Go Home [Niall Horan, CZ]

Go home - 11. díl

Zazvonila jsem na zvonek a nedočkavě čekala. Nic. Zazvonila jsem podruhé a zase nic.

„Sakra, co se děje?" říkala jsem sama sobě.

Když jsem zazvonila, potřetí dveře mi pomalu otevřela Rebeka. Vypadala, jakoby si obličej vymáchala v červeném barvivu.

,,Kate!'' plakala a skočila mi okolo krku.

,,Rebeko, co se děje?'' vyptávala jsme se vystrašeně.

Neodpovídala mi a dál plakala.

,,Pojďme dovnitř, nebudeme tu přece stát.'' jemně jsem ji od sebe odtáhla a šly jsme pomalým krokem do obýváku. Vypadalo to, že Niall není doma.

Sedly jsme si na pohovku a já z kapsy od kalhot vytáhla balíček kapesníků a podala jí ho.

,,Díky.'' vysmrkala se do něj, ale o moc se neuklidnila.

,,Co se stalo?'' zeptala jsem se a podívala se jí do očí.

Zhluboka se nadechla a zadržela slzy.

,,Kate.. já.. já.. jsem přišla o miminko.'' znovu se rozplakala.

Došly mi slova, jen jsem jí objala.

,,Je mi to tak líto.'' trochu jsem posmutněla. Ať už jsem proti ní měla cokoliv, šlo to stranou. Tohle musela být pro ní velká rána. Přijít o dítě by nechtěla žádná matka. Opravdu mi jí bylo líto.

,,Jsi první, kdo tom ví. Musela jsem to někomu říct.'' vzlykala.

Hladila jsem jí po zádech a po chvilce se uklidnila.

,,Niall bude tak zklamaný.'' znovu se vysmrkala a sklopila hlavu.

,,Neboj, on to určitě pochopí. To se stává. Ale nebuď smutná, určitě se to povede příště.'' povzbuzovala jsem jí.

Přikyvovala hlavou a popotahovala.

,,Udělám ti čaj ano?'' pousmála jsem se na ní.

,,Děkuji.'' pokusila se taky o úsměv, ale moc jí to nešlo.

Poklepala jsem ji po rameni, vstala a odešla do kuchyně. Celkem už jsem se tam vyznala a tak jsem věděla, kde je čaj a konvice.

Za pět minut jsem se vrátila do obývacího pokoje a podala Rebece hrnek s čajem.

,,Je to lepší?'' zeptala jsem se a sedla si vedle ní na pohovku.

,,Jo, děkuji.'' pousmála se.

,,Maličkost. Ale Rebeko víš, že.. no měla by, jsi zajít za doktorem.'' řekla jsem jí. ,,Já vím. Zajdu tam zítra, ale..'' nedořekla a podívala se na mě prosebným výrazem.

,,Co?'' zeptala jsem se. ,,Nevadilo by ti, kdybych tě požádala, jestli by, jsi tam nemohla jít se mnou?'' poprosila.

,,Víš to jistě? Vždyť Niall..'' nedořekla jsem, skočila mi hned do řeči.

,,Nechci aby šel Niall se mnou. Prosím, byla bych ti moc vděčná.'' řekla.

,,Dobře.'' usmála jsem se.

Povídaly jsme si ještě nějakou chvíli. Najednou jsem si uvědomila, že mě doma čeká Thomas.

,,Rebeko, nevadilo by ti, kdybych už šla? Ještě něco mám.'' koukla jsem na ní omluvným pohledem.

,,Nevadilo. Klidně už můžeš jít. Omlouvám se, že jsem tě vytáhla takhle pozdě.'' přikývla hlavou.

,,Za nic se neomlouvej, to je v pořádku. A kdyby, jsi něco potřebovala, tak jsem na telefonu.'' usmála jsem se.