Best Win of All [Larry]

Chapter 31

Seděl jsem na úplném kraji naší lavice, co nejblíže východu a už si ani nevšímal toho šepotu, co se nesl jak za mnou, tak vedle mě. Bylo mi to jedno. To, že to věděli, už nemělo stejně žádný smysl. My s Harrym už pár netvořili. Možná jsme se slovně ještě nerozešli, ale musel to pochopit. Nevím, co přesně stálo v tom článku a kdo si tam zase co přismyslel, ale nepídil jsem se po tom. Harry mě varoval, že takové články nemám raději číst a já se rozhodl jeho radu v tomto případě poslechnout.

A to, že si šuškali o mé orientaci? No a co. Jestli jsem byl gay nebo bisexuál, nic jim do toho nebylo. Pokud bych někdy v budoucnu začal chodit s jiným partnerem, určitě bych nezvládl to dlouho utajovat a musel bych s tím na veřejnost. Tak proč to neudělat rovnou, že? Gay v osmnácti nebo gay v pětatřiceti... pořád bych byl gay. Jen svět by se o tom dozvěděl později.

Bylo vlastně dobře, že to prasklo. Ještě včera bych si to možná nemyslel, protože všechno v mém životě by bylo ideální a já bych tak mohl mít větší obavy ze svého dnešního výkonu, ale po tom co jsem včera viděl, nic ideální nebylo. A já měl celkem jiné starosti sám se sebou a svým vnitřním bojem, než abych řešil nějakou soutěž nebo ten tlak okolí, co si o mě neustále dokola něco šuškal.

A taky jsem měl obavy o toho, s prominutím, vola.

Bylo mi více než jasné, že se s jeho ex nemůžu rovnat. Nemohl jsem mu dát nic víc, než už měl. Vlastně... mohl jsem mu dát méně, než byl zvyklý dostávat. Na jednu stranu bych řekl, že to byla výhoda, když jsem pomyslel na tu bolest, kterou mu jeho bývalý způsoboval, ale na druhou stranu – a ta strana byla bohužel silnější – jsem mu nedokázal dát tolik uspokojení, co to držkaté prase.

Každou svou buňkou jsem mu dával znát, že na to nejsem připravený, že se toho bojím, možná se toho dokonce i štítím, a tak jsem se nemohl divit, když Harry raději sáhnul po trochu hrubosti, ale maximálnímu požitku. Vlastně se k sobě docela hodili, když jsem o tom tak přemýšlel zpětně. Harry byl na sex zvyklý. Nemohl jsem doufat, že si ho bude odpírat jenom kvůli takovému ušmudlanému děcku, jakým jsem byl já. To prostě postrádalo logiku.

Samozřejmě jsem znal i jeho druhou stránku. Tu, jež milovala romantiku. Ale od toho jsem tu byl já. Užil si svůj románek s někým, kdo mu na ty jeho přehnaně romantická gesta dělal užaslé pohledy a povzdechy, když jeho přítel na to moc nebyl, ale nejspíš už se toho taky přesytil, a bylo na čase se zase vrátit k šukání a nadávkám.

Jakmile jsem o tom tak přemýšlel, dostal jsem vlastně trochu strach. Strach, že to byl celou dobu jen jejich plán. Že to takhle prováděli už víckrát. Vyhlédnutí oběti – kterou jsem byl v tomhle případě já -, hra na city, bolestivý rozchod, sladké řečičky, svíčičky, romantika... a pak hurá zase zpátky k sobě.

V mé hlavě se to teď jevilo jako to nejpravděpodobnější řešení. Oba se vzájemně potřebovali a byli si dobrými protiklady, jen si nedokázali být vyhovovujícími partnery naprosto ve všem, a tak si mohli usmlouvat tohle to malé divadélko jednou ročně. Timothy se potřeboval věnovat své bisexuální stránce a Harry zase té romantické. Bylo to přímo do očí bijící a já si toho nevšiml.

Složil jsem si hlavu do dlaní a zhluboka si povzdechl. Snažil jsem se ty myšlenky zahnat pryč s tím, že by to bylo naprosto absurdní, ale jedna má část tomu věřila a neráčila se ubrat alespoň do pozadí mé mysli, když jsem si ji přál vytěsnit. Prostě tam byla. Ruku v ruce s tou, která si o něj dělala částečně starost. S každým dalším vystoupením větší a větší. Měl tu už být, sedět tady s námi nebo alespoň postávat v uličce, kterou jsem měl na dosah ruky, ale on pořád nikde.