Prolog

36 5 4
                                    

Zatajil dech a zavřel oči. Vytáhl z kapsy nůž a pomalu s ním začal provrtávat svoji kůži. Slyšel, jak za ním Robík kňučí a Ledováček se o něj otírá. V dálce zaslechl rázné kroky vojáků. Pokoušel se neřvat, ale slabý sten z něho přece jenom vyklouzl. Zabral a odebral část svého břicha. Naskytl se mu nechutný pohled do nitra jeho těla, a tak ihned zavřel oči. Pak k němu ale dolehl nechutný puch, až si musel držet ruku u pusy, aby se nepozvracel do svého vlastního břicha. Otočil hlavu a pozvracel se vedle na mech. Pár bobrů začal tu nechutnost zahrabávat. ,,Takže," promluvil na smutná zvířátka, "lepší nápad jsme nevymysleli, proto budu muset od každého z vás vzít dvě mláďata. Samce a samičku." Vzpomněl si, jak mu Mirka vyprávěla příběh o Noemově arše. Tohle je ale jiné. Tahle Noemova archa bude k prasknutí. Opatrně nakládal samce a samice do svého těla s pomocí Ledováčka a Mařenky. Ledováček přikryl mláďata vyříznutou částí břicha a Moříček Benovi pokryl břicho nějakými listy. Bolest byla nesnesitelná. Omdlel. Ani ani se s nimi nestihl rozloučit.

Vnímal jenom jakési hlasy. ,,Hele, nějakej tlusťoch. Asi se ožral." Jiný hlas odpověděl: "Hoď ho mezi ty mrtvý zvířata!" přikázal.


SalmandermanKde žijí příběhy. Začni objevovat