Boží Halloween

Konec dobrý, všechno dobré :)

Seděla jsem u Melody na posteli, s hlavou svěšenou si prohlížela dlaně.

Pochopitelně mi rodiče nevěřili ani hlásku, když jsem jim začala vysvětlovat, že za ten nápis je zodpovědný Loki, bůh lstí a rebélie, kdo normální by mi to taky uvěřil.

Dostala jsem na měsíc zaracha, ale i tak jsem byla ráda, že vše nakonec dobře dopadlo.

Melody se našla ve svém pokojíčku, kde spokojeně spala a žádný rámus ani smích zlomyslného boha neslyšela, jak zvláštní.. Vše dobře dopadlo.. až na tu střechu.

„Ty mi věříš viď, Melody?" zeptala jsem se, když sestra vběhla do svého pokoje a přiskočila si ke mně do postle.

„S čím? S Lokim?"

Smutně jsem přikývla.

„Samozřejmě, že ano," usmála se na mě.

„Já tě varovala, že je Loki citlivý,"

O jeho citlivosti jsem sice pochybovala, ale i tak jsem si to již nechávala pro sebe.

„A Melody, jak vlastně o Lokim víš?"

„Stejně jako o Thorovi, z pohádek," podala mi hnědou knihu, snad už po sté.

Psalo se na ní

Bozi Ásgardu - Mytologie

Tak tohle jsou tvé pohádky? Zarazila jsem se při pohledu na encyklopedii všemožných bohů.

„Otevři ji, tady, mám tam záložku.. tady je Loki," nasměrovala mě k mé noční můře.

Obrázek na stránce 148 mě děsil pomalu k smrti. Ta podoba byla pro mé oči naprosto neúnosná.

Muž s pláštěm a rohatou helmou, obklopený hady pavouky a ledem, Loki obr z Jotunheimu, Loki mrazivý obr.

Ruce se mi začaly tak třást, že jsem si myslela, že mi kniha každou chvílí upadne na zem.

„A hele co to je?" vyjekla najednou Melody, připlazila se k oknu, otevřela jej a něco si s sebou po návratu do postele přinesla.

„Co to je?" zeptala jsem se na její nález a knihu raději položila na noční stolek.

„Netuším, bylo to za oknem," položila před nás malý, na první pohled heboučký, stříbrný pytlík.

„Rozvaž to," pobídla jsem jí.

Učinila tak a z pytlíku vytáhla malou průhlednou krabičku se zvláštním znakem na boku.

Ten už jsem někde viděla.. přimhouřila jsem oči, abych se lépe rozpomenula.

Uvnitř truhličky svítilo modré avšak silné světýlko.

„Co to je ?" zkroutila jsem nechápavě obočí.

„Nevím, moment, je tu ještě něco," vytáhla ze sáčku ještě malou jemnou látku, podobající se kapesníčku pro snoby. Byl zelený a ozdobený jakými si znaky.

„Co je to za kliky háky?" pousmála jsem se.

„Sama si kliky hák. Tohle jsou runy, germánské písmo," napomenula mě Melody.

„A ty to umíš přečíst?" prohlížela jsem si látku v ruce.

„Ha ha.. nenech mě vysmát, už od šesti let jsem přeborník v překládání run, což bys věděla, kdyby si neustále neležela u televize," vytrhla mi jí zase z ruky.

„Takže píše se tu.. Bože to je moje jméno.."

„Pokračuj, Melody," poručila jsem jí.

„Milá Melody, děkuji ti za tvojí věrnost a Loajalitu, kterou ke mně chováš.

Doufám, že i tvá sestřička po dnešní lekci dospěla a bude mě nadále, stejně jako ty, ctít a respektovat.

Myslím totiž, že příště bych jí už musel hodit do Hellheimu, neboť jestli po mé milé návštěvě, nezačne ctít své bohy, pak se jí dostane pomoci pouze tam.

Ale věřím, že se má rozkošná malá Midgarďanka již uklidnila a zmoudřela.

Posílám vám jako dar i na usmířenou Jotunské světlo.

Mějte s ním hodně štěstí, světla, ale hlavně zlomyslné zábavy!"

Polkla jsem hořce při představě, jak může asi tak vypadat podle Lokiho zlomyslná zábava, když to co mi dnes prováděl nazývá on „milou návštěvou".

Vlastně mi teď i docvaklo, kde že jsem ten znak na krabičce už viděla, bylo to v kuchyni, když Loki zmodral a na čele se mu objevil tentýž obrazec.

„Otevřeme to!" vyřkla své přání Melody a cvakla malým zámečkem u krabičky.

Dvířka se otevřela a světlo vyrazilo prudce vzhůru.

Srazilo se se stropem a na okamžik pokoj zahalila světelná záře.

Když utichla, spadla mi na nos první sněhová vločka a následně další a další..

„Sněží!" výskala Melody, skákající na posteli.

Neuvěřitelné... zahleděla jsem se nahoru směrem ke stropu, který zcela nahradila tmavě modrá obloha. Jotunská obloha a z ní se sypala krupice sněhu přímo na nás.

Neuběhlo ani pár minut, když byl pokoj celý zasněžený.

„To je boží, díky ti Loki!" vytvářela Melody na posteli andělíčky.

„Tak tomuhle říká mrazivý obr zlomyslná zábava," oddychla jsem si pro sebe.

„Ne, tomuhle," sestřelila mě sestra sněhovou koulí a začala se nekontrolovatelně smát.

„Tak to počkej, stvůro," smála jsem se na ní a ubalila jí taky jednu pořádnou sněhovou ránu přes celý její zarudlý obličej.

„To ti patří," smály jsme se obě.

--------------------------------------------------------------------------------------

Tehdy bych mohla říci, že to byl můj nejlepší a zároveň nehorší den v mém životě..

Možná bych se přikláněla víc k tomu druhému, protože darovaný sníh, na rozdíl od jiných Lokiho iluzí, byl naprosto pravý, takže když nad námi nebe zmizelo, sníh se pomalu rozpustil a my se sestrou stály po kotníky ve vodě..

jak by řekla sestra - krásné zakončení LOKI'D dne.

Ale i tak, nemohu si stěžovat, vlastně bych si to dnes už ani nedovolila.

Lokiho beru jako součást každého svátku včetně Halloweenu, takže i potom, co se syny dokončím strašidelnou výzdobu celého domu, ještě pro jistotu nakreslím na všechna okna Lokiho Jotunský znak, znamení zlomyslné zábavy i ledových chvilek.

A věřte tomuto příběhu nebo ne, ale vždycky když tak učiním, uslyším někde v mé blízkosti Lokiho tajemný, pro mě dnes veselý, chechot, značící jeho spokojenost.