Princess..? Oh no!

*2*

"Proč jedeme tak brzo?" zeptala jsem se, když jsme seděli všichni včetně Thomase a Melanie v limuzíně. Na tábor se podle papíru mělo dojíždět až za necelých pět hodin. Táta, který seděl mezi mámou a Melanie se na mě usmál.

"Protože nás nikdo nemůže vidět.." vysvětlil. "Kromě nějakého personálu.. Ale Kira řekla, že jim můžeme věřit." 

"Nechápu proč musím jet taky." zabručel vedle mě Thomas. Další věc, která tu je nová. Máma s tátou přihlásili i Thomase.

"Protože, si to taky chceš zkusit." mrkla na něho máma.

"To řekl kdo?"

"Já."

Přestala jsem vnímat jejich konverzaci a dívala se z okna. Přemýšlela jsem jaké to asi bude. Od narození jsem žila v zámku a nevím jak se chovat jako obyčejný puberťák. Už dlouho jse chtěla odejít ze zámku, ale teď jsem měla strach.

"Děje se něco Tesso?" ozval se táta. Koukla jsem se na něho. Starostlivě mě pozoroval. 

"Jen se bojím, že tam nezapadnu.." vypadlo ze mě. Máma s Thomasem přestali mluvit a koukli se na mě. 

"Jestli si jako tvá matka tak tam zapadneš." usmál se na mě táta. Máma se na něho koukla.

"Jako já? Co tím chceš říct?" zeptala se. Táta se zasmál a objal jí okolo ramen. Máma mu položila hlavu na rameno.

"Nic." políbil jí do vlasů. Máma se usmála a políbila ho na tvář. Stále spolu vypadali nádherně. Mámina krása a tátův šarm. Vždycky se ráda kouknu na nahrávky se soutěže. Nejradši mám videa, kde spolu tančí.

Když jsem byla malá, táta se mnou vždycky tančil po pokoji, než jsem šla spát. Máma nás se smíchem pozorovala a někdy nás i točila. S mámou jsem zase hrála na klavír, když táta pracoval. Říkal, že mu to nevadí, že rád poslouchá dobrou hudbu. No dobrou hudbu hrála jen máma. Mě to v tom období ještě vůbec nešlo.

Ale teď hraju perfektně na klavír a housle. Vždycky, když je táta rozrušený z nějakého setkání jdu mu zahrát. 

"Už tam budeme?" ozvala se Mel. Táta jí pohladil po vlasech a věnoval jí pusu do vlasů.

"Brzo andílku." odpověděl.

Pro mého tátu brzo znamená asi 3 hodiny. Tak dlouho trvala ještě cesta, když slíbil Mel, že tam budeme brzo. Když jsem vystoupila z limuzína, myslela jsem, že mi upadnou všechny končetiny. Z hlavní budovy k nám spěchala žena, kterou jsem matně poznávala. Kira.

Máma se usmála a šla jí naproti. Objali se a máma pošeptala Kiře něco do ucha. Ta se jen zasmála. Mezitím přišel táta a Kiru objal taky. S Thomasem jsme k nim přistoupili mezitím, co se Mel šla kouknou na labutě, které byli v jezírku.

"Tak tady máme ty roztomilé děti.." usmála se Kira. "Vy si mě napamatujete, ale já vás viděla, když jste byli takhle malincí.." ukázala asi metr nad zemí.

Máma se zasmála. "To byli časy." řekla.

"Těší mě." usmála jsem se na Kiru a podala jí ruku.

"Ty formality mají od tebe Lucasi?" koukla se na táta. Táta jen pokrčil rameny. Kira nepřijala mou ruku a místo toho mě uvěznila v jejím objetí. Koukla jsem se na mámu, která stála za ní. Jen s úsměvem pokrčila rameny.

Potom objala bráchu, který vypadal stejně zaskočeně jako já.

"Můžu vám říkat Tesso a Tome?" zeptala se nás. "Protože Theresa a Thomas je moc formální." vysvětlila. Koukla jsem se na bráchu a potom přikývla.

"Jistě madam." odpověděla jsem. Kira se rozesmála.

"Říkejte mi Kiro!" řekl. Potom se otočila zpět na mámu s tátou. "Museli jste je vychovat až tak moc formálně? Jsou vůbec v něčem po tobě?" 

"Počkej až se rozmluví." zasmála se máma. "To se jim pusa nezavře třeba několik hodin!" 

"Tak to jsem zvědavá." odpověděla se smíchem. "Ale teď pojďte! Ukážu vám, kde bude dva měsíce spát." 

Táta pomohl našemu řidiči s kufry. Rozjlížela jsem dokola, abych viděla co nejvíc. Byli tu celkem velké chatky, takže jsem věděla, že tam rozhodně nebudu sama. Šla jsem s brácou pár kroků za všemi. Nakonec jsme dorazli k chatce, která měla na verandě dokonce houpačku. Kira vešla s mámou dovnitř a táta s řídičem šli hned za nimi. 

Nakonec jsem vešla já s bráchou. Byli tu čtyři postele, čtyři velké skříně, stolek a ještě jedny dveře. "Každá chatka má svojí koupelnu." vysvětlila Kira. "Tahle je tvoje Tesso." usmála se na mě. "Odpoledne ti samozřejmě přijedou spolubydlící. Ale neboj Tom má chatku s klukama hned vedle." mrkla na mě. Všichni kromě mě odešli a já se rozhlížela po chatce. Bylo to útulné.. Líbilo se mi to tady. I postele vypadali pohodlně.

"Ťuk ťuk!" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a spatřila mámu. "Jdu ti pomoct vybalit." usmála se na mě a rozepla první kufr. Začala skládat mé věci do jedné skříně a já jí po chvílce začala pomáhat. "Tak co? Líbí?" 

"Je to tu pěkné.." přikývla jsem. "Ale co když se těm holkám nebudu líbit? Budu jim připadat dívná, že se chovám tak slušně... Nebudou znát kdo jsem a já jim to ani nesmím říct." Máma si povzdychla a nechala vybalování. Otočila se na mě a chytla mě za ruce.

"Ty to zvládneš.." usmála se a zastrčila mi pramen vlasů za ucho. "A budeš nám volat.. Babička říkala, že čeká hovor každý den." zasmála jsem se.

"Lásko musíme jet.. Melanie je stejnak unavená." objevil se ve dveřích táta. Máma přikývla a vyšli jsme ven. Zamířili jsme k limuzíně. Dala jsem mámě, tátovi a Mel pusu. Tommy udělal to stejné, jenomže tátu jen objal.

"Máme vás rádi." řekla máma a nastoupila. Mávali jsme, když vyjížděli. Když odjeli koukla jsem se na Tommy.

"Tak já jdu asi vybalit.." řekla jsem.

"Tess, co kdybych ti pomohl vybalit a ty potom pomůžeš mě? Bude to záběvnější." 

"Jasně." přikývla jsem. Vyskočila jsem mu na záda. "Tak běž." zasmála jsem se a Tommy se ke mě přidal a začal klusat k mé chatce.