Escape

Prologue

Bylo sotva poledne, Renovi to ovšem připadalo jako celá věcnost. Čas se táhl nesnesitelně pomalu, vůbec se neposouval. Blonďatý mladík by dokonce přísahal, že hodiny nad tabulí se zastavily.

Nacházel se ve Škole, v ústavu, v němž všichni lidé trávili prvních pětadvacet let svého života. A to bez výjimky. Kromě toho, že museli každý den navštívit nespočet hodin, museli zde také bydlet. Ven nikdy nenakoukli ani na vteřinu, venkovní svět byl pro ně údajně až příliš nebezpečný.

Povzdechl si, otočil na další stránku v učebnici a znovu se zaposlouchal do dlouhého a nudného výkladu profesora.

Ve třídě s ním byl ještě jeden mladík, který moc dobře znal jeho pocity. Jeho jméno bylo Taemin, ale nikdo mu neřekl jinak než Minnie. Občas si z něj dělali legraci a nasazovali mu myší ouška. Byl opravdu oblíbený, stejně tak Ren. Jejich přátelství by se dalo nazvat tím nejlepším přátelstvím. Trávili spolu veškerý volný čas už od dětských let, plánovali dokonce společnou budoucnost. Ren si moc dobře pamatoval, jak se před mnoha lety poznali.

Bylo to na dětském hřišti, v létě. Ren zrovna lízal svou jahodovou zmrzlinu, když se vedle něj objevil myšák Minnie, který se zatoulal z nedalekého karnevalu. Blondýnek se ho tehdy neuvěřitelně lekl. To již bylo hodně dávno, věk dvou světlovlásků se nyní pohyboval kolem dvacítky. Přesněji, Taemin byl o rok starší než Ren, bylo mu dvacet jedna. Za čtyři roky mohl Školu opustit a vydat se tak do nebezpečného okolí.

Přesně to byl důvod, proč do dvaceti pěti let lidé zůstávali v budovách jako ve vězení a podléhali tvrdému tréninku. Od doby, kdy se měsíc roztříštil a Země byla z velké části zničena, se čím dál více objevovala nebezpečná zmutovaná zvířata, která kdysi mohli být domácími mazlíčky. Dokud lidé nebudou schopni se o sebe postarat, nemohou do divočiny vstoupit.

Ren ani Taemin těmto příběhům nevěřili. Nikdy se nesetkali s nikým, kdo by jim existenci těchto údajně smrtelně nebezpečných tvorů dokázal. Už je to tady nebavilo. Chtěli pryč, do světa. Tedy, byla to hlavně Taeminova touha. Ren jen souhlasil, že půjde všude s ním.

Konečně skončila poslední hodina a Ren s Minniem mohli odejít na pokoj. Byli neskutečně rádi, že je další nudný den za nimi. Taemin posiloval, tudíž vběhl do pokoje jen pro věci a zamířl do posilovny. Naopak Ren na pokoji zůstal a jako poslušná ženuška se dal do úklidu, protože Taemin byl strašný bordelář.

Trvalo mu to opravdu dlouho, za týden se nepořádku nahromadilo opravdu mnoho. Vůbec nejhorší bylo hledání Minnieho ponožek, těch byl vždy lichý počet. Jakmile bylo prádlo v pračce, odpadky v popelnici a oběd na plotně, Ren zasedl k jejich domácím úkolům. Někteří by možná řekli, že si z něj Taemin dělá otroka, ale tak to opravdu nebylo. Ren to pro něj dělal rád.

Dnešního dne měl Minnie více energie než obvykle, proto se rozhodl si pořádně máknout. Asi za dvě hodiny se vrátil celý uřícený, sebral čisté věci a došel si do sprchy. Ani si nevšiml, že někdo uklidil. Bylo to pro něj veliké kouzlo. Po sprše sebou fláknul na postel a čekal, než za ním Ren přijde.

Ten zrovna dopsal druhý referát do biologie, který měli na zítřek. Oba papíry vložil do složek a s jedním zamířil k Minniemu do pokoje. Bylo potřeba, aby si ho starší alespoň jednou přečetl, aby věděl, o čem má vůbec mluvit.

,,Rennie!" Taemin mu skočil kolem krku a pevně ho objal. ,,Zase jsi tu kouzlil, viď? Je to tu hezčí než obvykle," štěbetal. Jakmile ho pustil a jeho pohled padl na spisy v rukou, otráveně protáhl obličej. ,,Neeee, prosím, Rennie, neee..."