Začla mi naskakovat husí kůže a už si pomalu uvědomuju, že si něco vůbec uvědomuju. Slyším mého nejlepšího kamaráda Jonáše, jak beznadějně křičí: "Thei, vzbuď se!" a opakuje to pořád dokola. Až otevřu oči, jeho barva hlasu se změní, ale neustále křičí to samé, jako zaseklý gramofon. Škubnu sebou a praštím se hlavou do lavice.
"Au" zakleju a ostatní pomáhají Jonášovi mě zvednout, i když bych neřekla, že jsem nějaká velká váha.
Jsem zmatená a ptám se všech okolo, co se stalo, ale nikdo mi nestihne odpovědět, jelikož se přes celou třídu rozlehne hlas naší češtinářky. Vidím, jak ke mně běží (to je snad poprvé, kdy ji vidím běžet a taky nadskakovat její povislé poprsí) a ustaraně povídá: "Slečno Ballová, odvedu Vás na marodku a zavolám Vašim rodičům."
Já radši jen přikyvuju.
Dorazíme na marodku a hned, jak si sednu, mi zapípá mobil. Omluvím se učitelce, která na mě hodila ne zrovna příjemný pohled, ale mobil přesto vytáhnu.
Jonáš: 15:00, naše místo. Ne, že zas přijdeš pozdě, jak je u tebe zvykem :D
Nechám mu zobrazeno, což je další můj zlozvyk. Ale aspoň ví, že jsem si to přečetla.
Odpoledne:
Pomalu se táhnu sídlištěm k hřisti vedle školky, kouknu na čas - 15:01.
Přidám do kroku, až uvidím Jondu, rozběhnu se a obejmu ho.
Vyhrne si rukáv mikiny a koukne na hodinky.
"15:02, jak nečekané." zasměje se.
Když se ale koukne na mě, jeho úsměv poklesne.
"Asi chceš slyšet, co se dneska stalo."
"No, to bych ráda."
Posadíme se každý na svou houpačku a když Jonáš začne, nastražím uši.
"Začla ses třepat a Honza se uchechtl, takže se všichni začli smát. Jenže potom jsi pustila propisku, kterou jsi držela v ruce a sunula se dolů na zem. Snažil jsem se tě chytit, ale marně. Oběhl jsem lavice a všichni se přiběhli podívat. Pak jsme se tě asi 10 minut snažili vzbudit. Záchranku nikdo nevolal, protože jsi dýchala. Denča už ale vyťukávala číslo, když ses najednou probrala. "
Koukala jsem nehybně na pískoviště a přemýšlela nad tím, když mé zamyšlení Jonáš přerušil.
"Stalo se ti to už někdy?"
Já ale začala úplně někde jinde, vylíčila mu svůj sen a s Jonášem jsme se snažili pochopit nepochopitelné.
A potom jsem si na něco vzpomněla.
"Když jsem chodila do školky, stalo se mi něco podobného....
Tenhle díl byl trochu nudnější, ale snažím se dostat do toho děje. Co jí vlastně je a co se bude dít dál.
- Adel 🙋🏼
ČTEŠ
S hlavou v oblacích
General Fiction#2 obecná fikce 16.12.2015 ❤️ Najednou mi něco přistálo na hlavě. Bylo to ale tvrdé. Holčička se zasmála. "Co je?" řekla jsem. "Tys chtěla jabko?" "Ne, motýla!" "Aha, mysli na silnější chvíli." Znovu jsem zavřela oči, znovu zaťala pěsti a vytáhl...
