledničky (,,Taro, co to tady máš za nezdravé věci?") a pak dokonce umyla pár talířů ve dřezu.

,,Opravdu, Taro, jak si můžeš takový nepořádek dovolit? Už jsi dospělá, tohle je trochu příliš, nemyslíš?"

,,Ne." odpověděla Tara a usrkla si ze své sklenice vody. Tu pak radši umyla a dala na kuchyňskou linku, pro jistotu. Podívala se na své hodinky, které minulý rok dostala k narozeninám. Bylo deset hodin. ,,Mami, tati, musíme jít. Slíbila jsem, že tam budeme na desátou. Všichni se na vás moc těší."

Paní Toppingsová donutila pana Toppingse vypít svůj čaj a pak si šla do předsíně vzít kabát a boty. I Tara se šla připravit - nandala si kozačky, přes zrzavé vlasy si navlékla čepici, kterou si sama ušila a přes ramena si hodila bundu. Pak řekla Toppingsovým, aby do jedné ruky vzali svá zavazadla, a druhou se chytli jí. Ještě se ujistila, že je její byt zamčený, než se společně s nimi přemístila do Doupěte.

*

/25. prosince, 1996/

Tara se usmála, až ji na triko spadlo několik zrníček cukru z vynikajícího cukroví paní Weasleyové. Georgeův vtip byl neuvěřitelný.

Jak tak všichni seděli u stolu - ona, Fred a George, pan a paní Weasleyovi i Toppingsovi, Ron, Harry, Ginny, Tonksová a Remus - Tara se nemohla cítit víc jako doma. Ještě se snažila na tyhle Vánoce propašovat do Doupěte Talii, ale ta trávila Vánoce u Cartera. 

Právě dovečeřili, rozdali si už dárky a jen si povídali a jedli cukroví. 

,,Hej, Tari," zeptal se najednou z její pravice Fred. ,,Nechtěla bys se mnou ven na čerstvý vzduch?"

Tara pokrčila ramena. ,,Proč ne."

Přijala jeho ruku a zvedla se na nohy, hodila přes sebe svetr a pak vyšla za Fredem ven na zahradu před Doupětem. Ten den byla noc jasná, inkoustově modrá obloha posetá hvězdami, které ozařovaly zemi. Byla zemi, ale ne obrovská. Fred se Tary chytil kolem ramen a přitáhl si ji k sobě. Pohlédl na oblohu. ,,Dneska je krásně. Ta obloha je krásná." Pak se na ni otočil. ,,Stejně jako ty."

Tara se začala červenat, ale díky zimě to naštěstí vypadalo, jako že mrzne. Nevěděla, co na to říct.

Fred si oddechl. ,,Víš Taro... Jsi ta nejúžasnější holka, jakou jsem kdy potkal. Jsi skvělá, krásná, zábavná, chytrá, milá, prostě úžasná... A trávil jsem s tebou téměř polovinu svého života, a nikdy jsem an tebe nepřestal myslet, nebo koukat. Kdykoliv tě vidím, rozzáří se mi oči, rozjasní mi to celý den... Jsi světlo mého života..."

Tara si radostí zakrývala pusu dlaněmi. Taková slova jí snad nikdy neřekl. Cítila se váženě, potřebovaně... a milovaně.

Další jeho akce ji však ještě více překvapila. V mokré, studené trávě si klekl a z kapsy saka vytáhl malou sametovou krabičku. Slzy ji vytryskly z očí ještě víc.

,,Ptám se tě, Taro Maryann Potterová... uděláš mě tím nejšťastnějším mužem na světě a vezmeš si mě za muže?"