Jako každý ráno, lezla z postele, její hnědé vlasy, po lopatky, byly rozcuchané jako obvykle. Spala většinou v bílém pyžamu, které zvýrazňovalo její našedivělou pokožku. Po slepu se vydalado koupelny. Levou rukou hledala hřeben, ale nenašla ho. Zděšeně otevřela svoje modré oči, pohlédla na svojí levou ruku, ale viděla jak její levá ruka není na zápěstí.
„Já toho mamlase zabiju." sedmnácti letá dívka šla po schodech opatrně dolu, do kuchyně, její bratr jako vždy seděl, a jedl svojí snídani
„Tak ty mamlasi, kde mám ruku." na své dvojče, vypadá jako ona, hnědé vlasy a modré oči, bráchu, ukázala ruku bez dlaně.
„Já nevím. Já zase nemám oko." odkryl si patku z levého oka, byla tam černo černá díra bez zeleného oka.
„Tak, děcka pěkný dušičkový den." pozdravil je jejich otec.
„Tati, kde mám ruku a kde má Monty oko?" zeptala se Lena svého otce.
„Zlatíčko víš že já, moment, tobě zase někdo sebral oko?" podivil se.
„Dobré ráno, zombíci." v kuchyni se objevila upírka. Byla to jejichsestřenice. Lena strachem obejmula Montyho.
„Jseš normální, ty krávo bílá? Málem mi vyletěli plíce z těla!" Nadávala Lena na svojí sestřenici Simu, upírku, která má na sobě bílou košili s dlouhým rukávem, černou sukni, a dlouhý černý plášť s límcem, její vlasy jsou černé jako uhel a oči nepřirozeně oranžové.
„Sorry, nečekala sem, že vyletíte z kůže." omluvila se. A hodila podvojčatech dlaň a oko.
„Našla sem to před hlavním dveřmi. Prosté děkuji bude stačit." Sima uvelebila se naproti Montymu, který si dával oko do levého prázdného důlku. Lena si nasadila dlaň na levé zápěstí.
„Díky.To musela být zase Marta." Lena poděkovala sestřenici a odešlase převlíknout. Přemýšlela nad snem co se jí zdál v noci.Nebyl normální, vlastně její sny před dušičkami nebyly nikdynormální. Vždy byly něčím zvláštní, každý rok o někohoblízkého přišla. Předminulý rok to byla matka, minulý rok zasemladší sestra Marta. Z šuplíku jejího šatníku vylít duch,její sestry.
„Jsi normální. Proč jsi mi sebrala ruku?" vyjela Lena na svojísestru Martu. Marta byla menšího vzrůstu, když zemřela bylo jíkolem dvanácti let.
„Promiň, byla sem jako očarovaná. Tohle se mi stalo..." Marta začalapočítat pokolikáté se stalo že někomu z rodiny sebrala nějakýorgán.
„Už po čtvrtý za rok. Na tvoje narozeniny, na moje a Montyho narozeniny a teď." Lena se rychle převlíkla do svého oblečení, tedy do kostýmu.Černo-oranžové potrhané punčochy, černá bohatá sukně, bílá potrhaná košile, vlasy si natupírovala po paměti.
„Jaký sen se ti dneska zdál?" zeptala se Marta, své starší sestry. Natohle jí ale neodpověděla. Přešla do koupelny, vzala žiletku arozřízla si spodní ret. Dneska všechny příšery, z podzemí,mohly na lidskou zemi. Měli na to celý den, ale měli pravidlo,museli se vrátit do půlnoci, a jenom příšery. Ten kdo zůstane vlidském světě bude tam na pospas osudu.
„Odpovíš mi?" Marta od pasu po nohy ve zdi, v zrcadle.
„Neodpovím. Není to tvoje věc. Já sem ti minulý rok říkala. Nechoď se mnou a Montym nahoru, nebudeš litovat. Ne, ty jsi mě stejně neposlechla." Lena si z pokoje vzala košík ve tvaru dýně a šla dolu.
„Leno, vypadáš krutě, s tím rtem to bude hustý. Tak co Marta?"zeptala se Sima.
„Já se mám dobře. Ale Lena mi nechce říct co se letos stane." Marta se objevila na stropě. Stála tam, hlavou dolu, jako netopýr.
