Effie
Tak strašně ráda ho škádlím.
Pousměji se nad jeho spící tváří. Ani teď není úplně klidná. Občas se mu přes tvář mihne strach. Nebo se jen zkřivý jistým opovržením.
Jemně zvedám ruku k jeho obličeji. Stále je dost vyhublí. Vůbec se mi jeho zdravotní stav nelíbí. Doktor mě ujišťuje, že mu nitrožilně podávají umělou stravu. Že se jeho stav nezhoršuje, bohužel netvrdí ani, že se zlepšuje.
Jemně ho pohladím po neoholené tváři.
Jedna jeho ruka se zlehka ovine kolem mého pasu.
Opět se pousměji a lípnu mu pusu na rty.
Na tváři se mu objeví spokojený úsměv.
"Nespíš." Tiše se zasměji.
"Odpočívám." Zašeptá a na tváři mu stále pohrává úsměv.
Znovu ho pohladím po tváři, ale tentokrát mu pár pramínků slámově blonďatých vlasů zastrkávám za ucho.
Pootevře oči.
Chvilku si mě jen tak prohlíží a pak promlouvá: "Jsi tak strašně moc krásná, Trinketová."
"Já vím, děkuji." Zachichotám se.
"A tak egoistická." Políbí mě na čelo.
"Ach..."Povzdechnu si.
"Copak?" Zeptá se.
"Chyběl jsi mi a teď jsem tak ráda, že jsi tu se mnou. A tak moc se o tebe bojím, Haymitchi."
"Pročpak?"
"Bojím se, že...najednou... Že prostě se něco stane a ty-ty..."Zajíknu se a zabořím obličej do jeho kůže.
"Ale ne. Effie, nic se mi nestane. Budu v pořádku...Ty, já, Tess a všichni ostatn-..." Nedokončí.
Vzhlédnu k němu.
"J-já..." Sýpne.
"Ty co?!" Vyděšeně se posadím do sedu.
"D-dýchat. Nejde... To..."
"Doběhnu pro doktora!" Bosa vyběhnu na chodbu a odchytávám nejbližšího doktora. Okamžitě mě následuje k Haymitchovi.
Snaží se ho uklidnit.
"On nemůže dýchat! Dělejte s tím něco!" Rozječím se na něj.
Doktor vteřinku váhá, pak do ruky bere jehlu a vpichuje jí mezi žebra. Poté mu do těla zavádí trubičku.
Haymitchovi se značně ulevilo. Doktor k trubičce připojuje dýchací stroj a tak teď dýchá za Haymitche.
"Dostal astmatický záchvat." Říká spíše mě než Haymitchovi. Ten se teď spíše soustředí na dýchání než na mě a doktora.
"Astma...co?"
"Astmatický záchvat. Porucha dýchání. Necháme ho pár hodin připojeného a poté mu dáme inhalátor. Takovou malou věcičku, kterou vám pak i jemu ukážu. Naučím ho i Vás jak se používá. Všechno vám řeknu později až se pan Abernathy vzpamatuje. Ať se teď trochu prospí." Dopoví doktor a odejde.
Jen kývnu. Přejdu k Haymitchovi, který jako předtím jen teď napojený na dýchací stroj, leží na posteli se zavřenýma očima.
"Promiň." Špitne.
"Za nic nemůžeš, Mitchie. Teď se prospi."
"Budeš tady se mnou?"
"Budu." Vezmu ho za ruku a propletu si jeho prsty s mými.
