Unspoken - přepis :)

32.kapitola

ZAŘ A PLOPLEŤ SE SE MNOU
Holly a Kami běžely lesem. Holly byla rychlejší, než Kami a musela zastavovat u stromů, věšet se na jejich větve a lapat po dechu, než jí Kami doběhla. Kami běžela tak rychle, jak mohla bez zastavení. Plíce jí pálily a srdce jí bušilo a nemohla přestat myslet na to, co se mohlo stát Angele, ze všech těch věcí, co se jí mohly doopravdy stát, zatímco ona byla zaneprázdněná tím, že podezírala jejího nejlepšího kamaráda z vraždy.Nebyl čas cítit se provinile. Kami běžela, větvičky se jí zadrhávaly o oblečení. Bylo to, jako kdyby jí za šaty tahaly malé dětské ručičky. Před sebou viděla Holly a za ní rozpoznala chýši, kde našla mrtvou lišku.Mezi ní a stavením bylo pár holých větví, temné linky, které rozdělovaly svět před ní, jako kdyby se na něj dívala skrz rozbité sklo, které nevypadlo z rámu. Holly čekala, až jí dožene. Kami jí nemohla vyčítat, že nechtěla jít na to místo plné potencionální hrůzy sama. Připojila se k Holly tak rychle a tiše, jak jenom mohla. Po špičkách se tiše přiblížili ke dveřím chatrče.Jediné zvuky, které se ozývaly, bylo praskání suchých větviček a listí pod jejich nohama a jejich sípavý dech. Kami natáhla ruku a zatlačila do dveří. Místnost byla prázdná, stůl zaprášený a listy pokrývaly tmavou podlahu. Nevypadalo to, že tam byl někdo od té doby, co tam s Jaredem našli kartu od pokoje v penzionu.Angela tam nebyla.Což znamenalo, že neměli nejmenší tušení, kde je.Kami se odvrátila od temné místnosti. Podívala se na Holly a viděla v její tváři stejné zoufalství, které cítila ona."To, co potřebujeme, jsou posily," řekla Kami. Vzpomněla si na svojí hádku s Jaredem a polil jí chlad. Sotva se odvážila ho oslovit. Bylo to, jako kdyby natahovala svoje ruce do temnoty, nejistá, jestli je přijme nebo jestli se k ní otočí zády.Když nechala spadnout svoje zdi a ukázala Jaredovi co se děje, jeho odpověď přišla okamžitě. Podpořil jí, měla jeho absolutní ujištění, že jí pomůže. Ruka -jeho ruka- ve tmě rychle chytila a pevně držela tu její.Pojďte sem, řekl jí Jared v její mysli. Myslíš si, že to dělá někdo z Lynburnů? Je čas zjistit který z nich je vrah."Pojď," řekla Kami Holly. "Jdeme na Aurimere."Probudím rodinu, řekl Jared. Oznámím jim, že čekáme hosty.Jeho myslí probíhaly myšlenky Kami. Z jejího strachu mu vyschlo v krku a jeho hlava vážila tak tunu. Jared nemohl dostat z mysli Kamiiny představy té mrtvé dívky na hřišti, tentokrát s Angelinou hlavou. Kromě toho Kami nechybělo moc do toho, aby začala panikařit.A on jí nehodlal v tomhle stavu nechat.Vyšel ze svého pokoje do chodby s klenutou střechou. Bylo to, jako kdyby každý den procházel kostelem. Jako kdyby se tu každý den měl vyznávat ze svých hříchů. "Mami!" zakřičel. "Teto Lilian! Kdokoliv!"Neozvala se žádná odpověď. Schody dolů bral po třech, pak proběhl kolem dveří knihovny a vběhnul do obýváku. Jeho hlas, volající jeho rodinu, se odrážel od zdí a oken."Jarede, tohle není vhodný čas na to, abys tu pobíhal a pištěl," napomenula ho teta Lilian. Zvedala se od velkého tmavého stolu rychlým elegantním pohybem. "Ve skutečnosti bych byla radši, kdyby ses zdržel pištění úplně.""Zmizela další holka," řekl Jared.Teta Lilian na něj přimhouřila oči. "Dobře. Musíme svolat ostatní. Vsadila bych se o co chceš, že to ten čaroděj hodlá provést v lese. Všichni musíme do lesa.""Kami už pohledala tu chýši, kde jsme našli mrtvou lišku," řekl jí Jared. Teta Lilian na něj zamrkala a Jared obrátil oči v sloup. "Můj zdroj.""Ach," řekla Lilian, když se dala do pohybu. Záplava černé a blonďaté mířila přímo k pokoji jejího syna.Jared běžel za ní. "S Kami jsme o tom mluvili. Myslí si, že ten člověk, který vraždí lidi, je Lynburn. Souhlasím s ní.""To je hloupost," řekla Lilian opovržlivě."Je to tak?" zeptal se Jared. "Taky sis myslela, že je to Lynburn, dokud jsi nezjistila, že mám zdroj."Teta Lilian se k němu obrátila. Jared, který vybíhal po schodech za ní, zůstal stát a její modré oči se tak dostaly do stejné výšky, jako ty jeho. Udělal krok dozadu: jeho máma by nikdy nechtěla, aby k ní byl tak blízko."Jarede, ne," řekla mu. Jared na ní zamrkal, jako kdyby si nebyl jistý, co tím myslí. "Nechtěla jsem tě podezírat."Jared zvednul obočí. "Ale udělalas to.""Mám za tebe zodpovědnost," řekla mu. "Za celé tohle město, ale hlavně za mojí rodinu. Vím, jak jsi vyrostl. Jak tě město pomalu rozežíralo jedem a oba tvoji rodiče tě nenáviděli. Chtěla jsem tě vzít zpátky sem, zpátky do našeho domu. Chtěla jsem všechno ve tvém životě spravit."Jared od ní odvrátil tvář. Byla tak podobná jeho mámě. Ta ale na tváři nikdy neměla tenhle výraz, ne když mluvila s ním. Chtěl jí potěšit stejně tak, jako chtěl potěšit Kami. Chtěl to tak moc, že ho bolelo i na to jenom myslet. Jenom nevěděl, jak to měl udělat. "To je v pohodě," uklidnil jí. "Chápu, proč sis myslela, že jsem to udělal já. Taky bych si nevěřil." Ani Kami mu nevěřila."Už nevěřím, žes to provedl ty," konstatovala Lilian. "A nevěřím ani, že to provedl někdo z naší rodiny."Jared odvrátil pohled od kamenné zdi a znova se podíval na Lilian. "Nebo je to spíš tak, že pořád nechceš nikoho z nich začít podezřívat. Víš o těch nožích?""Rosalind je vzala a vyhodila je, aby mě potrestala za křivdu, kterou si myslela, že jsem na ní spáchala. A možná jsem to nakonec i udělala. Na tom nezáleží.""Záleží," řekl Jared, "protože ona je nevyhodila."Jeho teta se na něj dívala další chvíli a pak se postavila do pozoru jako voják a pokračovala ve své cestě nahoru po schodech. "Uvidíš," řekla Jaredovi. Každé slovo přerušovala ozvěna jejích podpatků na schodech. "Ash-" Zastavila se na prahu jeho pokoje.Ashův pokoj byl čistý. Jareda napadlo, že to bylo až nepřirozené, ale zároveň až moc podobné Ashovi. V časných ranních hodinách vypadal jeho pokoj tak klidně a prázdně, až to bylo děsivé.Tvář Lilian zbledla a její oči vypadaly prázdně a slepě, jako oči nějakého monstra, které žilo celý život v podzemí a teprve teď objevilo hrůzu slunce. Jared k ní přistoupil a vzal jí za loket. Vysmekla se mu a vešla do pokoje svého syna."Nehodlám omdlít. Ani ve snu by mě nenapadlo omdlít. Pro tohle určitě existuje nějaké vysvětlení. Znám svého syna. Nikdy by nikomu neublížil."Teta Lilian se dívala na Jareda, jako kdyby ho vyzývala k tomu, aby promluvil. Nic neřekl. Nevypadala moc přesvědčeně. Místo toho se nenápadně podívala na postel jejího syna. Bylo jisté, že v ní nespal. Pak prošla kolem Jareda, jako kdyby tam nebyl. To přišlo Jaredovi až moc známé."Rosalind," řekla Lilian.Jared na ní zíral. Nečetla mu myšlenky, došlo mu po chvíli. Prostě jenom vyslovila jméno svojí sestry, protože měla problémy a byla si jistá, že jí pomůže.Teta Lilian šla rychle. Už byla v půlce chodby, kdy se jí Jared znovu rozhodl následovat a to navzdory skutečnosti, že hledala jeho mámu. Rosalind si vybrala žít v jiné části domu, než zbytek rodiny. Lilian musela jít nahoru a dolů souborem zadních schodišť kolem špinavých brnění.Jared šel za ní. Viděl, jak světlo na zdi vrhalo černý stín ruky na její blonďaté vlasy. Teta Lilian běžela dál, aniž by si toho všimla."Rosalind?" zakřičela znova, když byla v další chodbě nad galerií s portréty."Ros..." Ne, to nebyla přezdívka. Jen jí její jméno odumřelo na rtech. Dveře do pokoje jeho mámy byly otevřené. Světlo z malého okna v chodbě, naproti místnosti, vrhalo vzory diamantů a tmavých úhlopříčných linek na její prázdnou, zmačkanou postel."Kde je? Kde jsou všichni?" zeptala se teta Lilian a otočila se na Jareda, jako kdyby mohl unést jejího syna i její sestru."Co se děje?" zeptal se strýc Rob, který najednou stál za nimi v chodbě.Jared nemohl odtrhnout oči od hry světla a stínů na posteli její mámy. Hned, jak Kami řekla, že si myslí, že je vrah jeden z Lynburnů, napadla ho jeho máma. Za zdmi, které vystavil, byl strach. A teď si uvědomil, že to nebyl jenom strach. Viděl, jak jeho máma držely ty nože. Nejspíš tohle celé musel vědět celou dobu.Jeho rodiče byli monstra. Ne, celá jeho rodina byli monstra, ale jeho rodiče z nich byli nejhorší. V jejich žilách koloval jenom jed a násilí. Myslel na blesk, který proťal oblohu a na všechnu tu krev na kůži té holky. Když odtrhnul pohled od postele jeho mámy, viděl tetu Lilian, jak stojí u strýčka Roba a ruku má položenou na jeho paži, jako kdyby u něj hledala pomoc. Nikdy dřív neviděl, aby se ho takhle dotýkala.Ale ona se nedívala na strýce Roba, dívala se na něj. "Rosalind je tvoje máma," zamumlala. "Ale ty nejsi vůbec překvapený."Zvuk otevíraných dveří je donutil zpozornět. Když uslyšeli dívčí hlasy, ramena tety Llilian poklesly, když se její naděje vypařila.Jared prošel kolem tety Lilian, která byla ztuhlá zoufalstvím a strýce Roba, který vypadal zmateně a starostlivě. Jared se zastavil na vrcholu schodiště, které vedly ke Kami. Podíval se dozadu na bledou tvář jeho tety, která byla zrcadlem tváře jeho mámy. "Ne," řekl. "Nejsem překvapený."Jaredovi pocity byly v mysli Kami jako maják. Jeho úzkost hořela tak zářivě, že jenom stěží vnímala kamenné ruce a tonoucí ženy na panství. Holly za ní musela běžet po schodech nahoru, a pak do chodby, kde stál Jared se svojí tetou a strýcem.Kami se nepodívala do otevřených dveří a prázdné místnosti. Rozběhla se k Jaredovi, ale on zvednul ruku, aby jí zastavil.Omlouvám se, řekla mu, zatímco se snažila nevnímat jeho odmítavé gesto. Omlouvám se. Není to tvoje chyba. Nic, co kdy tvoji rodiče udělali, není tvoje chyba. Včera večer jsi mi nerozuměl. Musíš mě vyslechnout. Vím, že nejsi jako oni.Jared měl vztyčených tolik zdí, že nemohla říct, co cítí, kromě toho, že maják jeho tísně v její mysli pohltila temnota. A jak to víš?Protože tě znám, řekla Kami. Nikdo tě nezná tolik, jako já.Jared se k ní naklonil, jako kdyby spolu něco četli a ona ho znova nechala nahlédnout do svých myšlenek. Chtěla, aby mohl číst v jejích pocitech. Její srdce bylo skoro jako otevřená knížka.Jared věděl, že se Kami drží trochu zpátky. Něco temného přešlo z něj do ní a rozpilo se to jako kapka inkoustu v tekoucí vodě. I tak se ale snažil nedat na sobě nic znát a usmál se na ní. "Ne," řekl. "Nikdo."Jsi v pohodě?Jsi tady, řekl Jared. Takže jsem v pohodě."Jarede," řekla Kami. "Musíme-""Musíme najít Angie," skočila jí do řeči Holly dřív, než mohla Kami dokončit větu.Kami se podívala na Holly, která ostražitě zírala na Lilian a Roba Lynburnovi. Kami se na ně poprvé skutečně podívala. Rob stál u jeho ženy. Lilian měla bledou tvář a široké chladné oči. Byli to čarodějové, čarodějové které Kami neznala a nevěděla, jestli jim může věřit."V lese," řekla najednou Lilian."Cože?" zeptal se Jared.Kami si uvědomila, že i když se jí nedotýkal, jeho tělo se naklánělo k tomu jejímu, jako kdyby se stavil na stranu mezi ní a Holly. Podívala se na další Lynburny a na tváři Lilian viděla pochopení. Její oči se změnily na temná jezera. Kami mohla říct, že se jí nelíbilo vidět jednoho z jejích drahých Lynburnů na straně ubohých smrtelníků."Nedělej, že nevíš," řekla Lilian tiše. "Máš v žilách stejnou krev, jako my. Táhle nás to na tu samou stranu. Nenamáhej se předstírat, že tě les nepřitahuje. Jestli má Rosalind tu holku, jsou tam.""Jestli je s ní Ash," řekl jí Rob a svojí velkou rukou sevřel její hubené rameno, "bude to v pořádku, Lilian."Lilian silně přikývla a podívala se z okna do lesa.Kami se podívala na Holly, která vzdorovitě zírala na čaroděje a třásla se dychtivostí odtud co nejdřív zmizet. "Nebude vám vadit, když přestaneme mluvit o Ashovi?" zeptala se Holly. "A začneme přemýšlet o osobě, která by mohla být v nebezpečí? Vypadá to, že je každému Lynburnovi Angela ukradená. Nebo je to tím, že se nestaráte o nikoho, jenom sami o sebe?""Na tohle není čas!" zakřičela Kami. Všichni se na ní podívali a ona zvedla bradu. "Jsou v lese?" zeptala se. "Jdeme. Je nás tu pět. Čtyři z nás dokážou kouzlit a dva si dokážou navzájem číst myšlenky. Můžeme se rozdělit. Pokud moje skupina najde Angelu, řeknu to Jaredovi a jestli se to podaří druhé skupině, Jared mě o tom informuje."Jaredem prošla vlna protestu, když navrhla jejich rozdělení, ale věděl, že už byla rozhodnutá a navíc mu to dávalo smysl. Cítila, že jenom tu myšlenku nenáviděl, ale i tak kývnul hlavou."Všichni byste tu měli zůstat. S Robem se o to postaráme," řekla Lilian. "Jste jenom děti. Jared nikdy nedělal obřad jezer a to znamená, že nemá magii, kterou potřebujeme. Nebude schopný postavit se Rosalind." Řekla jméno svojí sestry tak důrazně, jako kdyby se bála, že to ani ona nebude schopná zvládnout."Jared má svůj zdroj," připomněl Rob svojí ženě. "Budou schopní postavit se Rosalind. Můžeme je potřebovat."Kami nečekala, že se bude Lilian hádat. "Pak je to jasné. Jared a další kouzelník by měl jít s Holly a jeden kouzelník se připojí ke mně.""Běž s ní, strýčku Robe."Kami vzhlédla, když uslyšela napjatý zvuk Jaredova hlasu. Podívala se mu do očí a zašeptala: "Postarej se o Holly.""Nezáleží mi na nějaké ochraně!" zakřičela Holly. Slzy spolu se vztekem rozzářily její oči. "Záleží mi jenom na Angele."Kami se od nich otočila pryč a zamířila ke schodům a pak dolů k lesu. Slyšela, jak za ní vyšli Jared a Holly. Slyšela, jak se šepot Lilian odrážel od zdí panství: "Možná už je pro záchranu Angely moc pozdě."