Osudové lásky

28.Část

-Pohled Míši-

Když už jsme se najedli, tak jsme se rozhodli, že pojedeme domů. S Péťou jsme se domluvili, že půjde k nám, takže když jsme dorazili před můj panelák, tak jsme se rozloučili s Martinem a Niki a už jsme šli nahoru. Nikče s Martinem jsme řekli, že jsme se s Péťou domluvili, že si ještě pustíme film, aby to nebylo takové podezřelé, i když i tak je. "Posaď se, jen se dojdu převléct." řekla jsem Péťovi, když jsme dorazili ke mě do bytu... "Dobře." Odpověděl a posadil se na gauč v obýváku. Já jsem se převlékla do legín a dlouhého černého trička a šla jsem za ním. "Tak co budem dělat?" zeptala jsem se, když jsem se k němu posadila. "To netuším." řekl Péťa, usmál se a chytil mě za ruku. "Seš krásná." řekl. "Nech toho... Budu se červnat..." řekla jsem a se smíchem jsem sklopila hlavu. "Já to myslím vážně a navíc jsi roztomilá, když se červenáš." řekl Péťa a zvedl mi hlavu. Chvíli jsme si koukali do očí a pak jsme se začali líbat. Po chvíli jsme se museli odtáhnout kvuli nedostatku kyslíku. "Přespíš tu?" zeptala jsem se nesměle Péti. "No, jestli budeš chtít..." řekl a usmál se. "Chci." řekla jsem a usmála jsem se. "Dobře." řekl Péťa a dal mi pusu. "Nepusíme si teda nějakej ten film?" zeptala jsem se. "Okej, dobrej nápad." řekl Péťa. Pustili jsme si film, nějakou komedii. Docela jsme se u toho zasmáli. Když pak film skončil, tak jsem si šli lehnout.

-Pohled Niki-
O týden později
Za ten týden se toho zas až tolik nestalo. V podstatě jsme se s Míšou a Petrem ani moc neviděli, protože přes týden zkrátka není zas až tolik času. Chodila jsem do školy, Martin stříhal a natáčel videa a zdálo se, že i ta vlna haterů už opadla, i když pořád mi občas přišla nějaká ta zpráva. Byla sobota ráno a my jsme byli domluvení s Míšou a Péťou, že si zase někam zajdeme. Poslední dobou pořád někam jezdíme společně. Ale oni nejsou prostě schopní se dát tak nějak dohromady, tak se prostě musíme snažit my s Martinem. (:D) Domluvili jsme se, že v poledne se sejdeme před branami Pražské zoo. Sice jsme tam byli s Martinem na začátku roku, ale my co víme, Míša ani Péťa v zoo letos nebyli a taky máme rádi zvířátka... Takže jsme se připravili a v půl jedenácté vyrazili, abychom dojeli včas. Za deset minut dvanáct jsme už přešlapovali před vchodem do zoo, kde jsme se navzájem poobjímali, koupili lístky a vpadli dovnitř. Zašli jsme si na jídlo, kde jsme si objednali speciální speciality české kuchyně a pak jsme se šli podívat po zvířatech...

-Pohled Míši-
Když jsem se ráno vzbudila, tak jsem se podívala na hodiny a zjistila jsem, že mám ještě spoustu času... Přesto jsem ale už vstala a šla se připravovat. Dneska máme jít s Martinem a Niki do zoo, týden jsme se s nima neviděli, takže se na ně docela těším. s Péťou jsme domluvení, že se pro mě staví a pojedeme tam spolu. Měla jsem dvě hodiny čas, takže jsem šla do koupelny, udělala jsem ranní hygienu a pak jsem se přesunula ke skříni. Nakonec jsem se rozhodla pro černé legíny, obyčejné bílé tílko a přes to šedý svetřík, přece jenom bylo trochu chladno. Připravila jsem si šedé tenisky a černou kabelku, do které jsem dala mobil, peněženku a tak dále. V kuchyni jsem si nandala do misky kukuřičné lupínky a snědla jsem je. Když jsem měla dojedeno, tak jsem umyla nádobí a šla jsem se ještě rychle namalovat, jenom tak lehonce... Když jsem vycházela z koupelny, zrovna někdo zazvonil. Vzala jsem si věci všechno jsem povypínala, zamkla jsem za sebou a za chvíli jsem byla dole. "Ahoj zlato" pozdravila jsem Péťu a dala jsem mu letmou pusu. " Ahoj lásko, sekne ti to." řekl Péťa, když si mě prohlédl od hlavy až k patě. "Tobě to taky sekne. Řekla jsem. Opravdu mu to hrozně slušelo, měl na sobě černý džíny a černou mikinu s bíliym zipem... Chytli jsme se za ruce a vyrazili jsme směr zoo. Jeli jsme autem, vzhledem k tomu, že Péťa auto i řidičák má, takže jsme tam byli za chvíli. "Ahoj" řekli jsme všichni zároveň, když jsme přišli před zoo, kde na nás už čekali Martin s Nikol. Všichni jsme se poobjímali a pak jsme už konečně mohli vyrazit do zoo. Nejdřív jsme si skočili na jídlo, protože byl čas oběda. Pak už jsme konečně vyrazili na zvířátka. Každou chvíli jsme se na sebe s Péťou culili. Bylo to hrozný, když jsme se nemohli ani chytit za ruce. "Zlato, já už to nevydržim takhle..." pošeptal mi Péťa do ucha když se ke mě nahnul. "Já taky ne." řekla jsem. A opravdu... Bylo to už hrozný... Chytla jsem ho za krkem a přitáhla jsem si ho blíž do polibku... Pak jsme se odtáhli, propletli jsme si prsty a usmáli jsme se na sebe. Když jsme se podívali před sebe, stála tam Niki s Martinem, oba dva měli ruce založené na hrudi a s podezíravým pohledem vyčkávali, co z nás vyleze.. "Nechtěli byste nám vy dva jako náhodou něco říct??" zeptali se. "No... Tak dobře." řekla jsem a Péťa pokračoval. "Chodíme spolu." řekl a usmál se na mě. "To je úžasnýý, moc vám to přejem!!" řekla šťastně Niki a běžela nás obejmout. "Jak dlouho?" zeptal se Martin. "Od té pouti." řekla jsem pohotově. "Jsem rád, že seš s Petrem. ." řekl Martin a obejmul mě. "Děkuju." řekla jsem. "Ty, hej, opovaž se ji ublížit, jinak uvidíš" řekl Martin směrem k Péťovi. "Á, starší bratříček je tady..." řekla jsem si spíš pro sebe. "Ano pane! To bych si nedovolil a hlavně bych si to nadosmrti vyčítal..." řekl Péťa a pak jsme se všichni začali smát.Procházeli jsme se po zoo různě jsme blbli a dělali kraviny. A nejlepší na tom bylo, že už jsme se nemuseli schovávat před Niki s Martinem.

-Pohled Niki-
Když jsme se všichni pořádně najedli, rozhodli jsme se jít podívat na zvířata. Každý z nás se zastavil u svého oblíbeného zvířete, které si pořádně prohlídl a udělal si s ním několik šílených selfieček. Zastavili jsme se na vystoupení lachtanů a tučňáků (kdo by neměl rád lachtany, že?). Prošli jsme skoro celou zoo sem a tam a dokonce si stopli i vláček. Na něj se nám s Martinem ze začátku moc nechtělo, ale Míša sPetrem nás zkrátka přemluvili. Nakonec si myslím, že jsme z celého vláčku byli ta nejhlučnější skupinka. Nakonec jsme skončili u surikat. Jsou to koneckonců celkem roztomilá zvířátka, která má každý rád. Zrovna jsme se s Martinem bavili nad chováním jedné surikaty, když jsem se otočila na Míšu s Péťou se slovy "Hele, podívejte se na..." Nějak jsem to nestihla doříct a Martin se automaticky otočil, aby si všiml, co mě tak překvapilo. "Ehm... Vidíš to samé co já?" Zašeptala jsem s úsměvem směrem k Martinovi a pohledem ukázala na Míšu, která se zrovna líbala s Péťou. "Jo... Tak tady už naše dohazovací společnost potřeba nebude..." Odpověděl Martin stejně potichu. Když se od sebe ti dva odtáhli, vyzvídali jsme, jak to s nima je. A zjistili jsme, že ti dva nám už týden tají, že jsou spolu! (Uličníci :D). Poblahopřáli jsme jim, znovu jsme se poobjímali a pomalu vyráželi k domovu...