Útěk s Bradley Simpson

Neznámá místnost

Gabča  Pov

Vzbudím se na zemi v neznámé místnost s bolestí hlavy. vedle mě spí mamka a taťka, řekla jsem si, že je vzbudím kde jsem. Bouchám do nich, štípu, ale marně, ani se nepohli. Posadím se a vedle mě leží stovky spících lidí. všimnu si šedých kovových dveří bez kliky. Otočím se zpátky na mamču a zkusím jí probudit snad se tentokrát vzbudí, ale zase nic zase se ani nepohla. Tak tam sedím jak hromádka neštěstí, přemýšlím co se v noci stalo a jak jsem se tady ocitla. Najednou slyším klíč tak si lehnu a pozoruji jak se otevírají dveře. Vyšel z nich neznámý člověk a začne kolem nás chodit a pozorovat nás, jak se přibližoval zavřela jsem oči a dělala, že taky spím. Asi deset minut tak chodil a prohlížel nás a jak každého pozorně sledoval tak jsem měla namále abych se nezačla smát i když mi dosmíchu nebylo. Dveře se zavřeli a já si sedla a podívala se jestli se náhodou někdo nevzbudil, zase nikdo. Lehla jsem si a pozorovala mamku a taťku tisíckrát jsem se je snažila vzbudit, ale pokaždé to bylo zbytečné za tu dobu co jsem vzhůru se nepohli totiž se nikdo nepohl, aspoň jsem to nezaregistrovala. Už mě nebavilo ležet tak jsem si sedla a vidím sedět na druhé straně místnosti kluka. Chvíli se na něho dívám co dělá jen tam seděl a nehýbal se jako by byl v šoku. Byla jsem připravena si když tak lehnout kdyby to byl nějaký fígl. Po chvíli jsem dostala odvahu a zavolala na něho.

Brad Pov

Vzbudilo mě prásknutí dveří tak jsem si myslel, že to byl třeba bráška, že mě šel zkontrolovat. Nemohl jsem usnout tak jsem otevřel oči. Vedle mě leželi neznámí dva chlápci. Zkoušel jsem je vzbudit, ale byli jak mrtví, ale mrtví nebyli nebo se jim hrudník zvedal. Tak jsem si řekl:,, ty si určitě byl na nějaké párty a pořádně si to přehnal běž domů ať tě nehledají jak minule." Nejvíc mě vyděsilo, že vedle mě leželi dva chlápci a né dvě holky. Tak jsem si sedl a vidím víc jak sto spících lidí. Sedím přemýšlím co jsem dělal, ale nic. Nemohu si vzpomenout. Z dálky slyším:,,SSS!" Otočím se a tam sedí krásná dívka. Vstanu a jdu za ní. Dívá se na mě jako bych spadl z Marsu. Zeptal jsem se jí: ,,Jak se jmenuješ?" odpověděla rychle: Gabrielle Heclová . A ty se jmenuješ jak?" Řekl jsem Bradley Simpson. Zeptal jsem se na druhou otázku:,, Co tu vlastně děláme?" Gabrielle mi řekla, že ona taky neví, že nás chodí kontrolovat, a že nemůže nikoho vzbudit. Taky jsem řekl, že jsem nemohl vzbudit dva pány co vedle mě leželi. Řekla mi, že vedle ní leží její rodiče, a že se o ně bojí. Uklidnil jsem ji. Chvíli jsme si povídali a z rázu se otevřeli dveře, nestihly jsme si lehnout a viděl nás pán v uniformě. Utíkal k nám chytil nás a svolal poplach. Přiběhlo asi pět chlápků co nás chytli do náruče snažili jsme se vyvlíknout, ale nešlo to, drželi nás opravdu pevně hodili nas do.............

.

.

.

.

Ahojte tohle je má první knížka tak doufám, že se líbila.