Závidíš, Potterová? [Fred Weasley; Harry Potter]

K A P I T O L A 4 0

/25. prosince, 1996/

,,Proboha, ANO!"

Tara se mu vrhla kolem krku, tváře červené a mokré od slz. Zabořila obličej do Fredova ramena a cítila, jak ji pevně drží kolem pasu a trochu se směje.

Odklonila se a viděla jeho obličej. Viděla v něm nadšení, radost, lásku. A to všechno patřilo v ten moment jenom jí, to ona teď byla ta, na kterou koukal a která ho zajímala. A Tara neustále nemohla uvěřit svým očím a uším. On ji právě požádal o ruku. Necelý rok poté, co dokončili školu, se jí už ptal, jestli by chtěla být jeho ženou. A ona mu nemohla odmítnout.

Opět se k němu přiblížila a políbila ho. Teprve teď ten polibek byl opravdový, a Taře připadalo, jako kdyby to zatím byl ten nejlepší, který spolu měli.

Pak se začala smát a Fred se přidal taky. Oba dva se zvedli ze země, jejich oblečení špinavé od hlíny, ale ani jednomu na tom nesešlo. Fred otevřel malou krabičku, kterou držel v ruce a Tara málem omdlela ještě jednou. Uvnitř byl nádherný stříbrný prsten s diamantem, který s v nočním světle blýskal. Byl nádherný, a jakmile jí ho Fred navlékl na pravý prsteníček, perfektně padl.

Chvíli na něj hleděla, jako v transu, než zvedla hlavu a podívala se nahoru na Freda. Jako kdyby to v ní probouzelo nové city, všímala si věcí, kterých si předtím nevšimla. Jak mu to slušelo, že byl téměř o hlavu vyšší, jak se najednou slušně oblékal, jiskřičky, které mu poskakovaly v očích...

Tara se usmála a lemem rukávu si utřela slzy. ,,Děkuji." zašeptala. ,,Opravdu strašně děkuji. To je ten nejlepší dárek k Vánocům, jaký jsem kdy dostala."

Fred se k ní naklonil a na rtech jí zanechal ještě jeden polibek. ,,O to mi také šlo, ne?"

Tara se zasmála a opřela se o Fredovu hruď - jak tam tak sami stáli, v noci, v zimě, daleko od okolních vesnic - a Tara myslela, že její nadšený souhlas v těch dalekých vesnic byl slyšet -, připadala jí ta chvíle čím dál tím víc romantičtější. 

Pak se začala třást zimou.

Fred se zasmál. ,,Nechceš dovnitř? Nepotřebuji, abys mi tady zmrzla."

Rusovláska přikývla a zase se vrátili dovnitř. Byla nervózní z toho, co tomu řeknou ostatní, nebo jestli si toho vůbec všimnou, nebo oni to budou muset oznámit.

Naštěstí Fred si s tím vůbec nedělal problémy. Jakmile za Tarou zavřel dveře a vrátili se znovu do přeplněné kuchyně, sedl si, ruce si dal za hlavu a znuděně přiznal, ,,Budeme se s Tari ženit."

Celou místnost zaplnilo spoustu 'Cože?!', 'Kdy se to stalo?' nebo 'Ach Taro, z tebe už je žena!' a 'Opovaž se mé sestře ublížit!'

Tara se čím dál tím víc červenala. Nevěděla, na co odpovídat, co říkat, jak se chovat nebo tvářit. V takovéhle situaci nikdy nebyla, a ona nevěděla, co má dělat. ,,No... Stalo se to před chvílí na vaší zahradě, paní Weasleyová. A... Já nevím, prostě se budu vdávat!"

Najednou jí a Fredovi začali všichni gratulovat, občas někdo zahrozil (ehm, Harry), a paní Toppingsová a paní Weasleyová se rozbrečely. Remus ji pevně objal kolem ramen, a šeptal ji do ucha, jak je na ní hrdý, jak by James a Lily na ní byli hrdí. Harry jí pogratuloval s velkým úsměvem na tváři, a dal jí pusu na tvář. George vypadal trochu překvapeně, jako by to nečekal a Fred mu o tom neřekl. Taře jen bylo líto, že tu nebyl i Sirius. Přestože si s ním nebyla tak blízká jako Harry, jeho smrt s ní otřásla.

Když ji nakonec všichni propustili, běžela si pro dva kusy pergamenu, inkoust a brk. Musela ihned poslat dopis Talii a Kat. Takový moment si ve svém životě nemohla nechat pro sebe.

*

/26. června, 1997/

ALBUS BRUMBÁL - NEZAPOMENUTELNÝ

Neustále mnou, a věřím, že i všemi ostatními, otřásá smrt slavného ředitele školy čar a kouzel v Bradavicích, Albuse Percivala Wulfrica Briana Brumbála, který byl zabit před pár dny v hradě Bradavic, na Astronomické věži. Nesmíme avšak ztrácet naději. Přestože pan profesor Brumbál není společně se svou moudrostí mezi námi, zanechal nám stopy - stopy, které doufá, že za něj doděláme, že rozvineme naši nedokonalou kouzelnickou komunitu. Nesmíme se vzdávat. To by znamenalo konec.

Pan Albus Brumbál navěky zůstane v našich srdcích. Pro téměř všechny z nás byl učitelem, spolužákem, kamarádem, mistrem, ke kterému jsme mohli vzhlížet. Ano, je těžké se dostat přes smrt někoho, koho jsme si cenili a vážili, ale to je život. Neustále někdo umírá, někdo se narodí, mladí se žení, staří vzpomínají na svá mládí. A tak to musíme nechat i u profesora Brumbála. Lze na něj vzpomínat, lze mu děkovat za vědomosti a nauku, ale brečet pro něj, litovat ho, nám nepomůže. Nejde vzkříšit z mrtvých, a pan profesor se dožil vysokého věku - věřme, že tam, kde je, mu je lépe.

Opatruje nás a dovede nás všechny k našim touhám a přáním.

Ať žije Albus Brumbál.

Napsala Tara Potterová, Denní věštec

Tara si po sobě svou práci ještě jednou přečetla. Málem brečela, když to psala, ovšem rozhodně nebyla tak zničená jako Harry. Když ho viděla před dvěma dny na nástupišti devět a tři čtvrtě... nedokázala se na něj téměř dívat.

Doufala, že si lidé uvědomí, že truchlit není správné. Sice ztratili Brumbála, ale měli Harryho. Ten dokázal lorda Voldemorta zastavit, Tara si byla jistá. Podívala se ven z okna svého bytu - na silnici jezdila auta, lidé šli domů z práce. Tara nechápala, jak si můžou být mudlové vědomi jejich války a nic s tím nedělat, se všemi vraždy, které se poslední dobou děli. Ona sama se bála, že k ní nějaký den dorazí Smrtijedi a umučí ji k smrti.

Hodila si svou poslední šálu do kufru a pak ho rychle zavřela. V Londýně nebyla v bezpečí. Hlavně ne, když žila sama. To ji říkal i Fred, že nespí dobře, když ví, že je někde sama a pryč.

Přemístila se do Doupěte - byla domluvena s panem a paní Weasleyovými, že u nich bude po celé prázdniny, alespoň uvidí Freda.

Otočila se směrem od Doupěte. Někde vzadu se tvořila bouřka, Tara to poznala podle hromů, které se v dálce ozývaly. Nevěděla sice proč si to myslí, ale v knížkách vždy začínaly špatné momenty bouřkami. V jejím případě to byla začínající válka s Pánem zla.

Autorka: Kratší kapitola :) Děkuji za veškerá přečtení, strašně moc díky! Tak, teď začíná poslední fáze mé knížky - válka s Vy-víte-kým. Doufám, že se líbilo, pokusím se ještě přidat alespoň jednu kapitolu do konce prázdnin, ale musím napsat pět referátů -_-

Kdo to ještě neudělal, sledujte mě na Instagramu pod jménem @AdamovskaAmi , rozhodla jsem se tam sdílet fakta, na které se mě můžete ptát, nebo která náhodně vyberu! Díky moc!

~Ami