,,Mohl by jsi nám o něm něco říct ? Co se stalo, jestli jsi něco viděl.." Derek na chvíli vypadal jako ten hodný, co se snaží pomoct. ,,Jen...vlastně jsem neviděl nic. Chvilku jsem byl pryč a obhlížel terén...Byl naprosto v pořádku až potom...začal kašlat krev, tekla mu z nosu a očí...Já...nemůžu..." ,,To je v pořádku Nicku...Teď si odpočiň." Corey obešel lůžko kolem dokola a pokusil se usmát. Všiml jsem si ,že za sebou vytvářel cestičku z barevného prášku. Zatímco Derek bloumal kdesi ve svých myšlenkách a potutelně se při každé větě mračil. ,,Půjdeme." zavelel nakonec a všechny nás vyvedl z lůžkového oddělení. Vlastně jsem se nedivil ,že se v tomhle domě něco takového nachází. ,,Co jist to udělal ?.Kolem něj.." podíval jsem se na Coreyho když už jsme vyšli ven z pokoje. ,,Kruh. Moje schopnost je léčit a umím vytvářet kruhy, stejně jako ty aury. Přes tu cestu se nikdo a nic nedostane. Je stoprocentně v bezpečí." ,,Co když se mu bude chtít na záchod ? Dostane se přes to ?." Derek si z něj utahoval, i když musel vědět jak to funguje.
,,Dereku ! Dereku ! Je tu další ! Theo přiběhl po hodině zbytečné snahy přijít na to, co se vlastně děje. Spíš jsme jen seděli, ponořeni hluboko do svých myšlenek. Styděl jsem se za to, že jsem víc než nad Nickem a tím co se stalo, přemýšlel méně než nad Derekem, který se na mne snad ani jednou nepodíval...Potom jsem sám sobě nadával proč to dělám a pak to dělal znovu. Celá věc se opakovala znovu. Jeden z nováčků mrtvý a druhý v šoku. Derek vypadal bezradně a Ben ještě víc.. ,,Přijede Will." Řekl Derek cestou z ošetřovny kde jsme hned vedle Nicka nechali dalšího kluka. ,,Možná bude něco vědět.... Stoprocentně bude něco vědět...Musí." výraz na jeho tváří byl zase tak zadumaný. ,,Kdo je Will ?" Ben se zeptal na otázku, která mi od doby co se o něm Derek zmínil, šrotovala hlavou. ,,Uvidíš sám."
Will se tu vážně objevil hned druhý den ráno. Za tu dobu se celá věc opakovala ještě dvakrát. A pokud byl předtím někdo zmatený... Teď byli všichni přímo zoufalí. Přijel ještě s jedním, co se jmenoval Peter ,Derek nevypadal moc nadšeně když ho viděl a s dalším který si říkal Alf. A já ho chápal. Jméno Alfréd bylo možná až moc atypické . Derek se s Willem i Alfem objímal a nálada možná i trochu stoupla, Petera okatě přehlížel a Ben mi šeptl, že by se do našeho plánu někdo jako on bezvadně hodil. ,,Vy jste nejspíš Nováčci. Dobrovolně jste se přidali do skupinky která má heslo "Zabij, nebo budeš zabit" ?." Peter vypadal přátelsky a nejspíš se snažil vtipkovat. ,,Tady moc na výběr nemáš. Něco jako svobodná volba neexistuje." Zasmál jsem se a dal si záležet aby mne Derek slyšel. A on slyšel. Jen se lehce ušklíbl. ,,Jsem Dylan." podal jsem mu ruku a on ji s úsměvem stiskl. Byl starší než Derek a já chvíli přemýšlel, že se mu trochu podobá. Pak jsem zamítl jakékoliv příbuzenské vztahy a když si potřásl rukou i s Benem nastala chvíle ticha.
Všechno se tu řešilo společně. Neexistoval žádný případ , kdy by se něco řešilo bez přítomnosti některého z vůdců, do kterých jsme pár dní patřili i my s Benem. Mrtvých kluků bylo už pět. dalších pět leželo v ošetřovně v obrovském šoku a nikdo netušil kdy může přijít něco dalšího. ,,Zavedeme hlídky." První věta co Will pronesl zněla prostě a možná až moc jednoduše. ,,Mluvili jste s nimi ? Přišli jste na něco ?." ,,Jen na to, že si ti kluci z dvojice, byli vždycky hodně blízcí." Theo se narovnal na židli a Derek jen lehce přikyvoval. ,,Nic víc ? To jste mi moc nepomohli." ,,Ty jsi tu od toho aby jsi pomohl. No ne ?." řekl tiše Corey a Will mu dal možná po chvíli za pravdu. Nevěděli jsme si rady a podle úsudků všech, byl právě on ten, kdo dokázal pomoci. Hlasité klepání na dveře... ,,Johne říkal jsem vám, ať nás nerušíte při poradách snad už milionkrát. Taky se nepleteme do vašich schůzek, i když by jsem možná měli." Derek se utrhl na kluka který nejspíš patřil do podřadné skupiny. ,,Ten kluk. Ten kluk co jste ho na ošetřovnu přivedli jako prvního..." víc říkat nemusel.
Musel jsem hlídat venku a já marně vzpomínal proč tu semnou musí jako druhý hlídat Derek. Ale víc než Derek mne užíral fakt, že všichni ti kluci, úplně všichni co leželi na ošetřovně zemřeli. V pořadí v jakém jsme je tam přivezli. A nikdo nevěděl proč. Dokonce ani Derek s Willem ne. ,,Peter je taky padlý ?." i když jsem se zapřísáhl že sním do smrti nepromluvím, zajímalo mne to. ,,Peter pro tebe není zrovna ideální partie." ,,Co tobě je do toho." ,,Všiml jsem si že jste si celkem rozuměli. To se na Peterově místě stává celkem málo." odvětil a mne rázem přešla chuť navazovat jakoukoli konverzaci. Chvíli jsme jen stáli, venku v zimě každý se zbraní kterou by jsme se při nejhorším měli chránit. ,,Myslíš že Will na něco přijde ?." zeptal jsem se ho znovu a pak si za to nadával. ,,Věděl jsem že nevydržíš mlčet." zasmál se a podíval se na mne. ,,Věřím, že Will na to přijde. Ale...víš co je na tom všem nejdivnější ?." řekl a svůj pohled odvrátil pryč. ,,Jsme nesmrtelní...Nemůžeme umřít." jen zavrtěl hlavou a já si držel bradu abych na něj nekoukal s otevřenou pusou. ,,Potom teda existuje něco, co nás zabít dokáže." ,,Jo...A toho se právě bojím. Jak se někdo mohl dostat přes ostrahu a nás všechny... Nemůže zemřít nikdo další. Nemůžeme to dovolit.." pak se chvilku odmlčel. ,,Jdu obejít budovu. Počkej tady, kdyby něco...máš zbraň."
Chvilku po tom co Derek odešel jsem přemýšlel. Jako by to bylo něco nového...Hodně jsem četl o Andělech a zkoušel si dát dohromady souvislosti. No jasně...Co když... Slyšel jsem kroky. Vytrhli mne z přemýšlení a já nahmatal zbraň. Vítr pomalu sílil, možná jsem se trochu bál a v tu chvíli mne napadalo snad milion míst kde bych se nacházel raději. Kroky a lehký šepot nesoucí se větrem. Připadal jsem si tam maličký a zranitelný. Páni...copak jsem se ocitl v hororovém filmu ?! Jen se těš obludo. Sbíral jsem odvahu, podívat se kdo je ten, nezvaný host a v duchu si představoval ty nejhrůznější obrazy. Tiskl jsem zbraň ještě silněji a s válečným zařváním se vyvalil za roh. ,,Aaaa !.Bože ty jsi VÁŽNĚ PODĚS !." Dereka jsem nejspíš vylekal k smrti. Prudce dýchal a já se na něj tisknul s pistolí namířenou kamsi do jeho břicha. Vlasy mi padali do obličeje a snad ve stejnou chvíli jsme se začali bláznivě smát. Ale on za chvíli zase zvážněl. ,,Už na mne nemusím mířit. Neublížím ti."
,,Jen mne napadlo...Co když právě to že si byli blízcí, může za jejich smrt." ,,Objasni." Will se rukama opřel o stůl a já polkl. ,,Andělé mají...jednou z jejich vlastností je láska k bližnímu. Někoho mají rádi tak, že se na něj navážou, snaží se navzájem chránit. Říkejme tomu že tvoří dvojice. Každý anděl má v jiném spřízněnou duši. Taky mohou zemřít steskem když o danou osobu příjdou. Jen se snažím říct...nemůžeme se tak hodně lišit od andělů, ostatně...byli jsme jimi také takže...co když je právě tohle ten případ. Někdo, nebo něco napadne jednoho z dvojice a ten zemře, druhý ho najde a bez něj..." ,,Ale co ? CO dokáže zabít padlého ? Nikdy jsem o ničem takovém neslyšel." Justin jen vrtěl hlavou a Will přimhouřil oči. ,,Myslím že má Dylan pravdu. Nebo je o tom alespoň třeba přemýšlet..." mluvil nahlas a zřetelně a já se zase posadil na své místo. ,,Dává to víc než smysl." šeptl mi Ben a povzbudivě se usmál. ,,Myslím ,že to je ono." ,,Jak zjistíme kdo je ve dvojici s kým ?." Justin se ozval podruhé a Will se na něj nechápavě podíval. ,,K čemu to potřebuješ zjišťovat ? Hlavním problémem je spíš to, že se tu toulá něco co se nás snaží všechny zlikvidovat. To, kdo je čí spřízněná duše je mi celkem šumák." mávl rukou a Justin se s úšklebkem posadil. Někdy bych vážně řekl že se k němu blond hříva hodí. ,,Planty ..." Derek se zamyslel a Will se na něj dlouze podíval. ,,Co s nimi ?." ,,Myslím že by jsme je měli navštívit. Možná budou vědět něco víc. Ostatně...jen s nimi jsme si dokázali vždycky pomoct."
ČTEŠ
Codes.
FanfictionKdyž jsem sem přišel cosi se změnilo. Všechno mi přišlo zvláštní a pokud jsem si byl něčím jistý byly to jen velmi výjimečně chvilky. Patřil jsem sem a zároveň si přišel o tolik jiný.
