Drowning |L.S. story

Oranžová a rudá

Samuelova smrt ústav změnila. Všude byly nainstalovány bezpečnostní kamery. Nikdo sice nehlídal monitory ke kterým vedly, ale byly tam. V neděli mě přijel navštívit Niall. 
Nemluvil jsem s ním. Během hodiny zase odjel. Přivezl mi plyšového zajíce.

Plyšák se Louisovi moc líbil. Hlavně jeho oranžová vesta s rudými proužky a jmenovkou 'Shmegeh'.
Jmenovka se pro změnu líbila Zaynovi. Na další ze skupinových terapií jsem seděl mezi Louisem a Liamem. Držel jsem plyšáka a Louis ho hladil mezi ušima. Liam byl pořád smutný, ale už se mu dařilo lépe.

Oběd proběhl ve spěchu. Všichni dozorčí i vychovatelky s kuchařkami poletovaly sem a tam a připravovaly budovu na nadcházející kontrolu.
"V podstatě musíme být zavřeni v pokojích. Jenom několik nejnadějnějších ředitelka vybere a ti budou moct sedět ve společenské místnosti." Shrnul Zayn, který v ruce žmoulal kus chleba.
"Nemyslím si, že mě letos vyberou. Třas se mi zhoršuje." Promluvil sklesle Liam a snažil se nabrat trochu jogurtu z jeho misky.
"Vypadáš lépe." Promluvil Louis, na což jsme se na něj všichni překvapeně otočili. To bylo totiž poprvé, co jsem ho slyšel normálně promluvit.
Držel za jednu packu plyšáka, který mi seděl na klíně. Usmál jsem se na něj.

Při obědě byl takový spěch, že se mi podařilo vyklopit polovinu mého talíře s jídlem do koše.
Cítil jsem se šťastně a spokojeně. Po pravidelném odpoledním spánku jsem se probral díky hluku na chodbě.
"Kontrola." Zašeptal Louis a ukázal na dveře. Přikývl jsem. Ustlal jsem si postel a došel jsem k zrcadlu.
Když se Louis nedíval, vyhrnul jsem si tričko a díval se na sebe. Prý jsem přibral tři kila. Tuší oni jak dlouho trvá se tří kil zbavit?!

Když se kontrola přesunula do terapeutického křídla, přisedl si ke mně na postel Louis. Chvíli jsme jenom oba koukali z okna.
"Květiny taky dýchají. Mluví. Tančí." Otočil se ke mně. V očích mu jiskřilo. Chytl mě za ruku. Překvapeně jsem sebou škubl. To už ale vstával a táhl mě ke dveřím. Neprotestoval jsem. Ale měl jsem strach, že nás chytí. Pravidla jsou jasná. On se ale smál a utíkal dále chodbou.

Stáli jsme před prosklenou zdí v zimní zahradě, v kruhu velkých rostlin. Pořád se usmíval. Posadil se na zem a já ho beze slova následoval. Seděli jsme a oba mlčeli.
"Když dobře posloucháš, říkají příběh." Přejel Louis po velkém listu jakési Orchideje.
"Slyším je." Zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl.

Nikdo nás kupodivu nechytil i když jsme se po dvou hodinách vraceli na pokoj, přesně na večeři. Než jsme ale vyšli z pokoje, zablesklo se a pak byl slyšet nelidský vřískot. Otevřel jsem dveře na chodbu a nakoukl na ní. Před nosem mi proběhl jakýsi muž. Křičel, bolestně vřeštěl obklopený plameny. Po pár metrech upadl na zem a než se k němu kdokoli mohl dostat, jeho nářky zlověstně utichly. Klepal jsem se a zakrýval si oči. Louisovi, který stál vedle mě z očí tekly slzy a v rukou držel mého zajíce s vestou barvy plamenů.
Poznal jsem toho muže.
Terapeut pro pacienty s anorexií. 

....

Myslím, že ne všem bude hned jasná souvislostmezi událostmi v tomto díle. Stačí najet na google a zadat Shmegeh. :)