Domov za mořem

4.

Ještě jsem měla trochu vlhké vlasy, když se za mnou zavřely domovní dveře. Dnešní plavání proběhlo oproti cestě v klidu a nic zajímavého se nestalo. Teda pokud nepočítám Lily, která mě opět přemlouvala, aby jsem začala plavat závodně.

"Jsem doma!" křikla jsem do éteru, zatímco jsem si rozvazovala tkaničky a nasávala vůni chystané večeře. Dnes to vonělo jako vepřové se zelím, takové co vaří babička. Což bylo divné, protože česká jídla dělal táta jen o svátcích, vyjímečně v neděli.

Skopla jsem boty na podlahu a bez zastavení vběhla do kuchyně, která ale byla prázdná. To se ovšem nedalo říct o troubě, kde se líně povalovalo pečené maso a úchvatně vonělo.

Zakručelo mi v břiše. "Mami?!" křikla jsem hlasitěji a automaticky dodala: "Tati, jste tady někdo?!"

V úterý večer bylo prakticky nemožné, aby rodiče nebyli doma. Máma zavírala salón v pět a táta měl den předtím noční, takže den na to býval doma. Teď se ale po obou slehla zem.

Pro jistotu jsem otočila kolečkem na troubě a tím ji vypnula. Rychlými kroky jsem vyběhla z kuchyně, vyklusala schody a vstoupila do svého pokoje. Nic se nezměnilo. Co jsi taky čekala?

Taška dopadla na postel a mé tělo ji s žuchnutím následovalo. Zavřela jsem oči a vydýchávala schody. Asi jsem je vyběhla moc rychle. Ale čekala jsem, že narazím na někoho aspoň tady.

S povzdechem jsem nahmátla mobil a prstem rozklikla ikonku adresáře. Něco mě však zarazilo. Opravdu jsem takové děcko, že se o sebe sama nepostarám? Musím vědět o každém kroku svých rodičů? Ne...

Otevřela jsem raději hudbu a v seznamu vyhledala svůj oblíbený kompromis. Speak of the Devil od Sum41 byla jak rychlá, tak i pomalá, jak smutná, tak i veselá. Nebyla mojí oblíbenkyní jen tak.

Se zavřenýma očima jsem poslouchala vlny hudby a musela jsem se usmívat. Pamatuju si, jak jsem tu písničku objevila. Náhodou to nebylo v rušném Londýně, ale v docela obyčejném Brně. A tehdy mi bylo třináct.

Bylo to jedním slovem vzrušující. Ty davy cizích lidí, hudba, město... Ze začátku jsem se držela blízko rodičů, ale potom mě zaujala ta dívka. Vlastně nebyla nijak neobyčejná. Možná jen trochu vyšší, pěkná teenagerka, s hnědými vlasy pod ramena a s krásným psem.

Tuto rasu jsem viděla jen párkrát, ale její jméno jsem si snadno pamatovala. Vipet... Takový malý chrt, konkrétně tento měl hnědošedě žíhanou srst.

Chtěla jsem si s tou holkou promluvit. Zeptat se jestli je místní a nebo jestli jen přijela na festival jako my. Nebo si jednoduše pohladit toho krásného chrta a zeptat se na jeho jméno. Chtěla jsem prostě navázat kontakt. Ale bála jsem se, že se nedomluvím.

Česky jsem se sice učila od útlého věku, ale doma jsme převážně mluvili anglicky. Proto jsem se tady mezi Čechy bála promluvit. Zase tak dobře jsem jejich jazyk neovládala.

Už jsem toho sledování chtěla nechat a vrátit se k rodičům, když se bruneta otočila. Zachytila můj trochu vylekaný pohled a mile se na mě usmála. Potom zvedla jednu ruku a přátelsky na mě mávla. Bylo mi jasné, že už neuniknu.

Protlačila jsem se mezi skupinkou lidí. Nadšeně spolu něco probírali, ale mluvili moc rychle na to, abych jim rozuměla. Znejistěla jsem ještě víc.

"Ahoj," pozdravila mile bruneta a potom se rozhlédla. "Je tady narváno, co?"

Polkla jsem a znovu si přehrála její slova. Co je to narváno? "Uhm...yep. Moc lidí," dostala jsem ze sebe a okamžitě mi bylo jasné, že mě můj přízvuk prozradil.

Bruneta se na mě překvapeně podívala. "Ty jsi cizinka?" Na mé kývnutí reagovala širokým úsměv a hned se chtěla ujistit: "Britka?"

"Yes. But- ale umím trochu česky."

"Don't worry. I speak english really well," mrkla na mě a potom doplnila: "Wendy. My name is Wendy."

"Anna."

"Anna? To nezní moc anglicky," namítla znovu svým rodným jazykem, ale kupodivu jsem jí dobře rozuměla.

"Táta je Čech. Ale žijeme v Anglii," vysvětlovala jsem a očima pátrala po rodičích. Asi stále poslouchali hudbu, protože jsem je nikde neviděla.

Wendy, česky Vendula jak jsem později zjistila, pokývala ohromeně hlavou. "Anglie. Můj sen...uhm...my dream."

"Rozumím ti," smála jsem se a dívka se ke mně přidala. Pohledem jsem zavadila o psa, který si mě se zájmem očichával. "Jak se jmenuje?"

Wendy se sklonila, aby předmět mého zájmu podrbala a odpověděla: "Coffee. Chceš si ji pohladit? Nekouše," dodala se smíchem.

Hladila jsem si fenku a dál nenuceně mluvila s dívkou. Zjistila jsem, že je jen o rok mladší, ačkoliv vypadala tak o dva starší a že miluje Anglii. Takže po většinu času jsem musela mluvit já, protože Wendy měla spoustu otázek.

"Uhm... promiň," vyhrkla, když se jí v kapse rozezněl mobil. Příjmula hovor a s omluvným úsměvem směrem ke mně pozdravila volajcího. Já zatím hladila Coffee a v hlavě skládala jednu otázku.

"Promiň, volala mamka."

"No problem. Co to bylo za song?" ptala jsem se zvědavě a Wendy nad mou otázkou zmateně zamrkala. Potom asi pochopila, protože znovu vytáhla mobil a po chvilce ke mně natáhla ruku s mobilem. Přiložila jsem si ho k uchu, abych přes hluk festivalu něco slyšela a usmála jsem se.

"Přesně tato!" zasmála jsem se a Wendy se spokojeně zašklebila. Zřejmě byla potěšená mým hudebním vkusem.

"Speak of the Devil, moje oblíbená," vyhrkla nadšeně a nasála zhluboka okolní vzduch. Napodobila jsem jí a můj mozek byl najednou bohatší o spoustu vjemů. Vůně letního večera byla příjemná.

Pamatuju si ji do teď. I Vendulu. A Coffee. A hlavně tu úžasnou písničku, která právě dohrála. Písnička plná vzpomínek.

Okamžitě na ní navázala další, tentokrát pomalá píseň, ale tu už jsem neslyšela. Ponořená do svých vzpomínek jsem usnula.

...

"Marry?"

Někdo se mnou třásl tak prudce, až nádherný sen, ve které jsem se zrovna nacházela, zmizel. Rozespale jsem rozlepila těžká víčka a pokusila se zaostřit na narušitele mých snů.

"Kde jsi byla, mami?" Můj hlas zněl ochraptěle. Nebylo divu, právě jsem se probudila.

Máma najednou působila nervózně. "Táta chystá na stůl, pojď jíst."

Dobře, odpovědi se asi nedočkám...

____________________

Ano, musím to ukončit právě tady. :D Protože já chci dodržet pravidlo 1000 slov (uhm... tato má sice něco přes 900, ale to je fuk) :D

Jsem vděčná za každé vote a názory. ;)

Tessie