Never again [EDITUJE SE]

26. část - Trpké zklamání

Monsters are real, ghosts are real too. They live inside us and sometimes, they win...

Jakmile malý Matthew usnul, Jessica popadla dvě velké cestovní tašky a začala do nich skládat oblečení. Bylo teprve něco po 5. hodině večer, ale ona musela všechno připravit. Podle ticha usoudila, že Jack se ještě nevrátil. V rychlosti vykoukla z okna, auto na zahradě nestálo. Dívka neztrácela čas, oblečení poskládala do úhledných komínků, které po částech vkládala do tašek, aby šetřila místem. Pobíhala ze svého pokoje do pokoje Mattyho a balila věci i pro něj. Hygiena, kosmetika, oblečení, náhradní boty, věci do školy i Mattyho dva nejoblíbebenější plyšáci.
A teď to nejdůležitější - jídlo a peníze. Jessica otevřela první šuplík ve stole pomocí malého klíčku a vyndala z něj všechen obsah. Několik stravenek a peníze, které jim vystačí tak na měsíc. Jenže teď to těžší - jídlo. Jessica tiše sešla schody a nakoukla do obýváku. Matka seděla schoulená v křesle a spala. Hnědovlasá dívka rychle přeběhla do kuchyně a do provizorní igelitové tašky nandala všechno jídlo, které našla a to včetně ovoce, různých sušenek, jídla zamraženého v krabičkách a v neposlední řadě také několik sladkostí pro Mattyho. Nepozorovaně se vytratila zpátky nahoru do pokoje a všechno zabalila. 
Když se podívala na hodiny, svítilo na nich červenými číslicemi 22:00. Matka už dávno odjela do práce, ani se nerozloučila. Jessica se posadila na postel vedle spícího blonďatého klučiny a prsty mu přejela po tvářičce. "Matty, vstávej, je čas," zašeptala mu a usmála se, když se klukova víčka zachvěla. Za chvíli už na ni koukala rozespalá modrá očka a jejich majitel se posadil, aby si je mohl protřít. "Tady, oblíkni si tuhle mikinu a tuhle čepici. Botičky máš u postele, ano?" dala mu instrukce a políbila ho na čelo. Malý klouček jen přikývl a unaveně zívl, načež se začal oblíkat tak, jak mu sestra přikázala.
Jessica mezitím snesla tašky dolů a v kuchyni udělala rychlé vafle, aby její malý bráška neměl po cestě hlad. Zrovna dodělávala poslední, když se ozvalo ťapkání ze schodů a pár vteřin na to do kuchyně strčil hlavu.
"Mňam!" vykřikl a s malým tygříkem v ruce už běžel ke své sestře, která mu s úsměvem podala talíř s vaflemi. Klučina se do nich zakousl a spořádal všechny dřív, než by řekla švec. Jessica následovala jeho příkladu a brzy po vaflích nezbyl ani drobeček. Nádobí uklidila do myčky a s úsměvem popohnala malého kluka ke vstupním dveřím, aby se obul a vzal si bundičku. Pro jistotu vykoukla kukátkem, aby se ujistila, že venku nikdo není, vzala tašky a vyšla ven. V závěsu za ním i Matthew. Pečlivě zamkla, klíče strčila do kapsy a chvátala k taxíku, který na ně čekal před domem. 
"Tak slečno, kam to bude?" zeptal se řidič s širokým úsměvem, když se oba usadili na zadní sedadla. Jessica malého kloučka i sebe důkladně připoutala. 
"Tady prosím," podala řidiči lísteček s adresou a on s kývnutím sešlápl plyn. Vyhovovalo jí, že se zbytečně neptal, kam tak pozdě v noci jedou.
Po pár minutách řidič zastavil na místě určení a pohlédl na své zákazníky do zpětného zrcátka: "Počkám tu na vás, pak budeme pokračovat."
Jessica kývla, otevřela dveře, vzala Matthewa do náruče a po kamenné cestičce se vydala k tmavě zelenému domu. Zastavila se u jeho dveří a na chvíli zaváhala, než stiskla zvonek. Ozval se cinkavý zvuk, ale to bylo všechno. Pár minut počkala, načež tlačítko zmáčkla znovu, tentokrát byla úspěšná. Dveře se otevřely a v nich stál Andrew ve vytahaných teplácích a černém tričku s nápisem: 'Jsem nevhodný typ '. Jessica se musela mimoděk pousmát a své oči zvedla k rozcuchanému chlapci, kterému dvoudenní strniště dělalo tvář mnohem starší než normálně. Zatvářil se překvapeně, že ji vidí. 
"Na nic se prosím neptej, jen jsem ti přišla říct, že tohle je naše nová adresa," vyhrkla a roztřesenou rukou mu podávala kousek papírku. Andrew ho od ní převzal se zdviženým obočím, ale mlčel. Dívka si oddechla a přitiskla k sobě blonďatého kluka, který se jí zavrtěl v náruči. 
"Doufám, že neděláš žádnou hloupost," zamrmlal jen a v oříškových očích se mu zaleskl smutek. Jessica k němu přistoupila a pohladila ho po tváři, na které ji polechtalo jeho strniště. Andrew jen přivřel oči a povzdechl si: "Nemůžeš mi alespoň naznačit-"
"Andy? Kdo to je?" ozvalo se za ním a v Jessičině zorném poli se objevila hnědovlasá dívka s tmavýma, hnědýma očima jen v tričku a kalhotkách.
"Feye," vydechla překvapeně Jessica a přimhouřila oči. Těkala pohledem z jednoho na druhého a zbledla, když si všimla Andrewovových červených lící. Zavrtěla hlavou a začala couvat. "Já... omlouvám se, nechtěla jsem vás rušit. Užijte si večer," řekla rychle a otočila se k nim zády.

"Ne, počkej, Jess! Není to tak, jak to vypadá!"
Ona už ho ale neslyšela. Seběhla schody a rozběhla se k taxíku, do kterého nastoupila a on se v tu chvíli rozjel. Andrew jen zmatěn sledoval mizející světla auta. Zaraženě sklonil hlavu k papírku, na kterém stálo úhledným písmem: 'Downtonova ulice, dům č. 32, Snow Valley '
Feye mu položila dlaň na lopatku a chystala se něco říct, ale Andrew ji gestem ruky umlčel a s hlasitým bouchnutím zavřel dveře. "Už jsi řekla dost," procedil vztekle skrz zuby a zmizel se svém pokoji, jehož dveře se zavřely dříve, než do nich Feye mohla vstoupit.