Never again [EDITUJE SE]

27. část - Kočičí dáma

(Tato část je věnována mé kamarádce, která má dnes narozeniny... Všechno nejlepší, Baruš!)

Life is short. Smile while you still have a teeth...

Jessica přes slzy ani neviděla. "Jeďte!" vykřikla, když se posadila do taxíku a Matthewa v náruči si přitáhla blíž, dokud ho neobjímala v drtivém sevření. Trochu sebou cukla, když se auto dalo prudce do pohybu. 
"Kdo to byl?" malý klučina zvedl hlavu a podíval se na ni se zvědavostí v očích.
"Jeden kamarád, Matty, nedělej si s tím hlavu," odpověděla mu tiše a smutně se na něj usmála.
"Je to zlobivý kluk, protože kvůli němu brečíš," prohlásil rozhodně Matthew a zkrabatil čelo.
Jessica se musela zasmát. Otřela si tváře a pohladila ho po blonďatých vláskách: "Ale ne, Matty. On je hodný kluk, moc hodný, věř mi."
"To nechápu," zavrtěl hlavou Matthew, "proč teda brečíš?" 
"Nech to být, Matty, dobře?" pověděla mu konejšivým hlasem a z tašky vytáhla několik čokoládových sušenek, "dáme si něco dobrého, co ty na to?"
Zbytek cesty proběhl v tichosti. Potom, co Matthew snědl valnou většinu dobrot, usnul své sestře na klíně. Jessica si opřela hlavu o sklo a hleděla ven. Krajina jí ubíhala před očima tím rychleji, čím víc se vzdalovali Severní Karolině.
"Slečno, slečno! Jsme tady," milý hlas řidiče ji vytrhl ze spánku. Ani si neuvědomila, že usnula. Rozespale zívla a protřela si oči. 
Když vyhlédla z okýnka, uchvátil ji skromně vyhlížející domek oplocený malými keříky s prostornou zahradou a prašnou cestičkou vinoucí se od silnice až po dřevěné schody na malou verandu. 
Jessica se zhluboka nadechla a vystoupila z vozidla. Venku si protáhla ztuhlé končetiny a zamyšleně hleděla na zamyšleně hleděla na dům před sebou.
"Už jsme tady?" ozval se z auta rozespalý hlas a vteřinu potom z něj vykoukla blonďatá hlava malého chlapce.
"Ano, už jsme tady," Jessica se na svého brášku usmála a zvedla ho, aby ho následně mohla položit na chodník vedle sebe. 
"Týýýjo! To je ale starý dům!" vykřikl Matthew a s neskrývaným zájmem se rozběhl k brance. 
Jeho sestra taxikáři, předala mu peníze a vzala si od něj tašky. Společně s Mattym se dostali za branku a vystoupali po vrzajících schodech až ke vstupním dveřím. 
"Kdo tu bydlí, Jess?" dotázal se Matty a bázlivě pohlédl na léty oprýskané dřevo. 
"Přeci babička Lussy. Pamatuješ si ji, ne? Jezdívala k nám často na Vánoce a vždy ti přivezla obrovského plyš-" než stihla doříct větu, dveře se otevřely do kořan. V nich stála postarší žena se stříbrnými vlasy svázanými do rozcuchaného drdolu. Když je uviděla, spráskla ruce a oči se jí rozsvítily radostí. 
"Jééééé, babííí!" vykřiklo dítko neskrývaje radost. Vrhlo se stařeně kolem krku, div jí nestrhlo zástěru.
"Pro pánbíčka, to je mi ále vélký kluk!" zahlaholila a schovala malého kloučka v náruči. "Ale có tady děláte? A kde je mámina, ta s váma nepřijéla?" ptala se hned a pokukovala za svou vnučku. "Nechcéte říct, že jste jeli tákovou dálku sami, né?" zamračila se a starostlivě zavrtěla hlavou.
"Všechno ti vysvětlím," usmála se na ni Jessica a dala jí pusu na tvář. Zatímco věšela kabát na věšák a tašky odkládala v předsíni, babička s Mattym odešli do kuchyně. Následovala je vzápětí a našla je sehnuté nad troubou, ze které se linula lákavá vůně.
"No pójďte, pójďte. Určitě musíte mít hlad. Tady jsem něco chystala pro mé přítelkyně, až dorází, ale klidně si vémte. Po tak dlouhé céstě musíte být úplně vyhladovělí. Čím vás dóma pro pána bóha krmí? Vždyť vypadáte jak vyžláta! No tak honém, šup, šup," pobízela je stařenka rozdávajíc jim talíře plné kouřícího se leča.
Jessica se děkovně usmála a spolu s Mattym se oba dva dali do jídla. Po vydatném obědě vzala babička oba dva do obýváku, kde si vyslechla celičký příběh od začátku až do konce.
Když Jessica se slzami v očích skončila, stařenka divoce meldovala: "Já jí to hnedle říkala, že tenthlecten chlap není pro ni. Já jí to říkala. Ale vaše matka byla táák zamilovaná, že si nedala nic vymluvit. I já jí říkala, že s ním budou jenom problémy, ale ona né, ona s ním měla nějaké téchtle méchtle." Nesouhlasně vrtěla hlavou a plácala obě svá vnoučata střídavě po rukách. "Ale nebojte se, tady budete v bezpečí. I kdyby si pro vás přijel třeba s pólcajtama, tak já vás mu nedám! Kdepak, kdepak, jen přes mojí mrtvólu!" brebentila a už je strkala po schodech do ložnice. "Jej jděte, jděte. Musíte být tóliko unavení! Jděte si hézky odpočinout, já to tu poklidím!"
Chtě nechtě tedy vystoupali po schodech do ložnice, kde se Matty ihned svalil na postel. "Babi Lussy mám tak rád!" svěřil se své sestře, která vybalovala věci z tašek. Ta se na něj jen usmála, nadšeně přikývla a pokračovala ve své práci.
Když byla hotová, zjistila, že Matty usnul. Se smíchem ho přikryla peřinou a stulila se vedle něj. "Jen se pěkně prospi, Matty. Zasloužíš si to za tu dlouhou cestu," zašeptala spícímu kloučkovi a políbila ho na čelo.
Vzbudila se až druhý den ráno. Respektive, vzbudil ji její bráška, který s ní zatřásl se slovy: "Jessie, já potřebuju čůrat", což znělo opravdu důležitě. Jessica opustila vyhřátou postel a doprovodila malého kloučka na záchod. Zvládl si dojít sám, ale nejspíše se ještě v neznámém domě bál. Jessica sešla schody a v kuchyni se usadila na stoličku pozorujíc babču, která energeticky pobíhala okolo sporáku a prozpěvovala si: "Dyž jel tén myslivéc po našom póli. Potkal ma s mamičkou pasoucé voli..."
"Bré ránko, poklad mój!" vřele se přivítala s Matthewem, který se jí znovu pověsil na zástěru. "Doufám, že už máte hlád, zlatka," ujišťovala se, když před ně stavěla talíře plné zlatavých lívanců.
Odněkud přiběhl perský modrý kocour, jenž se za hlasitého mňoukání otíral stařeně o nohy. "Šak sa nebój, pro tébe taky mám dobrotu!" chlácholila ho.
"Jó a mimochodóm, stavěl se tu nějakéj amant pro tébe," pronesla jakoby mimochodem, když s naprostým nezaujetím seškrabávala kocourovi do misky kočičí konzervu.
Jessica málem vyprskla všechen obsah své pusy. "Vždyť nikdo nemůže vědět, že jsme jeli sem..."
"Já neviem, poklad mój, něco breptál, že se tu ještě stávat pro tébe bude," tvářila se stařenka tajemně a rozhazovala rukama, až jí kousek něčeho neidentifikovatelného z konzervy přistál  na podlaze.
Hnědovláska všechny své otázky spolkla, protože hned na to se ozval zvonek od domovních dveří. Se srdcem až v kalhotkách se odšourala k oprýskanému dřevu a to, co našla za nimi, by nečekala ani náhodou...

---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Moc se omlouvám za delší odmlku, byla jsem nemocná a neměla jsem chuť ani sílu zapnout Wattpad, natož na něj něco psát. Takže je zde po 14 dnech nová část a já doufám, že si ji užijete! :)
~Te