Závidíš, Potterová? [Fred Weasley; Harry Potter]

K A P I T O L A 4 1

Opět, dělejme, že Harry přišel do Doupěte o den dříve :) Díky moc!

/30. července, 1997/

Za tu dobu, co Tara nervózně čekala, přečetla půlku své knížky, uvařila si asi pět čajů, šla na procházku, s Ginny si zahrála nějakou její hru a dokonce se odvážila si i sednout na koště. Neustále se ale nemohla zbavit nervozity, kterou v sobě uchovávala.

Už byl večer - venku byla tma, vítr rozfoukával listí a keře a stromy se prohýbaly.

Ginny se vedle Tary posadila na gauč a ruce si složila přes prsa. ,,Nechápu, proč mi nedovolili jít s nimi." zabrblala spíše sama pro sebe.

,,Mě to vcelku vyhovuje," zamumlala Tara také spíše k sobě, a schoulila se do klubíčka. Cítila se špatně, že je takový srab. Nechápala, jak Harry mohl v pouhých jedenácti letech porazit Quirrella, a ona v devatenácti nedokázala snést pomyšlení na to, že je teď někde venku a pomáhá Harrymu utéct pryč ze Zobí ulice.

Venku se ozvala obrovská rána a naráz byly obě dvě dívky na nohou. Běžely směrem ven.

Přijeli Harry a Hagrid. Harry vypadal šokovaně, Hagrid měl čelo na motorce, na které přiletěli a vypadal napůl v bezvědomí. Obě dvě dívky se vrhly Harrymu kolem krku. Alespoň on byl v bezpečí.

Další rána - teď to byl Remus, pomyslela si Tara. Vypadalo to jako jeho silueta.

S Georgem, který měl krev přes polovinu obličeje.

,,Ale ne," řekla Tara a pomohla Harrymu a Remusovi ho vzít dovnitř.

Paní Weasleyová ho položila na gauč a začala ho prohlížet. S hrůzou Tara zjistila, že Georgeovi chybělo ucho.

Zakryla si pusu rukama. ,,Propána."

Zvenčí slyšela další lidi. Opět se běžela podívat, zjistit, jestli je Fred v pořádku.

Stál tam, společně s panem Weasleym, a vypadal naprosto v pořádku. Tara se k němu se nadšeným a radostným zajásáním rozběhla a doslova na něj skočila. Pevně ho chytla kolem krku a nechala mu jeden polibek na rtech. Byla tak strašně ráda, že je v pořádku.

,,Kde je George?" zeptal se a Tara sklopila oči. Všichni se běželi podívat dovnitř na George a jenom Tara zůstala venku. Očekávala příchod Pošuka.

Ten se ale neobjevoval, a Taru napadla hrozivá pravda. To nemohla být pravda. Vzpomněla si na svůj článek o Brumbálovi v Denním věštci, snad nemohla psát další, tentokrát o legendárním Alastoru Moodymu?

Zhluboka se nadechla a vzhlédla k obloze, jako kdyby čekala, že odtamtud Pošuk přiletí na svém koštěti. Ale neobjevoval se.

Tara vzdychla. Zítra pro ní bude důležitý den. Tohle se dělo, a nemohla si začátek svého života zkazit smutkem.

*

/31. července, 1997/

Tara si sama sebe prohlédla v zrcadle. Talia výborně zapracovala na její šatech, účes se skvěle hodil a dokonce i závoj a malá korunka, která jí seděla ve vlasech, skvěle ladila.

Talia si oddechla a prohlédla si Taru. ,,Páni, vypadáš skvěle. Tohle je snad ten nejlepší výtvor, jaký jsem kdy udělala! Asi se dám na šití svatebních šatů!"

Rusovláska se zasmála a otočila se na místě. Bílé šaty kolem ní propluly a rozvířily se.

,,Talio, strašně děkuji. Vypadám nádherně. Opravdu, nevím jak moc ti můžu poděkovat."

Talia nad tím mávla rukou. ,,Ale no tak, jsi přece moje nejlepší kamarádka... Tohle jsem pro tebe udělala ráda."

Kat nakoukla dovnitř pokoje a s udiveným pokyvováním Taru přejela pohledem. ,,Sluší ti to." usmála se. ,,A mimochodem, už je čas."

Tara se několikrát zhluboka nadechla a ještě si urovnala vlasy, naůšnice a zkontrolovala si, zme má boty dobře obuté.

Byla připravena.

Kat a Talia ji zavedly před dlouhý stan. Zevnitř bylo slyšet spoustu šebetání. Tara se najednou začala usmívat. Vdávala se, a stávala se ženou toho nejůžasnějšího kluka pod sluncem.

Pan Toppings, který byl ten den oblečený ve slavnostním obleku, se nachomýtl vedle Tary s velkým úsměvem na tváři. ,,Taro, vypadáš báječně. Jsi připravena?"

Tara přikývla a Talia s Kat zmizely ve stanu, asi aby upozornily, že je čas.

Všechno povídání utichlo a nahradila ho tradiční svatební hudba. Tara se naposledy podívala na svého adoptivního otce, než on odhrnul závěs od stanu a ona vstoupila dovnitř. Všechny pohledy se k ní otočily, a ona začala rudnout, přestože její zrak lpěl na jediného člověka v místnosti. (Nebo spíše stanu.)

Fred stál úplně nejdál od ní na fialovém koberci, na sobě měl pěkný černý oblek s červenou kravatou, která ladila k jeho rozcuchaným vlasům. Koukal na Taru s milým pohledem, ona mu ho oplácela. Ten moment jí připadal magický, její žaludek začal dělat kotrmelce v jejím těle, cítila se, jako kdyby v celém jejím těle létali motýli.

Pan Toppings ji dovedl až na konec koberce, aby si mohla stoupnout vedle Freda. Ten ji vzal za ruku a několikrát za sebou ji stiskl, aby dal najevo, že tam je, že je stejně nervózní jako ona.

Oddávající začal se svým proslovem, Tara avšak nevnímala jediné jeho slovo. Hlavou jí projely všechny myšlenky a vzpomínky, které na Freda měla. Den kdy se potkali, první pusa, večery v jeho a Georgeově obchodě, dny strávené v Prasinkách a den, kdy objevila zrcadlo z Erisedu. Všechno to pro ní bylo kouzelné.

,,Berete si, Taro Potterová, tohoto muže za svého manžela?" Tara nemusel odpovídat. Její odpověď byla tak jasná, že pouze přikývla.

,,A vy, Frede Weasley, berete si tuto ženu za svou manželku?"

Fred také přikývl. Oddávající je pobídl, až si nandají prsteny, které ležely na sametovém červeném polštáři před nimi. Fred vzal svůj prsten první a navlékl ho Taře na prst. Ona jeho pohyb zopakovala.

,,Můžete políbit nevěstu."

Fred se pomalu a opatrně naklonil směrem k Taře a pak se jejich rty třetly. Tara se do jejich polibku začala smár, v usmích jí začal znít potlesk.

Pustila Fred a postavila se zády k oddávajícímu. Kytici, kterou držela v ruce, nadšeně vyhodila do davu a ještě jednou Freda políbila. Všechno bylo v ten moment perfektní. Nic jí už nemohlo pokazit život, ani radost, kterou v daný moment cítila.

Naklonila se k Fredově uchu a zašeptala do něj potichu, ,,Už navždycky, Frede."

Autorka: hehehe... Spoiler.

Tara nám nějak rychle vyrostla :'-) ještě si pamatuju chvíle, kdy jsem psala prolog ;-)

Doufám, že se kapitola líbila. Jak už asi víte, pomalu se blížíme ke konci příběhu (ale nebojte, ještě pár kapitol a epilog bude :-)). A pro všechny, kdo mi neustále píšou, že nechtějí, aby Fred zemřel, lituji :-(. Nechci měnit úžasný příběh J. K. Rowlingové. Ale slibuju, budu brečet při psaní té kapitoly -_-

Mějte se krásně!

~Ami