Ráno se Jane probudila s úsměvem, ten ale vystřídal výraz hrůzy a zděšení jakmile se podívala na malé hodinky na svém nočním stolku. Za deset minut jí začínala první hodina!!! Rychlosti blesku vylétla z postele a začala pobíhat po pokoji a hledat oblečení, které v noci někam zahodila. Panikařila a nemohla klidně myslet, hledala všude dívala se i pod svojí postel, Roseinu postel, Petřinu, Sářinu. V moment, když se dívala pod Sářinu postel si s hrůzou, ale zároveň s menší škodolibostí uvědomila, že není sama, kdo zaspal. Černovlasá dívka si pořád spokojeně spala ve své měkké posteli. Jane se neobtěžovala zkoušet ji probudit, jednoduše vytáhla hůlku, namířila ji na svou spící kamarádku a řekla formuli. Z hůlky vystříkl pramen vody a jakmile dopadl ne cíl ozval se hlasitý výkřik: "JANE!!!" Zapištěla Sára a už byla na nohou a chystala se zabít svou spolubydlící. "Ráda bych si vyslechla co máš na srdci, ale nemáme čas." Ušklíbla se Jane a strčila ji před nos hodiny. "Do prdele!" Zaklela Sára a vylétla z postele stejně rychle jako předtím její kamarádka, ne-li rychleji. Pátrání po ztraceném oblečení začalo nanovo. Jako poslední místo kde hledat je napadla skříň a tam našli své, pečlivě srovnané školní uniformy. "Dávaly jsme to tam včera?" Zeptala se Jane s udiveným výrazem. "Jsme v Bradavicích, tady je možný všechno." Zakroutila nad tím hlavou Sára a rychle se začala oblékat. Na ranní hygienu a zbytečnosti jako zavazování kravaty nebo dopínání všech knoflíků na košili se vykašlaly, popadli brašny a utíkaly na hodinu přeměňování, jako by za sebou měli Filche, paní Norrisovou a všechny mozkomory světa. I přes všechnu svou snahu přišli na hodinu o deset minut později. Zapluly do poslední lavice za Rose a Petrou a snažily se tvářit, že tam nejsou. "Slečno Potterová, slečno Blacková, kolikrát vám ještě budu muset připomínat, že vyučování začíná přesně v devět hodin?" Ozval se přísný hlas profesorky McGonnagalové. "Omlouváme se, paní profesorko, zapaly jsme." "A co ty vaše uniformy? Okamžitě se upravte! A mimochodem, slečno Blacková, mohu se zeptat, proč jste celá mokrá? To má být nějaká nová móda?" Pokračovala ředitelka jejich koleje a na tváři ji hrál pobavený úsměv. "To tady nejmenovaný člověk-" Sára vrhla na Jane vražedný pohled a ta se zatvářila jako nevinnost sama "-nebyl schopný mě probudit normálně! Paní profesorko, nemohla by jste mě vysušit? " hodila k profesorce prosebný výraz. "Je mi líto slečno Blacková, ale nemohla, jsem učitelka přeměňování, nikoliv kouzelných formulí." "Ale to kouzlo jistě-" "Ovšem, že ho znám, ale neudělám to, snad vám to bude dostatečným trestem a příště přijdete včas." Ukončila profesorka jejich rozhovor a pokračovala ve výkladu, jakoby ani neproběhl. Zbytek hodiny byl nudný, opakovali zaklínadlo Vera Verto, které měly obě perfektně zvládnuté v prvních pěti minutách, takže si většinu času povídali. Nakonec jim profesorka zadala krátké pojednání o tomto kouzlu do příští hodiny a potom je už nechala jen procvičovat. Po skončení hodiny mířily na další, první hodinu obrany proti černé magii. "Proč si nás nevzbudila?" Zeptala se Jane Rose. "Zkoušela jsem to, ale nešlo to, opravdu jsem se hrozně snažila, vyzkoušela jsem všechny možné způsoby, ale ani to s vámi nehlo. Ale musím uznat, že ta voda mě nenapadla, zkusím to zítra díky." Zasmála se Rose a mrkla na stále mokrou Sáru. "To. Ať. Tě. Ani. Nenapadne!" Zavrčela, ale pak se odmlčel. "Vlastně, ti chci poděkovat Rose, připravila jsi nás o pár minut té nudné hodiny a proto-" nečekaně se vrhla na Rose a Jane a pořádně je objala, takže byly mokré všechny tři. "Neříkala si, že chceš poděkovat Rose? Proč si objala mě?" Urazila se Jane. "Hele Jane, ty sama mooc dobře víš proč jsem to udělala, takže radši mlč." Zasmála se Sára a radši utíkala napřed, než by ty dvě napadla nějaká zákeřná pomsta. Přestože měly OPČM se Zmijozelem, patřila mezi jejich oblíbené předměty. Ve třídě si sedly úplně dozadu a čekaly na příchod jejich nového profesora/profesorku. Všichni byli zvědaví, jelikož minule to byl nějaký starší pán a učil je spíš teorii než praxi a ani si nepamatovali jeho jméno. Jakmile zazvonilo rozrazily se dveře a dovnitř rázně napochodoval vysoký chlap, asi pětačtyřicetiletý s černými vlasy po ramena a zlýma černýma očima. "Mé jméno je profesor Bloodworth. Ve svých hodinách nebudu tolerovat žádné povídání, drzost, výmluvy nebo když nebudete dávat pozor! Na mých hodinách budu střed vaší pozornosti já, já a jenom já! Úkoly mi budete nosit bez výjimky a bez výmluv! Na hodinách budete vždy včas, bez vyjímky a bez výmluv! Pokud nějaké z těchto pravidel porušíte, bude vás to mrzet! Mé hodiny nebudou o teorii, ale o praxi, protože tam venku se vás nikdo nebude ptát, jestli jste se to učili! Tam venku číhá zlo a já se pokusím vás na něj připravit, protože tam venku, budete na všechno sami!" Domluvil, mávl hůlkou a všechny stoly zmizely. "Dnes budete dělat cvičné souboje, aby jste ukázali, co ve vás je! Rozdělím vás do dvojic, vždycky nebelvír a zmijozel!" A začal rozdělovat nakonec to dopadlo následovně: Jane a Lucia, Sára a Bill, Rose a Susan Snapeová, Petra a Alektus Carrow, Luke a Amycia Carrowová. Jakmile profesor zavelil všichni, po sobě začali metat jedno kouzlo za druhým. Někdy to byl vyrovnaný souboj třeba v případě Jane, Sáry a Luka, v ostatních zase tak moc ne. Rose porazila Susan téměř hned, stejně jako Alektus Petru. Jelikož šlo o Nebelvír a Zmijozel za chvíli no nebyl pouze souboj kouzelnický, ale hlavně slovní a poté co se Sára vrhla na svého bratrance, dokonce pěstní. Když je od sebe profesor oddělil, srazil oběma kolejím 10 bodů za nesportovní chování. Opakovali souboje ještě několikrát a nakonec profesor vyhlásil výsledky. "Vypadá to, že přece ve vás něco je. Některé případy budou mít co dělat, ale některým to jistě půjde snadno. Nedokážu říct, kdo z vás byl úplně nejlepší, protože dobrých vás tady bylo víc, myslím že Blackové mají jistou bojovnost v povaze-" vrhle významný pohled k Sáře a Billovi, kteří se ještě pořád pošťuchovali "ale Potterová a Evans, si také nevedli špatně. Zkuste to proti sobě! Takže znovu, ale pouze tyto dva páry a pouze hůlky nikoliv pěstí." Opět vrhl významný pohled na dvojici Blacků, kteří už stáli naproti sobě v útočném postavení, stejně jako Jane a Luke. Profesor dál znamení a pustili se do sebe. Luke ani Bill své dívčí soupeře nijak nešetřili a dívky jim k tomu nedaly sebemenší důvod. Oba souboje byly naprosto vyrovnané, pomalu se blížil konec hodiny nikoliv však konec souboje. Nebelvírští po sobě metali pouze kouzla, Blackové přidali i nadávky a urážky. Se zvoněním ukončil profesor velmi napínavé souboje, z čehož byli mnozí studenti sklamaní. Následovala hodina Kouzelných formulí, Bilinkářství, Lektvary a nakonec Jasnovidectví. V osm hodin po večeři se Jane a Sára dostavily do vstupní haly kvůli školnímu trestu a čekaly na Filche. Když přišel mumlal si něco o 'nevychovanosti dnešních dětí' a 'žertech co nejsou vtipné'. Vedl je na školní pozemky k Hagridovi, z čehož byly dívky velmi šťastné. "Jen se tak neradujte děcka, bude to nebezpečný, jdeme totiž pro jednu vzácnou bylinu pro profesorku Prýtovou. Roste jen jeden týden ročně a zrovna tenhle." Řekl jim bradavický hajný. "A Hagride, co je to za kytku?" Zeptala se Jane udiveně a vzala si od Hagrida nabízené rukavice. "Jmenuje se taraxacum draconis, v překladu dračí pampelišky. Jsou ohnivě červená a dají se sbírat jen potom, co vychrlí oheň, jinak je velmi horká a může vás spálit i přes rukavice. Naštěstí neroste moc daleko. Tak, jdeme." A vyrazili. Opravdu to nebylo moc daleko, šli Zapovězeným lesem asi deset minut a už uviděli ohořelou mítinku pokrytou ohnivě rudými pampeliškami, co každou chvíli vypustí do vzduchu plamínky ohně. "Ale Hagride, jak to máme sesbírat, když to pořád hoří?" Zeptala se zmateně Sára a udiveně se podívala na poloobra. "Všimni si, že když vypustí oheň, zežloutnou. Vidíš to? Tak přesně ty sbírejte. Nejsou horké a ani nezačnou hořet od ostatních. Pusťme se do práce, ať to máme za sebou." Tak se teda pustili do práce, šlo jim to rychle a košík co vzal Hagrid se pomalu naplňoval žlutými bylinami. Sára chtěla sebrat jednu kousek dál tak se pro ní natáhla, jenže v tu chvíli vytryyskl oheň z kytky pod její rukou. Rukáv jejího pláště vzplanul a Sára marně hledala hůlku. Naštěstí k ní přispěchala Jane a jedním mávnutím hůlky ho uhasila. "Co blbneš?!" Spustila na ni, ale přišel Hagrid. "Si v pohodě?" Zeptal se a vyhrnul ji rukáv, pod kterým měla nevelkou, ale zato ošklivou popáleninu. "Ajajaj, to nevypadá dobře, musíš na ošetřovnu, hned! Jane jdi s ní játo musím dosbírat." Jane kývla a vydaly se směrem k bradavickému hradu. "Škoda že tady není Rose ta by věděla, co s tím. Bolí tě to moc?" "Skoro to necítím." Bolestně se ušklíbla Sára. "Co mi na to Pomfreyová asi řekne? Asi něco jako "Už zase slečno Blacková? " nebo "Co jste zas vy dvě vyváděli?" Obě se zasmály a přidaly do kroku.
Na ostřovně jí to madam Pomfreyová ošetřila, zavázala a zakázala ji celý týden hrát famfrpál, pro jistotu. Potom zamířily do nebelvírské věže. Ve společenské místnosti našly Rose a Petru jak si dělají domácí úkoly. "Proboha, co se ti stalo?" Vypískla Rose, možná přehnaně hlasitě, protože se po ní několik studentů otočilo. "Neplaš mami, nic vážného" zasmála se Sára a padla do křesla vedle Rose. "Co. Se. Ti. Stalo?" Zopakovala Rose svojí otázku tentokrát potichu. "Nic vážného, jen popálenina prvního stupně, nic to není." Mávla nad tím rukou a zase se zvedla. "Půjdu spát jsem unavená, dnešek byl fakt náročnej, dobrou." Mávla na ně Sára a vyběhla schody.
Ta-daaaaa!!!!! Nová kapitola je na světě (já vím -konečně ) :) Doufám, že se líbila.
Adisek0204
