Domov za mořem

3.

Před bazénem postávala štíhlá blondýnka s růžovými pramínky, které momentálně vypadávaly z vyčesaného culíku. Oblečení k sobě pěkně ladilo, světlý kabátek a dokonale padnoucí černé jeany vypadaly jako ušité na míru. Dívka se otočila směrem ke mně, sundala si sluneční brýle, které v tuto roční dobu mohly být maximálně módním doplňkem a přivítala mě ironickým úšklebkem.

"Snad poprvé jdeš později než já. Důvod, honey?" použila sladkou přezdívku, nad kterou jsem jen protočila oči a zastavila pár kroků před ní.

"Sam," to bylo jediné slovo, které jsem ze sebe udýchaně dostala, ale očividně bohatě stačilo k tomu, aby si to Amanda překroutila.

Vědoucně se ušklíbla a povytáhla jedno obočí. "No co, kdyby po mě jel takový fešák, taky se neudržím a-"

"Mandyyy!" protáhla jsem naštvaně a ignorovala jsem její nakažlivý smích i onu skutečnost, že mi začaly cukat koutky. "Je to idiot a ty to víš," obvinila jsem jí s výhružně zdviženým prstem.

Znovu se zasmála, přátelsky mi položila ruku kolem ramen a pomalu mě vedla k vchodu do bazénu. "To sice je. Ale čistě opticky by jste byli skvělý pár. Nehledě na to, že by tě vytáhl trochu do záře reflektorů. Tvému sebevědomí by to určitě neublížilo."

"Mandy. Nikdy nebudu s někým koho nemiluju. Proč tak ztrácet čas?" povzdechla jsem si, když mi Amanda skočila do řeči a konec věty recitovala se mnou. Dobře, asi ji používám hodně často, když si ji pamatuje i Mandy.

"Měla by si sis konečně uvědomit," začala s notnou dávkou trpělivosti, "...že taková láska jakou ty vyžaduješ je jen v knihách."

Jen v knihách... Amanda měla asi pravdu. Do knih kde se tyto lásky vyskytují jsem byla zažraná a věděla jsem o nich vše. Ale když jsem se nad tím teď zamyslela nikoho kdo by takovou lásku prožil jsem neznala. Například mí rodiče.

Máma a táta se poznali tady v Londýně. Táta byl na praxi v jedné z místních nemocnic a máma si zlomila ten den nohu na náledí. Ano, poznali se v zimě, krátce před Vánoci. Táta vždy říkal, že máma byla nejlepším vánočním dárkem, jaký kdy mohl dostat.

Dobře, zní to jak z knihy, ale jen potud. Ti dva si totiž ze začátku vůbec nerozuměli. Podle mamky byl táta idiot, co jí zakázal cestovat, takže nemohla na Vánoce k rodičům a podle táty byla máma povýšená, chladná Angličanka, co nerespektuje jeho nařízení. Což byla, protože se na zákazy vykašlala a na ty Vánoce k rodičům jela.

Táta vždycky přiznává, že nebýt její tvrdohlavosti, nezamilovali by se, protože už by na sebe zřejmě nikdy nenarazili. Takto se ale máma znovu objevila v nemocnici a táta jí pořádně vynadal. Jak se zrovna oni dva mohli vzít, to mi bylo záhadou.

"Ann, posloucháš mě vůbec?" drcla do mě přátelsky Amanda a podle jejího výrazu jsem usoudila, že už mi delší dobu něco vypráví. Tváře mi trochu zrudly. "Uhm...ne, promiň, co jsi říkala?"

Protočila oči a zopakovala to, co tady nejspíš celou dobu popisovala. "Viděla jsem v televizi dokument-" "Počkej! Ty ses dívala na dokument?!" skočila jsem jí překvapeně do řeči a následně jsem se smíchem odskakovala z dosahu její ruky.

"Jo! A nech mě laskavě domluvit," čertila se. "Byl o českých slavnostech a zvycích a jedna ženská tam mluvila tou tvojí hatmatilkou. Naštěstí k tomu dávali titulky, protože-"

"Máš na mysli češtinu?" ozvala jsem se a náhlým zájmem a plně jsem se soustředila na Amandu. Bylo k podivu, že o tom začala právě ona. Nikdy mé nadšení moc nechápala, což jsem sváděla na skutečnost, že v Čechách nikdy nebyla. Protože kdyby ano, musela by uznat jak krásná je to země. Jara plná svěžího vzduchu, nového života a slunných chvil, léta s vysokými teplotami, mačkanicemi u jezer a přehrad, podzimy vymalované všemi barvami, občas podkreslené neprostupnými mlhami a nebo depresivním deštěm, který byl ve výsledku dost podobný tomu Londýnskému a nakonec zimy. Zimy zasypané kouzelným sněhem a naplněné tajemným tichem.

Ostré světlo, odrážející se od bílé peřiny, mě bolestivě bodalo do očí. Přivřela jsem je tedy, ale zvědavost v mém nitru nesouhlasně pokřikovala. Toužila jsem si to všechno pořádně prohlédnout, celou tu nádheru.

Pár rychlých pohybů víčky a bolest ustoupila. Nicméně oči, které teď hltaly okolní krajinu, ronily slanou tekutinu, aby alespoň trochu zmírnila pronikavost světla. Skrze slzy bylo okolí lehce rozostřené, i tak jsem ale zatajila dech a nevědomky roztáhla rty do překvapeného úsměvu.

Ve středu zasněženého dvorku stál sněhulák. Tedy, já netušila že se tomu tak říká, ale jeho autor mi vše vysvětlil. I to proč má ono prapodivné sněhové stvoření místo nosu mrkev a oči jako dva uhlíky.

"Dědo, dědo, naučíš mě to?!" pokřikovala jsem skákajíc po celém dvoře. V uších mi zněl dědův smích a před očima se mi promítal obraz obrovského sněhuláka, kterého jistě brzy postavím.

Do nosu mě udeřil pach chlóru, který mě zároveň vrátil do přítomnosti a zabránil riziku, že vrazím do zavírajících se dveří. A to na poslední chvíli.

Mandy pokroutila hlavou. "Chováš se dnes divně. Jindy by jsi skákala nadšením, že se o tu tvou hatmatilku-"

"Češtinu," opravila jsem jí automaticky a stále lehce duchem nepřítomná.

"Še-šeš...no, přesně tu. Že se o to zajímám a dnes mi neodpovíš ani na otázku," brblala si pod vousy a z tašky lovila hluboko pohřbený čip.

Napodobila jsem jí. "Promiň, dnes jsem trochu mimo. Co jsi chtěla vědět?"

Trochu mimo. Nepovídej Anno.

"Co je k čertu vanoška? Ti blbci v televizi to nepřeložili. Ale vypadalo to dost lákavě," opět se projevila Mandina láska k jídlu, protože zasněně popisovala vzhled tajemné pochutiny a na čip rázem zapomněla. O to víc mě škodolibě potěšilo, že jí hluboce zklamu.

"Jsou v tom hrozinky, Mandy. A je to vánočka. Babička ji peče každý rok. Ale můžeš ochutnat," zamrkala jsem na ni zlomyslně a v duchu se smála jejímu znechucenému výrazu.

"Myslím, že mě přešla chuť..."

Zasmála jsem se, ale uvnitř mi tak veselo nebylo. Kdoví jestli letos tu sladkou dobrotu ochutnám. Díky prázdninám v Londýně jsem měla doslova buchtový absťák a nebyla jsem si jistá, jestli moje tělo unese další nedostatek závislosti.

"Tak jdeme do vody, ne?"

----------------------
Konečně další kapitolka. ^^
Tak už to začíná... Anně chybí druhý domov. :D A jak se tam dostane? :)

Máte rádi vánočku? Já moc. :D S rozinkami a mandlemi... <3

Jen doufám, že z Anglánů nedělám moc blbce, ale... Za ten jejich prokletý jazyk si to zaslouží! :D

Děkuju za vaši podporu i názory. :)

Tessie