,,Niki, Niki, hádej co!!" Začala na mě hned křičet moje nejlepší kamarádka Terka, když jsem ji zvedla mobil, udiveně jsem se ji zeptala co se děje, vůbec jsem totiž nechápala z čeho je tak nadšená ,,moje mamka mi dovolila, aby jsme do tý Prahy jeli samy, sice jsem ji chvilku premlouvala, ale nakonec to dovolila, takže na ten cinetube můžeme, sice to z Kladna do Prahy chvilku potrvá, ale i tak!" Z jejich slov jsem byla hrozně moc nadšená, protoze nám to málem mamky nedovolili, ale teď už to máme dovolený obě, moje mamka sice taky docela váhala, ale pak řekla, že už nám je přece jenom 16 let a věří nám, že se o sebe už dokážeme postarat samy.
Což jsem od ni ani v nejmenším nečekala, protože mi moc často takhle nedůvěřuje, bylo to jako dar z nebes. Hned jsem šla za mamkou a naplánovali jsme kde a kdy nastoupíme, v Praze se to naštěstí konalo v Sobotu, takže jsme nemuseli ject po škole.
V pátek jsme celý den s Terkou mluvily jenom o tom, jak se tam těšíme, Terka se nejvíc těšila na Fallenku a Vidraila a já na Carie Kirsten a na Vaďáka. Škola utíkala hrozně pomalu... Když skončila, šli jsme obě domů, ale ještě jsme si skypovaly, musely jsme o tom pořád mluvit. Šly jsme obě spát hodně brzo, aby jsme byly na další den pořádně vyspalý, ale já jsem pořád nemohla spát, z toho jak jsem se těšila. Další den jsme s Terkou vyrazily dopoledne v 10 hod. cesta do Prahy trvala docela dlouho, když jsme tam přijely tak jsme se šly najíst do KFC a taky si koupit nějaký oblečení (jak jinak) obě jsme s sebou měly penny boardy a tak jsme si šli ještě i zajezdit. Naštěstí to uběhlo rychle a cinetube konečně začínal. Všechno to tam bylo naprosto fascinující, pak jsme si šly pro nějaký ty fotky a autogrami, od těch co jsme je nejvíce chtěli jsme je dostaly, ale když jsme šli za Vaďákem tak jsme se k němu vůbec nemohli probojovat, nakonec jsme to museli vzdát, bylo mi to hrozně moc líto, hrozně jsem se na něj těšila a když jsme se k němu nedostaly...byl to vážně hnusnej pocit. Šli jsme si tam pak sednout a Terka se tam najednou začala bavit s nějakým klukem, byla jím naprosto fascinovaná, takže mě vůbec neposlouchala. Nevěděla jsem co mám dělat, tak jsem se šla projít ven, po chvíli jsem si šla sednout na lavičku, byla jsem docela naštvaná, že mě Terka vůbec neposlouchala. Ale najednou jsem ho tam vyděla, Vaďák se tam procházel úplně sám. Měla jsem jedinečnou šanci s ním mluvit. Ale jakoby, bych se k tý lavičce doslova přilepila, prostě jsem se vůbec nezvedala, jako bych se s ním prostě bála mluvit a byla to pravda, ale najednou....se otočil směrem ke mě a tím směrem se rozešel, šel za mnou, nebo za někým jiným, ále...snad nebudu tak naivní, abych si myslela,že jde opravdu za mnou, ale musím připustit, že to tak vypadá.....je to vůbec možné?!
Doufám, že se vám první kapitola líbila :) mám pokračovat v dalších kapitolách? :)
