WILD

Blue Neighbourhood

Bydlel jsem v modrém a smutném sousedství. Proč modrém a smutném? Mělo to nejnádhernější moře na okraji sousedství kdo kdy viděl. A počasí tu nebylo jiné. Ovšem zážitky co jsem tu zažil, jsem nikdy nečekal a dodnes z toho mám na srdci šrámy.

Přistěhoval jsem se sem s rodinou. On tu s rodinou bydlel dlouho. Pravdou ale je že jeho rodiče jsem ze začatku nikdy neviděl.

Chodil se mnou do třídy. Jezdil stejným autobusem a neměl dost kamarádů. A tak slovo dalo slovo a stali se z nás nejlepší přátelé.

Když jsem si k němu šel jednou hrát potkal jsem jeho otce. Později mi bylo řečeno že nikdo jiný s ním v domě nežije. Byl odměřený občas až chladný a měl nevhodné otázky ale já ani on jsme to nevnímali. Byli jsme malý jak by jsme to mohli asi chápat? I když on tušil že by se takhle jeho otec neměl chovat jelikož mu dlouho trvalo než mě pustil k nim domů. Nechtěl abych se něčeho lekl a odešel. Na to mě měl moc rád.

Hráli jsme si spolu často. A naše pouto se zdálo věčné

"Troye já se bojím" Vysmekl se z mého pevného sevření ruky

"Neboj. Kdyby jsi se topil chyť se mě za ruku ano? Doplavu ke břehu Connie" Pevně mi chytl ruku a důvěřoval mi. Měl stejně strach ale věřil že ho zachráním

"3... 2... 1..." Rozeběhli jsme se ovšem on jako první a skočil velikou dálku od mola "Plavu! Troye já plavu!" Šťastně křičel

Jednou když jsme se znali už dosatečně dlouho naše rodina grilovala na pláži. Přišli všichni. I Connor s jeho otcem.

Všechno se zdálo v pořádku. Běhali jsme po pláži a házeli po sobě chaluhy.

Zničeho nic se zábava u ohně o několik oktáv zvíšila na hlasitou

"Pojď sem! No ty! Ty jsi mi to ale kluk!" Connorův otec začal strkat do mého bratra. Oba dva jsme věděli že je něco špatně Connor zahlédl plechovku piva v otcově ruce a věděl že je zle

"Nech toho" Odstrčil můj otec otce mého kamaráda který mu běžel naproti

"Tati nech toho" Zoufale ho Connor tahal za ruku

"Co máte za problém hm?!" Rozčiloval se

"Prosím tati!" Zoufale tlačil

A odešli... A já měl na čas zakázáno chodit k nim domů.

Po čase kdy nám bylo patnáct let jsem si začal uvědomovat že když mě drží za ruku pocitím zvláštní pocit ho tisknout víc k sobě.

Když chodíme po pláži a strkáme se do vody nechci aby mě jen odstrčil a dotkl se mne na vteřinu. Chci aby mě držel dlouze. Dlouze a chtivě.

Vyčte mi to z očí když sedíme u něj v pokoji. Sune si mě blíž a já mu hladově zírám do očí jako on. Drží mě pevně a přemýšlí zda je to ten správný pocit a moment. Překoná sám sebe a líbá mě.

Líbá mě chtivě a prvně ve svém životě. Jejich první polibek. Drží si mě zapleteného mezi nohami a nepouští mě. Naopak chce abych se k němu tiskl víc. Tlačím ho do hrudi a nechám ho padnout do polštářů a sebe na něj.

Svléká mi triko a já jemu. Drápe mi záda a vzdychá moje jméno. Saje moji kůži a tahá za konečky vlasů. Prohýbáme se v zádech a ukazujeme kdo má větší chtíč. Jsme v tom oba až po uši. Stačí jen potichu a trhavě vyslovit naše jména a oba víme co to pro nás znamená.