Bronx

3. kapitola

Vzbudila jsem se okolo sedmé večer. Rychlostí blesku jsem vyletěla z postele a běžela po schodech dolů.

,,Už je ti líp?" zeptal se mě starostlivě taťka. Jenom jsem přikývla a šla si sednout ke stolu, jelikož byla už večeře. Mamka si už taky sedla, usmála se na mě a pustila se do jídla, jenže já jsem neměla hlad.

,,Já už nebudu," vstala jsem a šla dát nádobí do myčky.

,,Vždyť ses toho ani nedotkla," podívala se na mě mamka.

,,Já vím, ale přece mi není ještě moc dobře," s tímhle jsem odešla do obyváku a lehla si na gauč. Pořád mi v hlavě vrtala jedna otázka na kterou znám sice odpověď, ale nikdy nevíš. Po chvíli došli do obyváku i rodiče. Zkrátka mi to nedalo a já se musela zeptat.

,,Ehm...Vím, že s tím nebudete souhlasit, ale...," hledala jsem nějaká správná slova, ale žádná se nemohla dostavit. ,,Chtěla bych jet za tetou a ostatními do New Yorku!" vyhrkla jsem to na ně, prostě jsem to chtěla mít za sebou. Rodiče se na mě chvíli šokovaně dívali a potom svoje pohledy zmírnili.

,,Ještě než něco řeknete, chci vám k tomu něco říct já. Strašně moc bych si přála se setkat s mojí pravou rodinou a dozvědět se něco víc. Navíc je mi 21 let, jsem už dospělá," doufala jsem, že mi to dovolí. Moc jsem tam chtěla jet, moc.

,,Monique, nevím, jestli je to dobrý nápad," poškrábal se táta na zátylku.

,,New York je obrovské město. Sama víš, že tam tvůj otec měl problémy. Nechci, aby si tam jela a ještě k tomu sama," mračila se na mě. Určitě z toho nebyla nadšená.

,,Mami prosím, je to pro mě moc důležité a nejela bych sama. Mohli byste jet se mnou," nevěděla jsem, jak je mám přinutit, aby mi to povolili, a tak už zkouším všechno.

,,Ale mi máme práci a ty taky," nedala se mamka.

,,O mou práci se nestarejte. Mohla by za mě zaskočit Peyton, stejně si chce něco vydělat. A vy byste si mohli dát pár dní volno," pořád jsem to nevzdávala. Jsem prostě typ holky, která když něco chce, tak si jde za tím a udělá pro to cokoliv dokud se jí to nesplní.

,,Není to ale tak jednoduché jak se zdá. Teta ani o tom neví, nemáme zaplacenou letenku, nemáme to ani v práci vyřízené," přidal se do naší konverzace taťka. Tak moc si přeji, aby mi to povolili. ,,Dobře, dobře, nějak to vyřídíme," povzdychl si. Hnedka jak jsem to uslyšela, tak jsem se mu vrhla kolem krku a potom jsem obejmula i mamku.

,,Ale nic ti neslibujeme," podotkla a usmála se na mě.

,,Děkuju vám, moc vám děkuju," vypískla jsem radostí. Byla jsem šťastná, už aby to bylo. ,,A...zavolala by si tetě?" zeptala jsem se jí.

,,Už je pozdě, probereme to zítra dobře? Teď si jdi už lehnout," popoháněla mě mamka. Dala jsem každému pusu na dobrou noc a šla spát. Chtěla jsem si ještě dopřát aspoň sprchu. Vlezla jsem do ní a nechala horké kapičky stékat po těle. Po zhruba čtvrt hodině jsem z ní vylezla, oblékla jsem si mé, jak já tomu říkám "irské pyžamo" a šla si udělat hygienu. Vyčistila jsem si zuby, rozčesala si vlasy a skočila do postele. Už jsem se nemohla dočkat až mě pohltí říše snů.

*O týden později*

Tak a je to tady. Dneska letíme do New Yorku. Přes nějaké menší komplikace se nám to podařilo. Mí rodiče poletí se mnou, ale zůstanou tam jenom pár dní. Za to já tam budu zhruba týden, ale nebyla bych to já, kdybych si tu dovolenku neprodloužila. Popadla jsem můj obrovský kufr a tašku a běžela rychle po schodech dolů. No, běžela...spíš jsem se snažila se nepřizabít. Divila jsem se, že ten můj kufr vůbec ještě žije. Taťka jenom posměšně zakroutil hlavou a vzal si ho ode mě. Já jsem se začala obouvat a na sebe jsem si dala svetřík. Na letište nás odveze strejda, protože jsme nechtěli nechávat auto na parkovišti. Všichni už seděli v autě, takže se čekalo jenom na mě. Sedla jsem si do auta a připoutala se.

,,Můžeme?" otočil se na mě ze předního sedadla strejda a usmál se.

,,Můžeme," přikývla jsem a snažila se o úsměv, ale znikl z to spíš úšklebek. Na mou odpověď nastartoval jeho nové auto a rozjel se. Každým kilometrem, spíš metrem, jsem byla čím dál víc nervózní, protože jsme se  neskutečně rychle přibližovali k cíli a to je USA. Cesta trvá zhruba hodinu, a tak jsem si dala so uší sluchátka a zapla mp4. Zrovna mi tam začala hrát písnička Love Myself. Miluju ji!!! Je to tak chytlavá a přímo božská písnička. Nechala jsem se unášet tou krásnou melodií a zpoza okna sledovala míhající se krajinu. Cesta utekla rychle. Vystoupila jsem z auta a vzala si tašku.

,,Tak na sebe dávejte pozor, hlavně ty Monique," zvedl ukazováček a přísně se na mě podíval.

,,Neboj se. Za chvíli mě tu máš zas," zasmála jsem se a obejmula jsem strejdu. Ještě se s nín rozloučili rodiče a potom jsme se vydali do hali. Šli jsme ještě do bufetu, kde jsme si sedli a dali si něco k pití. Po chvíli ohlašovali náš let. Prošli jsme všemi těmi nudnými prohlídkami a pak už hurá do letadla. To byla ironie, protože já a letadla to nejde dohromady. Nastoupili jsme do něho, sedla jsem si k okýnku a dívala se na ten zmatek venku.

,,Nechceš podat nějaký časopis?" podívala se na mě mamka. Jen jsem něco zamrmlala ve znamení, že nechci a víc se zabořila do sedadla.

,,Máš strach?" podívala se na mě starostlivě mamka a pohladila mě po rameni.

,,Jo, mám! Nenávidím ty hnusné, obrovské, létající potvory," povzdychla jsem si.

,,To zrovna teď nemyslím. Myslím, jestli nemáš strach se seznamováním s tvou rodinou? To není letadlo, co ti nahání husí kůži," měla pravdu, ale já se toho pocitu, že mě nebudou mít rádi, nemůžu zbavit.

,,Mami, co mám dělat? Vypadalo to jako dobrý nápad, ale teď? Oh bože, ten tlak na mě jde ze všech stran a já už to prostě nevydržím! Byl to dost špatný nápad," prohrábla jsem si vlasy a chytila se za hlavu.

,,Vždycky jsem nad tebou nevěřícně kroutila hlavou, jak si jdeš za svým cílem, který si poctivě vybojuješ. Pamatuješ si, když jsi byla ve třetí třídě a tvému spolužákovi začal jeden starší kluk nadávat a ty jsi se před něho postavila a bránila ho dokud neodešel? Měla jsi sebevědomí na rozdávání a moc jsem si přála, aby si mi kousek dala. Kde je ta holčička, která si jde za svým," usmála se na mě s otázkou v očích.

,,Nemám zdání, ale hodlám ji najít," sjela jsem pohledem na mé prsty, které se nejspíš chtěly do sebe zaplést. Proto mou mamku tak miluju. Vždy mi řekne, co potřebuji slyšet a pomůže mi. S radostí jsem ji obejmula a děkovně se usmála.

,,Podívej se na tatínka, ten to neřeší," zasmála se a při pohledu na mého spícího taťku, jsem se musela zasmát. Hned mi bylo líp.
,,Prosíme cestující, aby se připoutali. Za chvíli odlétáme," promluvila do mikrofonu letuška a mi tak učinili.

Dneska jsme psali test z matiky -_- Vyjadřovat se k tomu radši nebudu :'D Snažila jsem si vážně najít čas na sdílení téhle kapitoli, ale nebyl vůbec čas. Tuto kapitolu jsem měla napsanou už dávno, ale.... :( :D

Jinak tahle kapitola je celkem o ničem, ale to jinak ani udělat nešlo. Každopádně se blížíme do centru dění...USA ^_^ Už se nemůžu dočkaaaaat *-*

Tak u nové kapitoli!
Love ya <3

Gabulihoran