Bronx

1. kapitola

Vešla jsem do kuchyně si udělat čaj. Dneska jsem vstala nečekaně brzo, jelikož je teprve půl sedmé a to je víkend. Rodiče ještě spali a proto jsem se jim rozhodla udělat snídani. Rozhodla jsem se, že udělám míchaná vajíčka. Vzala jsem z lednice potřebné suroviny a začala je připravovat. Vajíčka jsem začala servírovat na talíře a poté jsem je odnesla na stůl. V tu chvíli přišla do kuchyně mamka a potom i taťka.

,,Dobré ráno zlato. Ty jsi už vzhůrů?" přišla ke mně mamka a líbla mě na tvář.

,,Vstala jsem brzy, a tak jsem vám udělala i snídani," usmála jsem se na ně a šla jim a i sobě udělat čaj. Rodiče si sedli, poděkovali mi a pustili se do jídla. Já jsem jim potom odnesla čaje a chystala se jít si sednout na terasu.

,,Ty snídat nebudeš Monique?" podíval se na mě taťka.

,,Nemám ani hlad. Potom si něco dám," hodila jsem na sebe svetřík, obula jsem se a vyšla na zahradu. Sedla jsem si do proutěného křesla a popíjela čaj. Dneska byl krásný slunečný den, takový se v Irsku jen tak nevidí, spíše bývá zataženo. Miluju tyto úchvatné východy slunce, u kterých můžete všechny starosti vypustit z hlavy a užívat si tu atmosféru. Bydlíme na vesnici, takže je tady klid. Žádné troubení aut a nadávání netrpělivých řidičů. Pouze já a příroda. Začínalo celkem pofukovat a já se rozhodla jít zpátky dovnitř. Mamka ještě dopíjela čaj a taťka se díval na zprávy, že ho to ještě baví. Dala jsem nádobí do myčky a šla do svého pokoje. Můj pokoj byl tyrkysovo-bílý. Miluji tyrkysovou barvu. Když vejdete do mého pokoje, tak vpravo mám svoji koupelnu. Jsem za to nesmírně ráda, protože kdyby jsem musela mít koupelnu s rodiči, tak by to byla celkem dřina se k tomu umyvadlu vůbec dostat. Za rohem mám gauč. Mám tam takové soukromí. O kousek dál je postavený stůl, který právě není až moc uklizený. Na vedlejší stěně mi visí zrcadlo, které je skoro od stropu až po zem a před ním mám dva sedací bobky. Vedle je skříň s mým oblečením a těsně u skříně mám poličky s knížkami. Strašně ráda čtu a taky mám dost slušnou sbírku. Naproti je moje obrovská postel, na které mám asi tisíce polštářů a podél postele mám dlouhou dá se říct knihovnu, ale jsou tam voňavky, suvenýry a podobné věci. Nevěděla jsem co mám dělat, tak jsem si z poličky vzala knížku Papírová Města od Johna Greena. Sice jsem ji četla už několikrát, ale já jsem se jí nemohla nabažit. Když jsem otáčela list na devatenáctou stránku, uslyšela jsem z dola smích. Vložila jsem si do knihy záložku a šla dolů.

,,Co se tady děje?" vešla jsem do obyváku s otázkou v očích a já jsem přesunala svůj pohled z rodičů na televizi. Už mi to došlo, dívali se na dovolenou v Chorvatsku, kde mi bylo pět let. Bylo to tam úžasné. Já jsem tam byla ten komik, ale nezáměrně. Takže rodiče měli o zábavu postaráno.

,,Sedni si k nám," poklepala mamka na místo vedle sebe a já jsem si k ní tedy přisedla.

,,Princezno, pamatuješ si, když jsme ti v jednom krámku koupili ten svítící míček, který si uvážeš na ruku?" nejistě jsem přikývla a pozorovala taťku, který se s mamkou smál. Jsem tak šťastná, že jsou šťastní i oni. ,,Ten obchůdek byl naproti přístavu, takže jsme si museli dávat pozor, abychom nespadli do vody. A ty jsi si uvázala ten míček kolem ruky a hodila jsi s ním, jenže to vázání povolilo a ten míček spadl do vody. Ty jsi se tomu začala chichotat a ještě k tomu jsi řekla to slovíčko "žbluňk". Já jsem si potom rychle půjčil v tom krámku sítko a míček vylovil. Na to nikdy nezapomenu," teď už jsem si slzy utírala i já. Bože, no já jsem byla trdlo. Všimla jsem si, že na to, že mi bylo pět let, tak jsem byla vážně malá, ale okolo deseti jsem měla konečně normální výšku.

,,Mami, proboha kolik jsem měla centimetrů? Vždyť já jsem byla úplný trpaslík. Ne, ještě horší, " usoudila jsem.

,,Byla jsi malinká to ano. Můžu se jít podívat kolik jsi měřila, když jsi se narodila," s touhle větou se postavila a šla nahoru. Chtěla jsem ji zastavit, že to nemusí, ale ona by tam šla tak či tak, takže jsem to nechala být. S tátou jsme se pořád smáli, jelikož jsme tam dělali různé blbosti. Po chvíli došla mamka.

,,Narodila jsi se dřív než se předpokládalo. Měli jsme velký strach, aby se ti něco nestalo. Naštěstí to všechno dopadlo dobře, proto jsme pořád chodili po doktorech, aby se ujistili, že je vše v pořádku," odvyprávěla mi to mamka jako z nějakého scénáře. Jen jsem chápavě přikývla. Mamka mi to nikdy takhle dopodrobna neřekla, ani jsem neměla důvod se ptát. Mamka se podívala na hodiny a zděsila se. Bylo po jedenácté hodině odpoledne a my ještě nevaříme. Rychle jsem jí utíkali pomoct. Dneska uděláme těstovinový salát, protože ten jsme už dlouho neměli a navíc to nezabere moc času. Mamka dala do hrnce těstoviny a já jsem začala dávat na linku suroviny, které budeme potřebovat. Prostřela jsem stůl, mamka donesla pití a těstoviny a mohli jsme se pustit do jídla. Bylo to výborné. Po obědě jsme uklidili kuchyň a já jsem si šla lehnout do pokoje, protože jsem byla strašně unavená. Šla jsem okolo ložnice a uviděla na zemi papíry. Nejspíš to mamce vypadlo, když hledala jakou jsem měla výšku. Poskládala jsem je a dala je do složky. Když jsem odcházela, ležel tam ještě jeden papír, kterého jsem si nevšimla. Vzala jsem si ho do ruky a chtěla ho vrátit, ale zahlédla jsem tam své jméno, ale né moje pravé Monique Landon, ale je tam napsané Monique Gordon.

,,Co to má sakra znamenat?!" zašeptala jsem jak jen mi to hlas dovolil. Bylo mi špatně, bylo mi nehorázně špatně. Nechtěla jsem to číst dál, ale zvědavost mě přemohla. Četla jsem a to, co jsem zjistila jsem se nejspíš neměla nikdy dozvědět. Jména mých rodičů se neshodují s mény na papíře. Podle toho jsem se narodila v New Yorku. Až teď mi to došlo. Když jsem byla malá, mívala jsem záblesky, ale nemohla jsem je rozpoznat, protože byly rozmazané. Teď se mi to zaostřilo, americká vlajka, vzdalující se kroky, dvě osoby, které mají v rukách nějakou holčičku a někomu ji dávají. Úplně se mi zatočila hlava až jsem spadla na kolena. Měla jsem šok, kdy jsem nebyla schopna pohybu, ale ten se vystřídal s emocemi, které šly ven a nechtěly se zastavit. Po chvíli jsem uslyšela, jak někdo běží po schodech nahoru.

Tohle je moje první povídka, kterou píšu na Wattpad. Snad se vám story Bronx zalíbí. Chtěla jsem, aby už i na začátku se něco dělo a taky že ano. Jinak budu moc ráda za votes a komentáře <3
GabuliHoran