Nemocná

Sharon

*Carlisle Cullen*
Před týdnem mi v práci nabídli obchůzku dětského domova abych zkontroloval stav dětí. Okamžitě jsem to přijal a ani mou rodinu jsem přemlouvat nemusel. Možná tak Jasper trošku váhal. Ale mi jsme mu na výběr dávali. Nechávali jsme mu únikovou cestu protože se ještě neovládal tak dobře jako mi ostatní. On ale po hodině řekl že ano a tak jsme tady.
Zaparkoval jsem před domem a vystoupil z auta. "V téhle barabizně přece nemůže nikdo žít." zašeptala Esme, má žena a já jí dal za pravdu. Dům vypadal jako kdyby se měl každou chvíli zřítit, omítka oprýskaná, okna většinou rozbitá a hřiště bylo rozbité. "Vypadá to jako v nějaké hororovém filmu." řekne Emmett a jde k dveřím. Všichni jsme šli za ním a rozhlíželi jsme se po hřišti. Opravdu jako hororový film!
Když jsme došli k dveřím nechal jsem hřiště hřištěm a zazvonil. "Sharon přestaň s tím vřískáním!" zakřičí někdo a za chvíli nám otvírá ženská které mohlo být kolem osmdesáti let. "Á! Vy musíte být Cullenovi! Já jsem Dolores Pevresová, ředitelka domova, prosím, pojďte dál." uhne nám z dveří a já s obavami vejdu. Vevnitř to nebylo o moc lepší než venku. "Omluvte nám stav, ale je to tu nové a snažíme se postarat o to abychom to dali co nejdříve do kupy." usměje se na nás a pobídne nás abychom jí následovali a tak jsme šli.
Během cesty do ošetřovny jsem měl různé pocity. Obavy, strach a nechuť. Můj šestý smysl mi ale napovídal že nečiníme špatně, že přijde něco, někdo, kdo nám změní život. "Jsme tady. Prosím posaďte se, děti už jsou připravené." ukáže nám na židle a mi se posadíme. Mezitím co madam Pevresová říká něco dětem já si je prohlížím. Pohledem zůstanu vyset na jedné malé dívence. Měla dlouhé, černé vlasy, šedé oči a strhaný výraz. Byla o hlavu menší než ostatní a vypadala nejzanedbaněji. I ona si nás prohlížela jako kdyby věděla že jsme upíři. Ale to bylo nemožné. Najednou s ní někdo zatřásl. Madam Pevresová. "Sharon, dávej pozor!" zakřičí na ní a začne posílat děti postupně k nám. Žasl jsem že byli maximálně podchlazené. Potom ale přišla na řadu Sahro kterou nechali až nakonec.

"Ahoj, zlatíčko, ty jsi Sharon viď?" zeptám se a posadím jí naproti mě. "Ano, vy jsi Carlisle Cullen." odpoví a začne si prohlížet nástroje. "Ano. Teď tě vyšetřím." kývnu a dám se do vyšetřování. Trvalo to dlouho. U ní jsem chtěl být přesný. Ani nevím co mě k tomu vedlo, ale něco určitě. Ke konci už jsem věděl co mě k tomu vedlo. Ona měla Cystickou fibrózu.

Je to smrtelná dědičná choroba, která napadá trávicí a dýchací soustavu. Způsobuje ji zmutovaný gen, produkující protein CFTR, který narušuje regulaci vstupu chloridů a sodíku do buněk. Výsledkem je nadměrná produkce vazkého hlenu, který narušuje činnost vnitřních orgánů, zejména plic a střev.

To se mi nelíbilo. "Děje se něco?" zeptala se ředitelka a já jsem kývl. "Ano a je to vážné. Věděla jste že Sharon má smrtelnou nemoc?" zeptám se a všichni dospělí zalapou po dechu. "Prosím vás, a jak to mám podle vás vědět." rozhodí rukama a chystá se odejít když jí Emmett chytne za loket. "A to vás ani nezajímá co t..." "Ne!" vřískne až jí Emmett pustí a na oddupe pryč. "Jaká je to nemoc?" zeptá se mě Esme. "Cystická fibróza." odpovím a sleduju Sharon. "Ale to museli poznat." odpoví Rose. "Co je to?" zeptá se mě Sharon. "Je to smrtelná nemoc. Choroba. Napadá ti dýchání a trávení." zašeptám. "Takže zemřu?" zeptá se a já už se chystám kývnout když zakročí Alice. "Sharon, zlatíčko, omluvíš nás na chvíli?" řekne a když chci vstát Sharon kousek odběhne.

"Co je?" zeptá se Esme. "Měla jsem vizi. Byli jsme všichni doma a s námi i Sharon, ale jako upírka." zašeptá a já se dívám z ní na ostatní a na Sharon která nás sledovala. "Adopce?" navrhne Rose a já se na ní podívám.