Bohyně

Mmm...

rok 2047

------------------------

Moje matka kdysi vládla zdejšímu království. Ale královna musela zůstat do 25 let pannou, byla to zdejší tradice. A pak jsem se jí narodila já a moje matka byla sesazena z trůnu a musel ji nahradit královna, která vůbec nebyla rodinná příbuzná a nikdo z okolí ji nikdy v životě neviděl, a ta sem přišla i s pětiletým synem, Egnarusem, královna zemřela a tak nyní vládne Egnarus.

Egnarus je krutý král a rád si užívá sexu, to jako opravdu hodně. Dokonce se kvůli tomu vždy vzalo třeba patnáct dívek z okolí království a ty soutěžily měsíc o to, která dokáže krále nejlépe uspokojit. A moje matka chtěla, abych do té soutěže šla, vyhrála a krále zabila, jako pomstu za to, že ji jeho rodina sesadila z trůnu...

--------------------------------

„Máš všechno?" Zeptala se matka. „Doufám..." Odpověděla jsem zklesle.
„Bianco, já vím, že to nechceš dělat, ale-" Nenechala jsem ji domluvit. „Mami, ty to vůbec nechápeš, tvůj první sex byl z lásky, já budu poprvé souložit s tím barbarem, vůbec netuším, jestli nechá naživu mě, mami, z patnácti přežije jedna! A kdybych náhodou přežila, tak ho budu muset zabít, jestli ho zabiju, tak po mě půjdou stráže a jestli se mi od nich podaří utéct ven z hradu, tak se budu muset do konce života schovávat, jinak by mě zabili..."

„Zlato, nevěděla jsem, že to tak bereš..." Dívaly jsme se do země obě. „Mami? Řekni mi, proč bych to pro tebe vlastně měla dělat?" Zeptala jsem se.

„Protože jsem tvá matka? Protože mě miluješ a protože ti na mě záleží? Protože jsem ti dala život?" Po její odpovědi jsem raději nastoupila do portálu a teleportovala se před okolí hradu.

----------------------------------

Na hradě:
„Ze zapsaných se dostavily - Marocca Stabelsová, Camille Mayartová, Lanyla Creedsová, Miriam Creedsová, Nia Creedsová, Bianca Montenegrová, Lucy Sungersonová..." Strážce si zbytek proletěl jen očima. „Takže dorazily všechny."

Dívka vedle mě se třásla nervozitou. „Hele, ahoj, já jsem Bianca Montenegrová, těší mě." Snažila jsem se ji rozptýlit. „Lanyla Creedsová, těší mě Bianco." Podala mi ruku, hrozně se třásla.

„Jsem hrozně nervózní, jsem tu kvůli mé rodině, kdybych tu soutěž vyhrála, tak dostanu obrovskou kupu peněz, ale pokud ne..." Vzala jsem ji za rameno. „To já jsem tu také kvůli matce, ovšem z naprosto jiného důvodu."

„Dámy, s uspokojováním se mělo počkat až do zítřka, abyste se stihly ubytovat a jiné, ale dostali jsme nařízení od krále, že to máme urychlit, takže začínáme právěěě...teď!" Všechny dívky nahlas polkly, protože se nikdo nestačil přes těch patnáct minut co tu jsme dostatečně emocionálně připravit.

„Začneme abecedně podle křestního jména, první tedy půjde...Bianca Montenegrová!" Lanyla se na mě zděšeně otočila.

„Tak kde to vázne? Bianca Montenegrová! Pojď sem, tady Luke tě zavede do královi ložnice." Luke mě chytil za ruku a my jsme se vzdalovali od ostatních soutěžících, dokud jsme nezahli za chodbu a nebyli úplně pryč z dohledu, pak jsme stáli před velikými, vysokými červenými dveřmi.

„Nezapomeň se vysvléct až přijdeš dovnitř, musíš si pospíšit, než král přijde, vypadá jako malý bezmocný blonďáček, ale lusknutím prstu tě může poslat na deset ran bičem, hodně štěstí." Řekl Luke, ukázal mi směrem na dveře, otočil se dozadu a odešel. Stála jsem před dveřmi úplně sama.

------------------------------------

V králově ložnici:

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...
Doufám, že se Vám úvodní kapitola líbila na tolik, že budete v četbě pokračovat! Děkuji za každé přečtení! :) (p.s: na fotce je král)