Alex
Jak ke to možný?! ptal jsem se sám sebe. Ardhes na mě vyděšeně zírala. Zezadu se k nám řítila armáda, která se netvářila příliš nadšeně. Když ji pustím, tak uteče, ale když jim ji předám, tak ji nechají zavřít nebo zabít. Nervózně jsem se podíval zpátky na Ardhes.
Dívala se na mě hlubokým pohledem. Věděla že její osud je v mých rukách. Zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl.
Pak jsem ji opatrně pustil. Nechápavě se na mě podívala.
Alexi...
Dělej, uteč nebo tě zavřou! řekl jsem rychle a ohlédl se na přibližující se vojsko.
Ale...
Běž! Večer si dáme sraz tady na té mýtině a všechno ti vysvětlím. přesvědčoval jsem ji.
Nakonec lehce kývla hlavou a ztratila se v lese. Trochu jsem si oddychl. Jediné co mě teď trápilo, byla reakce mého otce. On o tom nevěděl.
****'***********
ahoj lidí hrozně moc se omlouvám, že jsem dlouho nic nepřidala a tahle kapitola je krátká, ale jaksi jsem se k tomu nedostala. Zítra přidám delší, tak se tešte.
Díky všem co to se mnou vydrželi
kacenkq :*
ČTEŠ
Já se vrátím!
FantasíaArdhes je celkem normální holka...žije na normální farmě s normální matkou. Jednoho dne se však všechno změní...a když říkám všechno, myslím tím opravdu všechno, včetně jí samotné. Ahoj, doufám, že se vám můj příběh bude líbit...začátky jsou těžké...
